Výtvarník Petr Sís sice vydal v zahraniční dvacet vlastních knih a desítky dalších ilustroval. Ale dráha úspěšného knižního ilustrátora byla vlastně původně náhradním řešením.
Autor odešel v roce 1982 legálně do USA pracovat na filmovém projektu; potom otálel s návratem, a pak už to nešlo. Pracoval mimo jiné jako kreslíř pro noviny, nakonec Američany upoutaly i jeho kresby v dětských knihách.
Pocta otci
V Česku však Sís-autor dlouho neprorazil. Z knih, které u nás dosud vyšly, jsou zatím nejúspěšnější ty dvě poslední z Labyrintu. Po stromu života (2004), který líčí příběh Charlese Darwina, je to působivě ilustrované Tajemství červené krabičky (americký originál 1998).
Knížka je vlastně poctou syna Petra otci Vladimírovi (1925-2001). Sís starší odešel v první polovině 50. let jako filmař do Číny. Cesta se kvůli přírodní katastrofě protáhla a Vladimír Sís nakonec doputoval až do Tibetu.
Natolik včas, že ještě stačil potkat mladého dalajlámu a vidět Tibet předtím, než jeho tradiční podobu zničil vpád komunistické Číny. Během cesty si vedl deník a po návratu dětem vyprávěl své zážitky. Pod jejich dojmem a podle deníku, který otec synovi nakonec věnoval, vytvořil Petr Sís knihu, která není "jen" dětskou záležitostí.
Polo i Nabokov
A v tom možná byl Sísův problém, aspoň pokud jde o český trh. Čtenář po otevření Tajemství hned pochopí, proč se čeští nakladatelé zřejmě báli do Síse investovat energii. Pochybovali pravděpodobně, zda jde vůbec o dětskou literaturu a jestli je tzv. umělecký styl vůbec pro zdejší publikum stravitelný. Zdánlivě na tom něco je.
Třeba text Tajemství: má dva vypravěče a několik rovin. Syn vzpomíná na dětství v době otcovy nepřítomnosti, potom čteme úryvky z otcových deníků a převyprávění toho, co otec sděloval ústně.
Otcovy písemné záznamy se podobají klasickému "faktografickému" cestopisu. Vyprávění pro děti po návratu je zase legendární líčení; nechybí zázraky a tajemství. V knize se obojí prolíná. Najdeme tu navíc třeba i odkaz na Marca Pola a citát z Nabokova.
Obrazy připomínají svým sledem filmové sekvence. (Sís je autorem skoro tří desítek filmů.) Čtenář například sleduje sérii několika obrazů-komnat paláce v Potále. Jimi musí otec projít, než se může setkat s dalajlámou a hovořit s ním.
Panebože, mandala!
Jako samo putování Tibetem až do Lhasy je jakousi iniciační cestou, je jí ve zkratce i těch několik palácových pokojů různých barev. "Na těchto zdech bylo zaznamenáno úplně všechno, minulost i přítomnost. Myslím, že v tom krátkém okamžiku se otec stal takovým člověkem, kterým pak byl." Sís možná nečetl Hrad nitra od svaté Terezie z Avily, ale obraz paláce coby místa postupného duchovního poznání tu plní podobnou roli.
Váhaví nakladatelé vlastně měli pravdu, když tušili, že Sísova tvorba není tak polopatická, jak vyžaduje sériová výroba kýče pro děti. Některé obrázky v Tajemství červené krabičky mají formu mandaly a lidem přesvědčeným o tom, že dětem je třeba předkládat obrázky narůžovělých prasátek a zářivě žlutých kachniček, se po jejich spatření v dětské knize možná udělá mdlo.
Lepší než nic
Děti jsou však dětské, nikoli infantilní; milují detaily a možnost objevit v rohu kresby něco nového, co posledně přehlédly. Napoprvé se možná nechají svést tím, že symetrická podoba mandaly nechá oko zamířit do středu obrazu, kam staří malíři umísťovali to nejdůležitější. Později se mohou vracet k ostatnímu. Jsou tu i obrazy labyrintů, ve kterých je možné hledat cestu k cíli
Popisovat slovy knihu, která je založena především na obrazech, by bylo nesmyslné. Stačí konstatovat, že pozdní Sísův příchod do Česka je lepší než žádný.
Petr Sís: Tibet - Tajemství červené krabičky. Z angličtiny přeložil Viktor Janiš. Praha, Labyrint 2005. 60 stran, cena 299 Kč.
