reklama
 
 

Nobelovu cenu za literaturu má Světlana Alexijevičová. Disidentka vůči vládě i vlastnímu národu

Aktualizováno 8. 10. 2015 13:41
Ve švédském Stockholmu byla oznámena laureátka čtvrté letošní Nobelovy ceny - za literaturu. Stala se jí sedmašedesátiletá spisovatelka z Běloruska. Její dílo je podle Švédské královské akademie "památníkem utrpení a odvahy v naší době".

Stockholm - Letošní laureátkou Nobelovy ceny za literaturu je Běloruska Světlana Alexijevičová. 

Švédská královská akademie spisovatelku ocenila za dílo, které je podle ní "památníkem utrpení a odvahy v naší době".

"Prostřednictvím své mimořádné metody - pečlivě složené koláže lidských hlasů - Alexijevičová prohlubuje naše chápání celé éry. Následky jaderné katastrofy v Černobylu z roku 1986 jsou tématem knihy 'Modlitba za Černobyl - kronika budoucnosti'. 'Zinkoví chlapci - sovětské hlasy ze zapomenuté války' jsou portrétem války Sovětského svazu v Afghánistánu," píše se ve zdůvodnění ocenění.

Jedna z favoritek

Alexijevičová byla favoritkou na prestižní Nobelovu cenu už několikrát, velké šance se jí připisovaly i letos.

Narodila se v ukrajinském městě Stanislav běloruskému otci a ukrajinské matce. Svoji kariéru odstartovala jako novinářka a proslavily ji rozhovory se svědky historických událostí, ať už druhé světové války, sovětsko-afghánské války, pádu Sovětského svazu, či jaderné katastrofy v Černobylu.

Poté, co otec splnil vojenskou službu, se rodina přestěhovala do Běloruska, kde oba rodiče pracovali jako učitelé. V jejich stopách ostatně původně kráčela i Světlana, která rovněž učila. Zároveň na univerzitě v Minsku vystudovala v letech 1967 až 1972 žurnalistiku.

Po promoci byla - kvůli svým opozičním názorům - poslána do regionálních novin v Brestu u hranic s Polskem.

Válka nemá ženskou tvář

Později se vrátila do hlavního města Minsku a působila v deníku Selskaja Gazeta. Pro svoji první knihu Válka nemá ženskou tvář vyzpovídala stovky žen, které bojovaly v druhé světové válce. Dílo odstartovalo sérii Hlasy utopie, která se na život v Sovětském svazu dívá z pohledu jednotlivce.

Kniha Válka nemá ženskou tvář vyšla v roce 1985 a stal se z ní bestseller. Prodaly se více než dva miliony kopií.

Letos vyšlo v češtině její dílo Doba z druhé ruky - Konec rudého člověka.

Disidentka vůči vlastnímu národu

Kvůli svým postojům neměla Alexijevičová problémy jen v dobách SSSR, ale i v Bělorusku za vlády Alexandra Lukašenka. "Poslední diktátor v Evropě", jak bývá prezident označován, se postaral o její odchod ze země, a tak od roku 2000 žila mimo jiné v Německu, Itálii či Francii. Do Minsku se vrátila po jedenácti letech.

"Náš problém je, že v sovětských dobách jsme byli disidenty vůči vládě, nyní jsme disidenty vůči vlastnímu národu," řekla loni v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Čtete rádi zpravodajský on-line deník Aktuálně.cz? Podpořte nás v anketě českého internetu Křišťálová lupa. Hlas nám můžete dát zde. Děkujeme!

autoři: Michal Žák, Zuzana Kleknerová | 8. 10. 2015 13:01

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama