Postavil jsem se před panelák a zařval: Dalibore! Vít Klusák popisuje natáčení Světa podle Daliborka

Hana Slívová Hana Slívová
28. 6. 2017 6:00
Po zkušební projekci dokumentu o čtyřicetiletém neonacistovi Daliborovi K., jenž se ve svém dětském pokoji kromě ideologie věnuje i skládání písní a kreslení, prý studenti režisérovi Vítu Klusákovi sdělili, že tak výrazný emocionální posun v jednom filmu ještě nezažili. "První polovinu prochechtali, v té druhé jim prý tuhla krev v žilách,” říká Klusák. Sám Dalibor k natáčení svolil až poté, co ho dokumentarista vystopoval doma v Prostějově. Premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech si však Dalibor nechá ujít. Prý mu došlo, že v dokumentu je se svou ideologií přítomný daleko víc, než si původně připouštěl.
Trailer k filmu Svět podle Daliborka. | Video: Bontonfilm

Ve spotu, který jste natočil k finanční sbírce pro Svět podle Daliborka, říkáte, že neonacistu Dalibora jste objevil ve videu na YouTube. Jak se stane, že člověk něco takového samovolně najde? 

Jeden novinář se mě kdysi zeptal, jestli před natáčením dokumentů postavy dopředu dělím na kladné a záporné. Odpověděl jsem, že přistupovat k nim takhle předpojatě by mě nebavilo.

Že kdybych někdy točil třeba film o neonacistovi, líbilo by se mi, kdyby to byl ambivalentní typ. Aby třeba skládal poezii. Tohle jsem plácl a o tři roky později si mě našel Dalibor.

Protože YouTube ví o lidech všechno?

Nebylo to tak, že bych prolézal YouTube. Na Facebooku kdosi sdílel odkaz na web jenpromuze.cz, který si dělá legraci z nejrůznějších klipů. V onom komickém a zároveň absurdním videu figuroval Dalibor, který ukazoval, že si v army shopu koupil vystřelovací obušek. Byl na něj hrdý. Majitel obchodu ve videu uzřel srandu a vystavil si ho na svých stránkách.

Daliborův komediální talent byl pro váš záměr, předpokládám, ideální.

Obuškové video je ten případ, kdy si Dalibor dělá legraci, ale divák neví, jestli je to záměrný humor. Záhy jsem zjistil, že když si Dalibor dělá legraci vědomě, je to menší zábava, než když si ji dělá nevědomě.

S hranicí vážného si ale pohrává. Není to tak, že by neregistroval, když se mu ostatní smějí. Není hloupý a omezený, ostatně mě by ani nebavilo jeho špatnou sebereflexi zneužít. 

Jaký je tedy svět podle Daliborka?

Dalibor K. je brzy čtyřicetiletý lakýrník. Protože má čistý příjem pod 10 tisíc korun, nezbývá mu, tedy alespoň to tak sám říká, než bydlet u maminky. Což mu maří příležitost seznámit se, protože žádná slečna nechce chodit na rande do dětského pokoje s angličáky. 

Daliborek a zákon

Když přijde řeč na právní stránku filmu Svět podle Daliborka, Vít Klusák potvrzuje, že s právníky dokument konzultoval. Řešit nicméně hodlá až případné konkrétní stížnosti, které podle dosavadních reakcí na snímek čeká jak od nejrůznějších aktivistů, tak od extrémní pravice. "V jeden moment jsme stáli před rozhodnutím, jesti hnát kluka z Prostějova za jeho názory před soud, anebo natočit a divákům ukázat, jak přemýšlí celá jedna skupina takzvaných obyčejných Čechů. Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Potřebujeme přeci vědět, kde se tahle nenávist rodí," vysvětluje Klusák. 

Film bude mít premiéru na letošním karlovarském festivalu, a to netradičně ve Velkém sále. Poté půjde do české kinodistribuce. 

Zároveň má až překvapivě velkou potřebu tvořit, takže maluje. Věci, co ho zaujmou, si promítne na televizi, přiloží na ni papír formátu A4 a obkresluje je. Skládá také písně. Z YouTube si stáhne melodii a vymyslí text typu "žena a muž, muž a žena, on je pán a ona fena."

Vystupuje s nimi? 

Zpívá si je v pokojíku a nahrává je zpátky na YouTube. Od té doby, co se mu lidi smáli za video s obuškem, nejsou veřejná a posílá je jenom přátelům.

Je to ale taky neonacista. Dřív prý býval pouze skinhead, radikalizoval se až poté, co mu jedna dívka zlomila srdce. Na Facebooku začal vyhledávat neonacisty, studovat jejich symboliku. Stáhl si Mein Kampf v PDF a začal číst velmi přesvědčivé studie popírající holocaust.

Co si myslel, že se stane, když se z nešťastné lásky přikloní k neonacismu?

Řekl mi, že cítil, že se musí zatvrdit, aby mu svět dál neubližoval. Přišel o dívku, a tak se před okolím schoval do pozice nenávistného pravičáka.

Maminka mu to nerozmlouvala?

Příliš ne. I když jejich tematické debaty jsem zažil. Maminka k tomu přistupuje tak, že ona mé své názory a on své. Což je absurdní, protože neonacismus přeci není názor.

Měl Dalibor kvůli své ideologii oplétačky s policií?
Při natáčení v centru Prostějova se stalo, že na nás přijela policejní hlídka. Někdo nás udal, protože se domníval, že Dalibora, muže s holou hlavou a ve vysokých botách, natáčením nějak uctíváme.

Podruhé musel na policii po vítězství skupiny Ortel v Českém slavíku. Tehdy jsem dal pořadu 168 hodin k dispozici záběry, na kterých se na koncertu Ortelu hajluje. Jeden z fanoušků tam Dalibora vyzývá, aby po koncertě vyrazili do cikánského ghetta. Dalibor se z toho snaží vyvléct a říká, že to tam zas tak nezná.

Rozhovor s dokumentaristou Vítem Klusákem o Andreji Babišovi
22:32
Rozhovor s dokumentaristou Vítem Klusákem o Andreji Babišovi | Video: Daniela Drtinová

Policie tvrdí, že se jí onoho fanouška nepodařilo "ztotožnit", a tak to při druhém výslechu zkoušela na mě. Ptala se, jestli to ode mě náhodou nebyli nastrčení herci. Dobrý paradox: na něco poukážete a ejhle - rázem jste viník.

Když Vít Klusák Dalibora přes internet oslovil s nabídkou natočení filmu, Dalibor komunikaci s dokumentaristou ukončil. Klusáka si zablokoval na sociálních sítích, a protože Dalibor nepoužívá e-mail, cesta se zdála být zabarikádovaná. Klusák ale znal přezdívku, již Dalibor používal na internetové seznamce, přes ni neonacistovu čtvrť našel a vydal se ho do Prostějova potkat osobně. 

Následuje těžko uvěřitelná změť setkání, která nejvíc ze všeho připomíná pohádku o Kohoutkovi a slepičce. Klusák spolu se svou kamarádkou, novinářkou Respektu Hanou Čápovou, chodil v Prostějově celý den od hospody k hospodě. Přes kusé indicie a několik výstupů v putykách ("stoupl jsem si doprostřed hospody a zařval jsem: Jeho otec se nejspíš jmenoval Adolf a byl řeckořímský zápasník") se nakonec dostal k paneláku ve zcela jiné části města, kde na zvonku opravdu našel Daliborovo jméno. 

"Zazvonil jsem, což byla podle Hanky chyba. Na lidi se musí čekat venku, vysvětlila mi později. A  měla pravdu, nikdo samozřejmě neotevřel," vzpomíná Klusák na několik let starou historku. Dvojice šla tedy na večeři. Později večer zvolil dokumentarista metodu, která mu ten den už jednou vyšla.

"Postavil jsem se před panelák a zařval jsem: Dalibore!" Dalibor se slovy "policajt by takhle nehulákal" záhy vylezl na balkon. "Později nám řekl, že si o mně myslel, že jsem policajt. Jal se proto ze svého počítače mazat všechny neonacistické odkazy." Venku před domem spolu nakonec mluvili asi dvě hodiny.

Režisér filmu o Daliborkovi Vít Klusák
Režisér filmu o Daliborkovi Vít Klusák | Foto: Milan Jaroš

Kdy se Dalibor rozhodl, že do natáčení přeci jenom půjde?

Na rovinu jsem mu řekl, že mě fascinuje kombinace extrémního postoje a potřeby skládat básně, písně a povídky. Důležitý byl moment, kdy jsem mu slíbil nějaké peníze jako kompenzaci času, který nám věnuje. Peníze ho určitě zaujaly.

Dostal je?

Ano. Ve filmu je stále běžnější, že subjektu kompenzujete neplacenou dovolenou nebo třeba elektřinu, kterou spotřebujete při natáčení v jeho bytě.

Bavilo Dalibora natáčení?

On by vám řekl, že bylo otravné, ale myslím si, že ho bavilo. Nastaly však momenty, kdy si problematičnost některých svých vyjádření uvědomoval. A pak zvažoval, do jaké míry má být otevřený.

Daliborek s maminkou
Daliborek s maminkou | Foto: Svět podle Daliborka

Hrozilo, že filmování předčasně ukončí?

Tato situace nastala v koncentračním táboře Osvětim, kde jsem dokonce musel do situace vstoupit. Nebudu víc prozrazovat, divák to jistě pozná.

Docházelo mu během příprav dokumentu, že to, čemu věří, je špatně?

Myslím, že ano. Pradědeček výtvarnice filmu Marianny Stránské byl sokol, který osvětimský tábor stavěl a zachránil se jen díky amnestii, kterou Hitler v den svých narozenin sokolům dal. Moje maminka prožila vězení za komunistů. On moc dobře věděl, z jakých pozic přicházíme.

Je Dalibor člověk, se kterým se budete chtít třeba za rok znovu potkat?

Rozhodně budu zvědavý, jakým způsobem se film do jeho života promítne. Možná jsem naivní, ale stále věřím, že mu pomůže dostat se z bludného kruhu lží, ve kterém se schoval před reálným životem.

Má na to podle vás kapacitu?

Myslím, že ano.

Viděl už film?

Viděl a má s ním problém do té míry, že nebude na premiéře. Říká, že se zvrhl v reality show. Doufal, že se za film schová. Že bude hrdina. Už si ale úplně nepřipustil dokumentární, sebereflexivní aspekt. Jako kdyby on byl on a to, co odložil do filmu, byla nějaká umělecká licence. Po zhlédnutí dokumentu mu došlo, že je v něm přítomný mnohem víc, než si kdy dokázal připustit.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Komise: Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10 tisíc

Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10.000. Aktualizovaný odhad dnes podle agentury AFP zveřejnila komise, která problematiku zkoumá. Nezávislou komisi pro sexuální zneužívání v církvi (Ciase) v roce 2018 zřídila katolická církev v reakci na sérii skandálních odhalení sexuálního zneužívání ve Francii i ve světě. Komise v polovině minulého roku odhadla počet obětí na nejméně 3000, což dnes její předseda Jean-Marc Sauvé označil za "jednoznačné podhodnocení".

Komise na více než rok zřídila telefonní linku pro hlášení sexuálního zneužívání, na kterou se za tu dobu obrátilo 6500 obětí či svědků těchto násilných činů. V polovině telefonátů se jednalo o případy z 50. a 60. let minulého století, útokům častěji čelili muži a 87 procent volajících bylo v době zneužívání nezletilých, zveřejnila loni na podzim Ciase.

"Zdaleka ale nejde o všechny", upozornil dnes Sauvé. "Zásadní otázkou zůstává, kolik lidí se ozvalo. Deset procent, pět procent, méně?" dodal.

"I když je 10.000 hodně, jsme stále daleko od pravdy," komentoval nový odhad Jean-Pierre Sautreau, jež stojí v čele organizace sdružující oběti církevního zneužívání v západofrancouzském departementu Vendée. "Skutky jsou často datovány do 50. let minulého století a ti lidé již zemřeli, nebo je jim přes 80 a už o tom nechtějí mluvit," vysvětluje.

"Je to vrchol ledovce, je to rozhodně mnohem více," domnívá se rovněž Véronique Garnierová z jiného sdružení obětí.

Zpráva komise má na podzim představit celkovou diagnózu problematiky a vysvětlit, jak se církev do situace dostala. Instituce mají následně navrhnout podobu odškodnění obětí. Podle Sauvého však trauma obětí nevyřeší pouze odškodnění finanční, "obzvlášť v případě, že by jej doprovázel příkaz mlčet".

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Grammozis se stal pátým trenérem fotbalistů Schalke v sezoně

Novým trenérem fotbalistů Schalke 04 se stal Dimitrios Grammozis. S klubem z Gelsenkirchenu, který už má jen minimální šance na udržení v první lize, podepsal dva dny po odvolání kouče Christiana Grosse smlouvu do roku 2022. Ve funkci by měl podle médií zůstat i v případě sestupu.

Dvaačtyřicetiletý Grammozis byl bez angažmá od loňského léta, kdy skončil u druholigového Darmstadtu. Na lavičce Schalke je už pátým koučem v aktuální sezoně, před ním se u týmu vystřídali David Wagner, Manuel Baum, Huub Stevens a naposledy Gross.

Premiéru s mužstvem absolvuje v pátek v duelu s dalším kandidátem na sestup Mohučí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy