Dorothy Allisonová navazuje na bohatou a úctyhodnou tradici jižanské literatury, kterou celosvětově nejlépe reprezentují díla Williama Faulknera nebo Flannery O’Connorové. Allisonová ovšem ve svých knížkách směřuje trochu jiným směrem, k životě bělošské spodiny neboli anglicky "white trash". Jak v doslovu připomíná Hana Ulmanová, tato část jižanské populace příliš velké zastoupení v literatuře nemá, a pokud ano, figuruje tam - jako například v Tabákové cestě Erskina Caldwella - ve formě karikatur.
Allisonová tyto karikatury proměňuje v reálné, uvěřitelné postavy a čtenářovi představuje vrstvu obyvatel, která o sobě dle názoru některých politických komentátorů dala tak výrazně vědět v posledních amerických prezidentských volbách. Jsou to lidé, kteří trpí představami o jakémsi nadřazeném společenském postavení, potýkají se však s bídou a žijí v lepším případě od výplaty k výplatě, v horším případě od exekuce k exekuci.
Bezútěšnost všude kolem
Přesně do takového prostředí se narodí protagonistka příběhu, onen "parchant z Jižní Karolíny". Obětí svého prostředí se stává už při narození, neboť ve stále silně tradiční a konzervativní společnosti není společensky přípustné, aby se dítě narodilo mimo partnerský svazek. Proto ono potupné označení "parchant" v rodném listě. Matka se snaží v životě protloukat, jak to jen jde, což v jejím případě znamená sérii nekvalifikovaných, špatně placených míst, povětšinou v hospodách, doplňovanou sérií stejně bezútěšných vztahů. Její manžel a vypravěččin otec tragicky zahynul při nehodě a vypravěčka se tak o otci dozvídá jen útržkovitě od zbytku rodiny, hlavně babičky, nejdůležitější postavy jejího dětství. Ta dívčin příběh zasazuje do dlouhé, fatalistické rodinné linie.
"Babička sice o mém pravém tátovi moc nechtěla mluvit, když teda nepočítám nadávky, ale vyprávěla mi víceméně o všem ostatním. Opřela se do křesla a začala odvíjet příběhy a vzpomínky, aniž by dělala rozdíl mezi tím, co věděla určitě, a tím, co znala jen z doslechu. Historky, které mi svým drsným a táhlým sípotem líčila, byly jak litanie bez hudby, balady o rodině, lásce a zklamání. Nakonec stejně vždy všechno skončilo smutně nebo krvavě a o každém se tradovaly úplné legendy."
Síla Huckleberryho Fina
Hlas dětské vypravěčky svou upřímností a silnou výpovědí připomene klasiku americké literatury Huckleberryho Finna. Hrdinka velmi vyostřeně vnímá svět kolem sebe, ale nedokáže ho pochopit. Její dětství je neradostné a kruté, přičemž vnímání čtenáře ještě vyostřuje vyprávění prosté jakékoli sebelítosti. S rodinou je vlastně neustále "na cestě", ovšem tato cesta je příkrým protikladem slavného amerického snu: zatímco americkým snem je cesta na západ, dobytí kontinentu a získání nových příležitostí, rodina vypravěčky cestuje směrem opačným a její motivací není lepší zítřek, neboť takové naděje nikdo z rodiny nechová, ale útěk před dluhy.
Parchant z Jižní Karolíny
Autor: Dorothy Allisonová (68)
Překlad: Zuzana Josková
Vydalo: Romeo, 2016
Dorothy Allisonová se narodila v roce 1949 v americkém státě Jižní Karolína. Román Parchant z Jižní Karolíny vyšel v roce 1992. Dostal se do finále Národní knižní ceny, již ovšem tehdy vyhrál Cormac McCarthy. Kniha se dočkala filmového zpracování a překladu do deseti světových jazyků.
Parchant z Jižní Karolíny je nejvýraznější dílo Dorothy Allisonové. Jak připomíná Hana Ulmanová, autorka v něm zúročila neradostné zkušenosti ze svého dětství, plného chudoby, fyzického týrání a sexuálního zneužívání - tedy všeho toho, co v románu zakouší vypravěčka. Traumatickou zkušenost se jí však podařilo přetavit v neobyčejně působivé literární dílo. Dlužno dodat, že český čtenář může profitovat z vynikajícího překladu Zuzany Joskové. Je přesný, expresivní a osvědčuje vytříbený cit pro různé vrstvy jazyka. I díky překladatelce je Parchant z Jižní Karolíny skutečným čtenářským zážitkem.
