S nápadem mapovat svůj život kamerou přišel sám kritik Fila. Původně se však chtěl soustředit výhradně na hraniční experiment, který prováděl na svém těle. "Chtěl prolomit tabu okolo dopingu zakázaných látek a z jeho pohledu měl být film možná i o tom, že i intelektuál může mít svaly," přibližuje režisér Mareček s tím, že Fila si původně film představoval spíše jako populárně-naučný.
Protagonista se během pěti náročných let svého života, zachycených v časosběrném snímku, potýká ve svých tehdejších pětatřiceti letech i s krizí středního věku. Vnímal proto, že má poslední šanci pokusit se proměnit v kulturisty, jaké v dětství vídal v časopisech. "Moje krize středního věku nebyla motorka, ale steroidy," říká později sám Fila ve snímku.
"Byl jsem tenkrát čerstvý čtyřicátník a Kamil mi říkal, že po čtyřicítce člověk na fyzickou změnu už nemá, že mu na to zbývá posledních pět let," vzpomíná Mareček. Filova situace mu však připadala závažnější a vnímal v ní další tematické vrstvy. "Zeptal jsem se ho proto, zda bych ho těch pět let mohl sledovat s kamerou, a on na to přistoupil. To, že se pokus záhy proměnil na osobní cestu do nitra, jsem ve scénáři neměl, to přinesl život," dodává.
Přiznává, že měl o Filu během jeho experimentu strach, a proto mu sehnal odborného sportovního lékaře, který v dokumentu vystupuje. "Zároveň jsem ho bral jako svéprávného člověka, který tomu rozumí a zaobírá se tím velmi důsledně, byť na laické úrovni. Nechtěl jsem ho předem soudit a tento pokus mě z určitého úhlu pohledu fascinoval," vysvětluje režisér své stanovisko.
Fila si dovolil ztratit kontrolu
V životě filmového kritika se ve sledovaném období záhy objevuje řada problémů, od rozporu mezi feministickými idejemi a vlastním konáním přes partnerskou krizi až po psychické potíže. Mareček v tomto období jeho životní cestu nejen zaznamenával, ale také se mu snažil být oporou. "Sdílel jsem s ním vlastní poznatky, podporoval jsem ho, aby chodil na terapii a své problémy odborně řešil a aby bral lékaře vážně," vyjmenovává.
"Domnívám se, a doufám, že mluvím i za Kamila, že se mezi námi vyvinulo jakési kritické přátelství. Na rovinu jsem mu říkal, co si myslím, kriticky jsme se bavili i o mně. Film jsem začal natáčet v době, kdy já sám jsem byl ve velké partnerské krizi, kterou jsem se ženou překonal," pokračuje režisér a dodává, že se s Filou bavil i o velmi osobních a intimních záležitostech.
Mareček zmiňuje, že ačkoliv má hrdina dokumentu Síla ve zvyku svou mediální personu velmi kontrolovat, před jeho kamerou se uvolnil a divákovi se odkrývá zejména v interakcích s nejbližšími. "Pro něj to bylo něčím osvobozující. Je to složitý psychologický motiv, který jako filmař nedokážu rozklíčovat. Podstatou je otevření temné stránky síly, která je v každém z nás, a zkoumání toho, co se s ní dá dělat," doplňuje.
Téma rozporu mezi veřejnou personou na sociálních sítích a skutečným jednáním považuje tvůrce za velmi důležité. "Myslím, že se to týká nás všech. A když budu mluvit k nám mužům a humanistickým intelektuálům, řekl bych, že mnohdy dokážeme formulovat problémy a bojovat za správné věci, ale v osobním životě se pak potýkáme se stereotypy, které si neseme z minulého století," říká.
Rozpor vnitřku a vnějšku, slov, činů a jednání je pro Marečka jedním z hlavních témat díla. Poukazuje na to, že mnozí si budují svůj obraz pomocí slov a vyjádření na sociálních sítích a v médiích, ale že zastávat tyto hodnoty v reálném životě a v mezilidských vztazích je složité.
Zestárnout špatně
Režisér Mareček film považuje také za případovou studii krize středního věku. "Člověk stárne, a když si neuvědomí některé své špatné vlastnosti, tak, když zůstaneme u metafory síly, mohou jen zesilovat. V české politice a mediální krajině máme řadu příkladů, jak stárnutí nedopadá dobře, když si člověk své špatné vlastnosti nepřipouští a intenzifikuje,“ podotýká.
Martin Mareček (*1974)
- Český režisér, dokumentarista, pedagog a dramaturg.
- Vystudoval Katedru dokumentární tvorby FAMU, na které od roku 2003 vede Realizační dílnu.
- Již jeho absolventský snímek Hry prachu (2001) se stal Nejlepším českým dokumentem na MFDF v Jihlavě, obdržel tu i Cenu diváků a uspěl také v zahraničí.
- Film Zdroj (2005) věnovaný problematice ropné těžby v Ázerbájdžánu získal přes dvacet mezinárodních ocenění a v kaspickém regionu funguje jako dokumentární samizdat.
- Mareček je dvojnásobným držitelem Českého lva za filmy Dálava (2019) a Pod sluncem tma (2011). Za oba snímky získal také Cenu české filmové kritiky.
Podle něj je důležité nesoustředit se na odcházení síly fyzické, ale naopak na duševní zrání. "Když přijmeme sebe sama i v tom, že výkonnost a výdrž není tou největší kvalitou v životě a že tou kvalitou je umět naslouchat a pečovat o blízké vztahy, je to možnost, jak z krize vylézt," věří. "Pokud si však budeme jako muži hrát na to, že mládí je věčné a že budeme zakládat nejen první a druhé, ale i třetí a čtvrté rodiny, to pro mě osobně cesta z krize není, i když medicína a podpůrné látky pro někoho tento příslib mají," myslí si režisér.
Upozorňuje, že snímek není celistvým portrétem Kamila Fily. "Film se nejmenuje Kamil, ale Síla, protože se věnuje jedné z vrstev osobnosti. Je to metafora pro společný fenomén, který chci zkoumat na příběhu konkrétního hrdiny," upřesňuje. "Doufám, že film nabízí katarzní trajektorii, neříkám, že končí happy endem nebo míří do zářné budoucnosti muže ve středním věku. Ale myslím, že se Kamil v kritických momentech odrazil ode dna," dodává s tím, že tvorbu dalšího časosběrného díla pro jeho emoční náročnost nechystá.
