reklama
 
 

Obrazem: Když se z antické sochy stane hipster. Krakovská výstava si hraje se slavnými díly

30. 6. 2017
Co by se stalo s melancholickými momenty amerického malíře nové věcnosti Edwarda Hoppera, kdyby mu na ně svítily paprsky z Rembrandtových obrazů? Jak vypadá da Vinciho slavný obraz Dáma s hranostajem ve chvíli, kdy hranostaj ožije, opustí plátno a ustele si na jeho rámu? A jsou dámy relaxující v budapešťských Gellértových lázních opravdu podobné gotickým madonám? Na všechny tyto otázky odpoví skvělá výstava Arti in Art, kterou je až do října možné vidět v polském Krakově.
Doporučujeme

Krakovské Muzeum současného umění (MOCA), se v posledních letech systematicky zaměřuje na výtvarné zpracování témat, která se týkají každodenního života.

Přehlídka nazvaná History in Art se současným pohledem dívala na válečné drama, Sport in Art se zaměřil na lidské ambice a potenciál těla, výstava Medicine in Art divákům ukázala, jak náchylný je člověk k závislostem všeho druhu, Economy in Art si zase pohrávala s mocí peněz.

Aktuální výstava Art in Art z existenciální linie uhýbá. Představuje obrazy, instalace či sochy, kterými umělci mění vyznění již známého díla, jež si z historie výtvarného umění vybrali. Zdůrazňují v něm aspekty, kterých by si divák původně ani nevšiml.

A tak třeba rakouský umělec Manfred Grübl poukazuje na paradoxní situaci nejslavnějšího obrazu světa: da Vinciho Mona Lisa je v pařížském Louvru přísně střeženým unikátem, přitom jen několik kroků od galerie se za pár eur prodává nespočet reprodukcí.

Grübl se v několikaminutovém videu snaží přes odpor ochranky k obrazu proniknout a napodobit tak situaci z roku 1911, kdy si Monu Lisu odnesl zloděj - bývalý zaměstnanec muzea Vincenzo Peruggia. Dílo bylo poté ještě slavnější a návštěvníci muzeum hojně navštěvovali jen proto, aby viděli prázdnou zeď.

Hrajeme si tu s významy

Podle kurátorky Delfiny Jalowikové jde na výstavě o sofistikovanou hru s významy. A hra je to nápaditá, vtipná a zábavná. Divák se podiví, jak málo "odpadu" se mezi vystavenými pracemi od více než šedesáti autorů z celého světa najde a kolik nosných cest objevili, aby význam mistrovských děl proslulých umělců posunuli.

Pro mladé návštěvníky bude magnetem výstavy práce Léo Caillarda. Jako kdyby tento francouzský umělec chtěl na svých objektech prakticky vysvětlit teorii simulaker filozofa Jeana Baudrillarda, tedy vztah mezi originálem, kopií a realitou: vyfotografoval antické sochy, snímky v počítači upravil, "oblékl", zdůraznil některé části těl a v muzeu je vystavuje jako postavy z 21. století, jimž říkáme hipsteři.

Portrét britské královny Alžběty I., která odmítla nabídku k sňatku, neboť byla vdaná za Anglii, si zase ze své starší série z roku 2006 vypůjčila Polka Pola Dwurniková. Svou práci parafrázuje slovy "Jsem vdaná za malbu" a obraz-autoportrét doplňuje textem: "Jsem malířka a tento obraz jsem namalovala proto, abych demonstrovala nesouhlas s konceptuálními tendencemi, které se v polském umění objevovaly v první dekádě 21. století."

Cesta krakovským muzeem tak funguje nejen jako procházka lesem nápadů, ale rovněž jako alternativní encyklopedie dějin umění.

Co by se stalo s melancholickými momenty amerického malíře nové věcnosti Edwarda Hoppera, kdyby mu na ně svítily paprsky z Rembrandtových obrazů? Kolik klasických děl je možné rozložit na kubistické prvočinitele? Jak vypadá da Vinciho slavný obraz Dáma s hranostajem ve chvíli, kdy hranostaj ožije, opustí plátno a ustele si na jeho rámu? Jsou dámy relaxující v budapešťských Gellértových lázních opravdu podobné gotickým madonám?

Galerie MOCAK na tyto otázky odpovídá. Výstava Art in Art potrvá do 1. října. 

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama