Znovuobnovení newyorští žánroví hutníci o nadcházejícím víkendu dvakrát odpálí nálož na území někdejší československé federace. Na festivalech v Trutnově a v Piešťanech naživo předvedou obrození tvrdé kytarové hudby, u nějž byli na přelomu 80. a 90. let.
A patřili k předním buditelům. Afroamerický kvartet stál u zrodu funk-metalu a spolu s Red Hot Chili Peppers, Faith no More či Jane´s Addiction jsou dodnes považováni za jednu z nejlepších kapel.
Dohromady je dala další legenda - proslulý newyorský klub CBGB's, kde se tehdy konaly pověstné jam sessions. Byly semeništěm skvělých hudebníků a právě tam se potkal kytarista Vernon Reid, který hrál v té době snad s každým, se zpěvákem Corey Gloverem, bubeníkem Williem Calhounem a baskytaristou Muzzem Skillingsem. Barvy začaly žít.
V roce 1986 je zahlédl Mick Jagger a byl jejich směsí jazzu, funku a popu postavenou na řádně přitvrzených rockových základech ohromen. Pozval je na natáčení svého sólového alba Primitive Cool, produkoval jejich první nahrávku a hlavně jim zařídil smlouvu u vydavatelství Epic (dnes Sony).
A hned debutové album Vivid z roku 1988 bylo trefou do černého. Hity Glamour Boys, Cult Of Personality a předělávka Memories Can't Wait od Talking Heads se dostaly do nejvyšších rádiových rotací a výbušné koncerty se odehrávaly před stále větším množstvím diváků. K tomu nekompromisní, sociálně laděné texty. Hvězda stoupala.
Za Vivid dostala kapela Grammy a díky strýčku Jaggerovi si zahrála před Rolling Stones v USA na jejich comebackovém turné k albu Steel Wheels.
Následné album Time's Up z roku 1990 s hity Elvis Is Dead nebo Type úspěch jen potvrdilo, přestože bylo temnější a tvrdší. Experimenty a ústup od popu i funku znamenaly ještě větší respekt u kritiky, ale také odchod basyktaristy Skillingse.
Vystřídal ho Doug Wimbish a posunul skupinu ještě dál k pokusům a alternativě. Stain, nahrávka z roku 1993, je snad jejich nejlepším albem.
Byli na vrcholu, přesto přišel v roce 1995 kvůli sporům rozpad. A všichni členové se začali věnovat svým projektům. Glover zamířil spíš k herectví, ale Reid založil skupinu Masque a nahrál i několik respektovaných sólových alb. Společné soubory Wimbishe a Calhouna Jungle Funk a Headfake jsme měli mnohokrát možnost vidět i u nás.
Wimbish dokonce produkoval album aktuální skupiny Gulo Čar, ale i Reid se u nás objevuje víc než často, naposledy na festivalu ve Stromovce.
Jenže na jejich sólových projektech nikdy nenastalo to, co na koncertech celé čtveřice: kouzlo vzájemného souznění výjimečných hudebníků proplouvajících mezi žánry.
I proto všichni fanoušci svobodomyslné tvrdé hudby v roce 2001 přivítali první zprávy o znovuobnovení skupiny. Stalo se a roce 2003 přišli Living Colour s albem Collideoscope. Tvrdá deska s masivním a experimentálním elektrozvukem opět slavila úspěch, který jen stvrdilo následné světové turné.
Living Colour nejsou jen recyklovanou legendou. Síla, která se z pódia při jejich koncertech valí, je výjimečná a funguje i dnes. Ve spojení tvrdé rockové hudby, jazzového cítění a moderní elektroniky pořád těžko hledají konkurenci.
