Číhošť, zasněžený hřbitov, pátek 27. ledna 1950. Koná se pohřeb Kateřiny Hoskovcové, babičky jednadvacetiletého bohoslovce Jana Zmrhala, který tehdy v mrazivých dnech přijel z Hradce Králové, kde studoval.
Zádušní bohoslužba proběhla v číhošťském kostele. Zmrhalův přítel, místní farář Josef Toufar, se při obřadech obrátil na svého kolegu, kněze Františka Michálka: "Necítím se dobře, vezmi prosím promluvu za mě." Toufarem připravenou řeč nad hrobem za něj tedy proslovil kolega Michálek. K Janu Zmrhalovi pak téhož odpoledne v obavách Josef Toufar pronesl: "Jendo, buďto zavřou mne, anebo ty, kteří pohyb křížku viděli. Jenomže já jsem jeden a jich je devatenáct, takže se mnou to budou mít snazší."
Jeho úvaha se za pár hodin potvrdila, farář byl unesen dvanáctičlenným komandem komunistické Státní bezpečnosti a odvezen do valdické věznice, kde byl nucen k falešnému doznání, že na příkaz Vatikánu hýbal s oltářním křížem.
Za pár dní se ve valdických kobkách ocitl i student Jan Zmrhal. Na vlastní kůži tak poznal metody StB. A v druhé polovině února 1950 se stal i přímým svědkem brutálního mučení Josefa Toufara.
Podcast se vzpomínkami Jana Zmrhala si můžete poslechnout zde:
Jan Zmrhal se narodil v Kynicích v zemědělské rodině a vystudoval strojní průmyslovou školu v Kutné Hoře. V roce 1947 se rozhodl stát knězem a začal studovat královéhradecký teologický seminář. Když byl na jaře 1948 páter Toufar na nátlak stranického aparátu přeložen do Číhoště, hned se dopisem obrátil na svého přítele: "Milý Jeníku! Asi se divíš, kdo Ti píše. Jsem nyní Vaším farářem v Číhošti. (…) Na Tebe se těším, jak to slavně povedeme o prázdninách."
Jan Zmrhal se o letních i zimních prázdninách, během nichž se vracel z Hradce domů, stal Toufarovým nejbližším spolupracovníkem. Ministroval mu, na motorce jej vozil do Zbýšova učit náboženství a zařizoval další praktické věci.
V souvislosti s číhošťským zázrakem byl zatčen Státní bezpečností 3. února 1950 přímo v hradeckém semináři. Jeden ze spolužáků mu tehdy chtěl zařídit útěk, ale Zmrhal to odmítl s tím, že se přece ničeho nedopustil. Následovalo kruté vyšetřování ve Valdicích, během nějž po něm StB žádala lživé "přiznání", že byl "v inscenovaném podvodu kurýrní spojkou" mezi Toufarem a biskupem Píchou.
Poté co ubitý Toufar zemřel - a československým stalinistům se tak zhroutil připravovaný monstrproces -, byl Jan Zmrhal ještě bezmála rok nezákonně vězněn ve Valdicích a na Ruzyni.
Když jej nakonec propustili, nabídla mu politická policie "handl" - za spolupráci by směl pokračovat ve studiu bohosloví. Zmrhal byl sice vystrašený a deprimovaný, ale odmítl. Nastoupil do továrny v Ledči nad Sázavou a vzápětí dostal povolávací rozkaz k útvaru PTP do Ostravsko-karvinských dolů, kde pracoval do roku 1954. Později byl zaměstnán u různých zemědělských podniků na Vysočině jako technik a založil rodinu. Byl důležitým svědkem v kauze "číhošťského zázraku" a pamětníkem Toufarova života. Až do svých posledních dnů (zemřel v roce 2011) prohlašoval: "Josef Toufar byl zavražděn pro své křesťanské postoje. Byl mučedníkem, v pravém smyslu toho slova."
Vítejte u dokumentárního podcastu Na cestě s Milošem Doležalem. Na Josefa Toufara v něm vzpomínají Jan Zmrhal, jeho bratr Miroslav a sestra Libuše. K poslechu na platformách SoundCloud, Spreaker, Spotify, Apple Podcasts a Google Podcasts.
