Petyr Baelish v posledním dílu sedmé série Hry o trůny radí Sanse, aby od druhých vždy očekávala nejhorší a jednala podle toho. Což dělá, ovšem způsobem, který se jemu příliš nezamlouvá. Totéž dělalo mnoho diváků nespokojených se směřováním seriálu i před aktuální sedmou řadou Hry o trůny.
Když seriál opustil předlohu George R. R. Martina a kvalita scénářů upadla, bylo víceméně jasné, že z důmyslné hry intrik se stane hlavně soubor akčních scén a "fan servisu", tedy uspokojování fanoušků na úkor logiky a smyslu. Jeden by tedy doufal, že když očekává nejhorší, nemůže být zklamaný. Sedmá řada Hry o trůny ale bohužel zašla ještě o kus dál.
Série si jistě i nyní najde zastánce, kteří se s touto kritikou neztotožní. Nicméně i mnozí skalní příznivci se - obzvlášť po předposledním šestém dílu - rozhodli kapitulovat a uznali, že toto se opravdu nepovedlo.
Setkání kamenů
Hra o trůny zůstává ukázkou přehlídky skvěle odvedené řemeslné práce, když se tedy tvůrci rozhodnou hodit divákům cukrátko v podobě dračího útoku nebo armády nemrtvých bořících Zeď, je nač se dívat.
Jestliže ale v šesté sérii vyskočila logika z okna, nyní už opustila celé království. Plány hrdinů nedávají smysl, jejich pohyb po kontinentě odporuje fyzikálním zákonům, přežívají nesnáze, jaké by žádný člověk nepřežil, a jejich vztahy se mění lusknutím prstu.
S trochou optimismu by šlo doufat v to, že tvůrci David Benioff a D. B. Weiss sedmou sérii obětovali. Seriál totiž musel vyřešit několik těžko splnitelných zadání za velmi krátkou dobu - zbavit se co největšího počtu postav a z těch zbylých udělat dva přehledné týmy. To si vyžádalo hodně skoků, hodně zkratek a hodně dávných křivd vyřešených zkrátka tím, že jejich účastníci pokrčili rameny a mluvili o něčem jiném.
Velkou úlohou bylo také konečně "srazit" krále Severu Jona s dobyvatelkou Daenerys. A nejenže se museli konečně potkat, oni se do sebe museli rovnou zamilovat!
To by bylo takřka nemožné, i kdyby tyto dvě role nevyšly v herecky jinak skvěle obsazeném seriálu na ty nejméně schopné herce Kita Haringtona a Emilii Clarkeovou. Ti se vždy uměli tvářit sošně, ale jakmile dojde na jakékoliv emoce, jako například klíčící lásku, jsou bezradní. Není tedy divu, že nejočekávanější setkání a spárování v historii seriálu má charisma dvou kamenů položených vedle sebe.
Peter Dinklage, Lena Headeyová, Nikolaj Coster-Waldau a Alfie Allen jsou na rozdíl od Haringtona a Clarkeové dál vynikající. I kdyby jim scénář poroučel rozehrávat tak hloupé plány, jakým je Tyrionova válečná strategie, koukalo by se na ně díky jejich hereckým schopnostem dobře.
Příště doopravdy
Bohužel právě na to tvůrci spoléhají. Nelze je omluvit jen nedostatkem prostoru (sedmá řada má o tři díly méně než doposud), když jím tolik plýtvají na scénách typu "Arya bojuje s Brienne" - tedy na něčem, co neposouvá děj a nedává příliš smysl: ačkoliv Arya podstoupila výcvik u zabijáků, svůj meč musela schovat a není důvod věřit, že by se stala lepší šermířkou než nejlepší bojovnice Sedmi království.
Právě kvůli snaze tvůrců věnovat v každé epizodě všem oblíbeným postavám alespoň malý prostor bez ohledu na smysl a tempo se seriál dostal do slepé uličky, z níž se vymotával celou tuto sérii. Nahromadilo se tu obrovské množství postav, přičemž některé už v příběhu dlouho neslouží žádnému účelu.
Hra o trůny - 7. série
Režie: Jeremy Podeswa, Mark Mylod, Matt Shakman, Alan Taylor
V ČR od 17. 7. 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 60 %
To platilo i pro Baelishe (Aidan Gillen). Přestože zpočátku šlo o jednu z nejaktivnějších figur - nejnebezpečnějšího účastníka ústřední hry o trůn, divák si nemohl nevšimnout, že v celé sedmé sérii jen postává ve stínech a tváří se úlisně. Fanouškům bylo už od první epizody jasné, že tahle vypotřebovaná postava může sloužit jen jedinému účelu - svému "nečekanému" konci.
Když seriál dodržoval předlohu, byl jeho děj pro nečtenáře plný zvratů. Dnes si divák může leda tak odškrtávat ze seznamu očekávaných událostí.
Snad tedy tato nijaká sedmá série alespoň připravila pevné základy pro důstojnou osmou řadu, v této kontinuitě poslední. Hra o trůny totiž stále patří mezi největší úspěchy v historii televize. A zaslouží si pořádné finále.
