reklama
 
 

Milenci z hrobky hledají distributora své romance

23. 3. 2012 9:00
Jeden svět uvede film o vztahu dvou bezdomovců

Rozhovor - Český film Láska v hrobě o milostném vztahu dvou bezdomovců žijících v hrobce na Strašnickém hřbitově pochází už z loňského roku. Festival Jeden svět je ale jednou z mála příležitostí, kde je možné film vidět. Svérázná sebedestruktivní romance totiž stále hledá distributora. Režisér filmu David Vondráček popisuje okolnosti vzniku díla i jeho možnou budoucnost.

Film je označován za časosběrný dokument. Souhlasil byste s tímto termínem? Věděl jste od začátku, že chcete pracovat touto metodou?
Počítal jsem od počátku, že půjde o tzv. časosběr. Tušil jsem, že se při "osobitém životním stylu" hřbitovní komunity a hlavních dvou hrdinů z hrobky - Jany a Jana - "něco stane". Naivně jsem doufal, že možná i trochu přehodnotí svůj destruktivní život. Vyhnání z domova hrobky policií nikdo neočekával, ale tím nastal v příběhu hlavních hrdinů zvrat a prověřil autenticitu jejich lásky.

Jak jste se o skupině bezdomovců na Strašnickém hřbitově vůbec dozvěděl?
Zrušený německý evangelický hřbitov ve Strašnicích jsem objevil náhodou při putování po pražských hřbitovech, což je takový můj turistický "nekrofilní koníček". Před sedmi lety jsem přelezl plolorozbořenou zeď naproti strašnickému krematoriu a objevil jsem Janu a Jana, jak si v hrobce vaří na plynovém vařiči slepičí polévku.

Zajímal vás na tématu spíš sociální nebo "romantický" rozměr?
Spíše než "sociálně kritický rozměr" bezdomovectví mě zajímal ten "psychoanalyticky existenciální". Proto se s Janem a Janou vracím do jejich dětství. Jde o pokus o jakousi psychologickou anamnézu možných příčin jejich vědomé sebedestrukce. A neustále si implicitně pokládám otázku: o svobodné volbě či fatální předurčenosti jejich životního stylu... Viz jejich destruktivní dětství a rodinné prostředí.

Jak probíhala spolupráce s aktéry? Jak reagovali na to, že se o nich bude točit dokument? Ve filmu se každopádně chovají spontánně a prakticky nereagují na kameru. Pracoval jste s nimi delší dobu, aby si na její přítomnost zvykli?
Chovají se asi přirozeně, jelikož přede mnou ani kamaramanem Janem Kadeřábkem neměli ostych či autocenzuru. Byli jsme dlouhá léta jejich kamarádi, trávili jsme s nimi na hřbitově plno dnů i bez "voyuerské kamery".

Hřbitov se stal na dlouhá léta i našim druhým domovem. Jak je z filmu patrné, jsou v něm časové skoky. Ty vznikly, když naši nevyzpytatelní a nespolehliví hrdinové na několik dnů mizeli a nedali o sobě vědět. Náhodou a po usilovném pátrání jsme je po vyhnání ze hřbitova na ulici nalézali - a po každé to náhodou bylo při nějaké neočekávané a mezní situaci...

Chtěl jste jako dokumentarista zůstávat v pozici nezaujatého pozorovatele, nebo jste Janě a Janovi zkoušel nabízet také pomoc? Případně žádali vás oni, abyste jim v jejich situaci nějak pomohl?
Osudová je věta Jany ve filmu: "Vy nám chcete pomoci, ale my ji nechceme... skončíme, tak jak skončíme...". Eticky jsem to měl od počátku nastavené tak, že budu "objektivisticky" zaznamenávat jejich život a pomáhat jen tehdy, když půjde o zdraví a život...

Po vyhnání ze hřbitova jsem se angažoval ve zprostředkování pobytu v sociálních a azylových zařízeních. Jana a Jan razantně odmítli. Občas jsem jim kupoval jídlo, peníze jsem dával výjimečně... Stejně si za ně koupili krabicové víno a vodku...

Čeští diváci nemají moc možností váš film vidět. Kromě několika festivalů se - pokud vím - nikde nepromítal. Existuje stále možnost nasazení filmu do širší distribuce?
Film se skoro nikde nepromítal, protože vznikl mimo jakékoli zavedené oficiální struktury. Nedostali jsme žádný grant, natáčel se na malou amatérskou kameru se zvukem v objektivu. Bez producenta i produkčního. Přestože vznikl v „undergrantových" podmínkách, měl jsem dojem, že se vylíhl silný filmový příběh Romea a Julie na dně, který může diváky zaujmout.

Nabídl jsem film několika známým distributorům. Ti reagovali tak, že "uvidíme po Jihlavě". Jenže na festival nebyl film vybrán ani mimo soutěž. Tak jsem byl na pochybách, jestli to není "úplná sračka". Poté, co byla Láska v hrobě vybrána do Karlových Varů, nejnověji na Festival nezávislého filmu v Římě a na pražský Jeden svět, žádám o grant na kinodistribuci. Pozitivně teď vypadá jednání s možným distributorem - Asociací českých filmových klubů.

autor: Antonín Tesař | 23. 3. 2012 9:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama