"Proč dávají nám ženám míň peněz, když jsme musely pracovat stejně jako muži a ještě se starat o rodinu a celou domácnost?" ptá se v dokumentu, který lze vidět online, seniorka Olga. Důchod má příliš nízký, kvůli nemoci již ale nemůže dál pracovat. Syn jí zemřel a dcera se odstěhovala na druhý konec světa, zůstala tedy sama. Nakonec ji podpořila nadace Krása pomoci, která jí poskytla terapeutické služby a pomohla vyřídit různé příspěvky nebo najít brigádu.
Řečnická otázka, kterou ve filmu pokládá, vystihuje hlavní problémy, jimž ženy v současném systému čelí: leží na nich skoro všechna péče, do toho musí stíhat pracovat, protože rodina zpravidla nevyjde s jedním příjmem, nakonec však kvůli péči dostanou nižší důchod. A protože se dožívají vyššího věku, na ten partnerův spoléhat nemohou. "Byla jsem perplex z toho, jak to vyslovila. Svou odvahou je Olga výjimka," reaguje režisérka Eva Lammelová na to, jak seniorka situaci shrnula.
Najít penzistku, která by byla ochotná promluvit o své složité situaci, nebylo jednoduché. "Je to velké stigma a ženy se za to logicky stydí. Nakonec mi jich několik pomohla oslovit právě nadace Krása pomoci. S Olgou jsem se sešla na kafe a bylo to jasné. Svým postojem nám do dokumentu s názvem Proč jsme tak naštvané přesně seděla," vypráví, jak našla hrdinku filmu.
Olga kromě takzvané feminizace chudoby - toho, že finanční obtíže dopadají kvůli různým nerovnostem více na ženy - reprezentuje ještě jeden důležitý trend. V posledních letech padají ve stáří do finančních problémů čím dál častěji i ženy se středním či vysokoškolským vzděláním.
"Místo abychom si po celoživotní péči užívaly důchodu, jsme unavené, osamělé a bez peněz. K tomu si často myslíme, že je to naše chyba," shrnuje ve filmu novodobý trend Šárka Homfray. Ženy mají v průměru o 17 procent nižší důchody než muži. "Z toho se nedá vyžít. Některé klientky Krásy pomoci mají za cíl našetřit si na svůj pohřeb. Je jim kolem osmdesáti a stále se jim to nepodařilo," dodává k tématu Lammelová.
Doporučení ohledně toho, že si máme spořit sami a na důchod od státu nespoléhat, podle ní přitom v současné ekonomice není funkční. "Naprosto se míjí s realitou toho, že velká část lidí si nemá z čeho spořit," říká režisérka. Namístě je podle ní tedy funkční důchodová reforma a revize systému sociálních dávek, který je nyní složitý a stigmatizující, cituje dále poznatky Šárky Homfray.
"Sociální systém by se konečně měl stát skutečnou záchrannou sítí, ne jen složitou byrokratickou agendou," přeje si. Upozorňuje, že v současnosti jej často suplují neziskové organizace, jako tomu bylo v případě Olgy. Podle Homfray je k vyřešení problému feminizace chudoby nezbytné také vyrovnat rozdíly v odměňování žen a mužů.
Terapie sdílením
Podstatné je podle Lammelové též vzájemné sdílení mezi ženami, a to nejen v případě seniorek, ale i žen na rodičovské, které jsou taktéž ohroženou skupinou. "Mnoho žen neumí zátěž komunikovat nebo si ani nepřipouští, že jsou vyčerpané, osamělé a frustrované. Statistiky také ukazují, že řada žen začne na rodičovské pít, protože zátěž přestanou zvládat a neřeknou si o pomoc," uvádí dokumentaristka. Podle ní by rodinám pomohly zejména jesle, které by byly veřejné a tím pádem finančně dostupné.
Jako příklad patové situace uvádí vlastní zkušenost, kdy se s manželem starala o svou dceru, o nemocnou tchyni a občas i partnerovu dceru z předchozího manželství. "Jako žena s malým dítětem a dokumentaristka na volné noze jsem najednou zjistila, že to nedám. Babička byla daleko a v místě bydliště jsem neměla jinou finančně dostupnou péči. Bývaly by se mi na pár hodin denně hodily jesle, které se ale v minulosti zrušily," popisuje svou někdejší situaci.
Přestože je její dceři dnes už pět let, režisérka se stále nemůže naplno věnovat své práci a musela si najít jiné zaměstnání s pravidelnějším příjmem. Na to, že není jednoduché skloubit mateřství s filmařskou prací, poukázala na letošním předávání Českých lvů i režisérka Darja Kaščejeva.
Lammelová upozorňuje také na důležitost finančně dostupných volnočasových aktivit pro školní děti, které nejsou v celé republice samozřejmostí. "Podstatné je i to, aby byla mateřská a rodičovská adekvátně finančně kompenzovaná," říká. V současnosti je totiž pečující rodič zpravidla finančně závislý na tom pracujícím. A hrstka mužů, kteří jsou na rodičovské, zase čelí stereotypizaci. "Musíme se bavit o tom, že je normální, když otec pečuje," apeluje.
O čem ten feminismus je
Eva Lammelová se ve své dokumentární práci věnuje sociálním tématům i problémům seniorů dlouhodobě. "Před dvěma lety jsem dělala trilogii o ženách nad padesát o tématech menopauzy, sexuality a pozdního mateřství. Pracovala jsem také na audiodokumentu o domácím násilí na seniorech, o umírání mé babičky v LDN v době covidových opatření nebo o sexuálním životě seniorů s názvem V maringotce," vyjmenovává.
Když problematiku seniorů diskutovala se socioložkou Lucií Vidovičovou, která se zaměřuje na ageismus, z jejich rozhovoru vyplynulo, že o témata spojená se stářím nemají média příliš velký zájem. Stejně tak modelka Taťána Kuchařová, která založila Krásu pomoci, se setkává s tím, že na podporu seniorů se mnohem hůře shánějí finance.
Tématu spojenému s feminismem se nyní Lammelová intenzivně věnovala vůbec poprvé. Jako vystudovaná socioložka se s ním na teoretické rovině setkala, ale jinak jí nebylo blízké.
Že je feministkou, si předtím nikdy neřekla. Změnila to až dva roky stará kniha Proč jsme tak naštvané?, z níž dokument vychází. Odborářka, právnička a odbornice na genderovou problematiku Šárka Homfray v ní pomoci několika esejí a na základě dat předestírá, jakým nerovnostem během života nejen ženy čelí.
Natočit film na motivy této publikace dokumentaristce nabídla producentka České televize Veronika Slámová. "Knihu jsem přečetla jedním dechem a zaujala mě. Na jednu stranu je odborná a vychází z tvrdých dat, ale zároveň je osobní, vtipná a svérázná. Oslovuje jak odbornice, tak ženy, které do té doby tímto tématem nebyly políbené," říká Lammelová. "Teze z knihy jsem si porovnávala se svým životem a najednou mi došlo, že feminismus je přirozená součást ženy, že jsem feministka a že ten, kdo feminismus kritizuje, dost často nerozumí tomu, o čem je," míní.
I dokument točila primárně pro lidi, kteří se do té doby tématu feminismu nevěnovali. A nějakou dobu u této problematiky Lammelová ještě zůstane. Její další film by se měl věnovat takzvaným skleněným stropům, neviditelným bariérám, které ženám brání v kariérním postupu. "Měli bychom točit i v Americe a moc se na to těším. Chtěly bychom se Šárkou Homfray její knihu a můj film propojit v dokumentární projekt, se kterým bychom putovaly po Česku a diskutovaly se ženami o skleněných stropech. Vnímám, že najednou zjišťujeme, co že to ten feminismus je," uzavírá.
