Dohoda platí, přestože David Lynch tento měsíc zemřel ve věku 78 let. Velkorysá celoživotní přehlídka jeho tvorby nazvaná Up in Flames začne 24. dubna. Představí průřez Američanovým výtvarným dílem od poloviny 60. let minulého století, kdy studoval na akademiích v Bostonu a Philadelphii, až po nejnovější práce z loňska.
"Co znamená, když je něco lynchovské? Samozřejmě jde o klišé, i když ten pojem má svou historii," uvažuje Otto M. Urban o odkazu svého oblíbence. "Určitě je to synonymum tajemnosti, nepochopitelnosti, nejasnosti, hry s divákem, spojení vysokého a nízkého. Možností, co je vlastně lynchovské, existuje mnoho," dodává.
Podcast s Otto M. Urbanem si lze poslechnout zde:
Urban má k Lynchovi osobní vztah. Právě jeho filmy zkraje 90. let minulého století přiměly kurátora vzít na milost současné umění. "Do kin tehdy přišel Lynchův snímek Zběsilost v srdci. V prvních pěti minutách je fascinujícím způsobem spojeno nespojitelné," vybavuje si odborník scénu, v níž záběry ohně s hudbou Richarda Strausse střídá interiér se swingovou klasikou In the Mood od Glenna Millera. Poté následuje brutální rvačka doprovázená trash metalem skupiny Powermad.
"Po dlouhé době mě něco přivedlo k současnému umění a současné kultuře," vzpomíná na tento zážitek Urban. "Za studií v 80. letech jsem se vědomě koncentroval na umění starší, z konce 19. a začátku 20. století, kde jsem pro sebe nacházel nejen profesní, ale i osobní, intelektuálně-emocionální základnu. Umožňovala mi oddělit se od reality, která mi nebyla příjemná. Lynch mi jako první ukázal, že může existovat i současné umění řešící témata, co mě zajímají. Díky Lynchovi jsem se rozkročil od 19. století až k současnosti," vysvětluje.
Urbanova profesní cesta vedla přes výuku na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedl katedry teorie a dějin umění, až k pozici ředitele Sbírky umění 19. století a klasické moderny v Národní galerii. Prestižní místo však v květnu 2019 opustil na protest proti tomu, když tehdejšího šéfa galerie Jiřího Fajta odvolal ministr kultury Antonín Staněk z ČSSD.
"Neměl jsem příliš na výběr, nový ředitel Národní galerie nastoupil se zadáním, aby připravil podmínky pro můj odchod z instituce," objasňuje kurátor. "Ještě jsem dokončil dva projekty, které jsme měli rozpracované. Jedním z nich byla stálá expozice Umění dlouhého století, měla být instalována na tři roky. Potom mělo dojít k rekonstrukci Veletržního paláce. Uběhlo šest let a nic se neděje," konstatuje Urban.
Před pěti lety nastoupil jako hlavní kurátor Centra současného umění Dox a tuto funkci zastává dodnes. Má proto srovnání s tím, jak v Česku fungují špičkové veřejné i soukromé umělecké instituce. "Existuje iluze o kulturnosti českého národa, ale dnes a denně se přesvědčujeme o naší hluboké nekulturnosti. Jak se ke kultuře a umění staví politická reprezentace, je jen odraz toho, jakou roli umění hraje ve společnosti," myslí si Urban. "Loni Národní galerii navštívilo půl milionu návštěvníků, což se zdá jako vysoké číslo, ale je to pět procent populace. Po odečtení zahraničních návštěv se dostaneme na ještě nižší číslo. Jestliže je Národní galerie tak zásadní institucí, a přitom do ní zavítají nějaká tři procenta populace, zdá se, že pro zbytek obyvatel nemá velký význam," uvažuje.
Podobně zavedené a tradiční veřejné instituci může soukromý subjekt jako Dox podle Urbana konkurovat entuziasmem. Tím vysvětluje například nadcházející výstavu Hynka Martince, českého umělce žijícího a tvořícího už dvě desetiletí ve Velké Británii. Špičkový autor pro holešovické centrum připravil speciální projekt, k čemuž jsou potřeba čas i finance.
"Nedá se uvažovat jen v kategoriích peněz. Naštěstí můžeme Hynkovi Martincovi nabídnout i něco jiného, totiž prostor a profesionální servis. Umělci, kteří s námi spolupracují, si váží dlouhodobého osobního nasazení," uvažuje Urban. "Když u nás měl Krištof Kintera výstavu svých kreseb, nevěřil, že je to realizovatelný projekt; výstava byla složená ze sto dvaceti zápůjček. Produkčně, logisticky to bylo neobyčejně náročné. Bez nadšení kolegyň a kolegů by k tomu nikdy nedošlo. Svým způsobem, doufám relativně často, umožňujeme umělkyním a umělcům plnit si sny, které by v jiných institucích byly nerealizovatelné," uzavírá.
Vítejte u podcastu Na dotek. Hostem Petra Viziny je Otto M. Urban z pražského Centra současného umění Dox. K poslechu na platformách Soundcloud, Spotify, Apple Podcasty a Spreaker.