Protože 19. století přineslo probuzení zdejšímu písemnictví, začali k němu Češi chovat romantický vztah. A právě pod jeho vlivem si svého "největšího poetu" dlouho představovali jako rozervanou složitou osobnost, utápějící se v chmurách. Karel Hynek Mácha (původně pokřtěný jako Ignác) však nepatřil k zmateným rozervancům, spíše jej charakterizuje notná dávka pragmatismu a - dnešním slovníkem - sebepropagace i marketingu.
Když v roce 1987 režisér František Vláčil natočil svůj poslední film Mág, nechal v jedné scéně Josefa Kajetána Tyla vmést Máchovi do tváře výčitku, že je pozér. Ten moment nepochybně odráží kus pravdy. Mácha se po Praze pohyboval v červeném plášti, aby nebyl k přehlédnutí. Vedle toho si ale dal v roce 1836 dost práce s výtiskem svého Máje a za rekordně krátký čas se mu pak podařilo ve velmi obtížných podmínkách prodat celý jeho náklad. Toho by nepraktický zmatenec byl schopen jen sotva.
Podcast věnovaný Karlu Hynku Máchovi si můžete poslechnout zde:
Stejně tak Mácha coby student filozofické fakulty rychle dokázal vyhodnotit své pracovní vyhlídky - a přejít na mnohem slibnější práva. Po jejich absolvování nastoupil do prvního zaměstnání v Litoměřicích, které se mu záhy staly osudnými.
Předčasná smrt, která jej ve městě na břehu Labe zastihla v pouhých 26 letech, působí tím tragičtěji, že se právě v den, kdy byl ukládán do hrobu, měl původně ženit - 8. listopadu 1836. Celé generace českých dětí pak vyrůstaly na komiksu Obrázky z českých dějin a pověstí, které tento dojemný moment z Máchova života silně akcentovaly.
Fakt, že jeho milá "Lori" Eleonora Šomková mu porodila syna Ludvíka již 2. října - a že tedy budoucí novomanželé již měli potomka - zůstal dětským čtenářům zamlčen. Ti dospělí si ale představu o vztahu básníka a jeho milenky utvářeli na základě Máchových deníků. Přesněji řečeno jejich čistě sexuální stránky, již si z nich veřejnost vypreparovala k zapamatování.
Máchův další obraz pak formovaly třaskavé česko-německé vztahy. Do jejich komplikovaných zákrut se příliš nehodil fakt, že básníkova vyvolená hovořila německy a česky se učit odmítala. A to tím spíše, že ostatky KHM byly vyvoleny k tomu, aby se staly symbolem. Po odstoupení českého pohraničí Hitlerovi byly v Litoměřicích 1. listopadu 1938 demonstrativně exhumovány, aby "neležely v německé půdě" - a převezeny do Prahy. Na jejich druhé uložení však došlo až 7. května 1939, tedy již po obsazení zbytku Čech a Moravy a vzniku protektorátu. Přestože tak šlo o manifestační obřad, "německé půdy" nakonec český básník fakticky ušetřen nezůstal.
Samostatnou kapitolu pak představuje přijetí jeho největšího díla dobovou kritikou. V zahraničí se sice dočkalo ocenění, ale domácí mladé vlastenecké společnosti přišlo málo uvědomělé. Důraz kladla na národ, nikoli na literární kvalitu.
Realistického veřejného obrazu se každopádně Karel Hynek Mácha nedočkal dodnes, jen různě odstíněných přepisů své osobnosti.
Vítejte u podcastu Přepište dějiny, k poslechu na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasty a Google Podcasty.
