Koncem loňského roku vydaná dvoudílná publikace Punťa: Zapomenutý hrdina českého komiksu (1934-1942) mimo jiné poodhaluje, odkud se tento neprávem opomíjený komiksový protagonista vzal na stránkách tuzemských časopisů.
Editoři obsáhlého výboru z více než 500 punťovských komiksů a autoři 14 původních studií Pavel a Lucie Kořínkovi druhý svazek věnovaný studiím otevírají právě pátráním po původu prvního obrázkového dobrodružství, které se objevilo pod jménem Puntíček má rýmu 11. února 1934 v dětské příloze dobového časopisu List paní a dívek.
Punťa nebyl původně nakreslený a napsaný českými autory, pocházel z pera americké kreslířky Grace Debbie Draytonové a přesné okolnosti toho, jak se dostal do českých periodik, nejsou známy.
Už tento úvodní text však dobře přibližuje přínos publikace, která je víc než jen dobře připraveným výborem příběhů o Punťovi. Čtenář ve věku od 6 do 12 let, pro něhož byly tehdy určeny příběhy malého psíka, jeho kamarádky fenky Kiki a dvou lidských přátel Vašíka a Hanky, si může nerušeně užívat listování 200 obrázkovými příhodami.
Ale čtenář dospělý si vedle předčítání ratolestem či nostalgického vzpomínání na skromnější punťovská vydání z 90. let může v druhém svazku užít příběh mnohem větší: o podobách meziválečné popkultury, o tom, kterak čile se prodávaly licence komiksů z Ameriky do Evropy, jak byl už v tehdejším Československu rozvinutý takzvaný merchandising, tedy prodávání různých produktů - od hraček přes oblečení a vystřihovánky až po mýdla - přidružených k samotnému komiksu.
Punťa nebyl žádnou pouliční směsí, ale směsí doslova celoplanetární. Z Ameriky se, pravděpodobně přes Německo, dostal do československých magazínů. Přičemž hned v první polovině roku 1934, kdy začal vycházet, došlo k "předání štafety" do českých rukou, a to do rukou kreslíře Reného Klapače, který byl největším meziválečným komiksovým profesionálem a publikoval hojně také ve Francii. A dále k českým scenáristům, přesněji řečeno scenáristkám.
Na tomto konkrétním příkladu jednoho českého komiksu se poodhaluje povaha celé jedné vrstvy tehdejší lidové kultury - kultury fungující na výpůjčkách, inspiracích a mnohdy i krádežích, protože jak přesně to bylo s licencí k původnímu pouze převzatému a přeloženému Punťíčkovi, už nejspíš nikdo nikdy nezjistí.
Stejně se lze jen dohadovat, proč se po přerušení daném druhou světovou válkou Punťa - na rozdíl od Rychlých šípů či Ferdy Mravence - do českých časopisů už nevrátil. Byť některé hypotézy autoři publikace nabízejí - Punťa byl vnímán více jako komerční produkt spojený s jedním konkrétním nakladatelstvím a ne autorské dílo jediného tvůrce. A v době poválečné reorganizace tisku možná nebyla taková vůle prosadit jeho znovuzrození jinde.
Punťa nicméně ovlivnil další generace komiksových kreslířů. Například kreslíř Kája Saudek na něj ve 13 let starém rozhovoru pro časopis Živel vzpomínal takto: "Jeho kvalita téměř po půl století naprosto nevyprchala. Samotná figurka pejska je neuvěřitelně půvabné stvoření. Všechny ty Punťovy napodobeniny, myslím, že se to jmenuje Čtyřlístek, originálu nedosahují a tak dlouho nevydrží."
Slova pro leckteré čtenáře Čtyřlístku skoro až kacířská. Ale věrně vystihují kouzlo Punťových příhod, které stojí na dokonalém designu hlavního hrdiny. A byť se jen málokdy rozmáchnou k epičtějším tvarům přes několik čísel, a byť jejich veršovaný komentář působí mnohdy až roztomile zastaralým dojmem, samotná kresba nestárne vůbec. A inspiruje i nejnovější generaci českých tvůrců.
Jako důkaz o podmanivosti kresby slouží vedle komiksů také útlý sešit, který punťovský box obsahuje. V tom je na 25 stranách vyobrazeno přes 200 obálek. A na nich Punťa v situacích zcela všedního rázu, ale třeba také lízající zmrzlinu ve společnosti Laurela a Hardyho.
S tehdy populárním duem z filmových grotesek ostatně Punťa zažije celou sérii dobrodružství, když je nejprve spatří v kině a poté je dopisem přizve, aby si udělali "výlet hezký" a zavítali "v kraj náš český".
Ty stránky svědčí nejen o schopnosti tvůrců vyprávět také v dětském komiksu rychlým filmovým tempem, a dokonce se pustit do takřka gangsterských honiček. Je to rovněž další důkaz mezinárodní kulturní spolupráce.
Redakce časopisu Punťa spolupracovala s hollywoodským studiem Metro-Goldwyn-Mayer na vytvoření dětského filmového klubu Laurela a Hardyho. Tak není divu, že si Punťa komiky na plátně tak zamiloval a že za ním přicestovali. A aby se ukázalo, jakou prestiž tento oblíbený hrdina má, v pozdějších dobrodružstvích jej Laurel s Hardym dokonce přivezou jako dárek největší americké dětské filmové hvězdě své doby Shirley Templeové.
Pavel Kořínek (ed.) a Lucie Kořínková (ed.): Punťa – Zapomen
Nakladatelství Akropolis 2018, 512 stran, 1599 korun
Autoři publikace Pavel a Lucie Kořínkovi s badatelskou pečlivostí rozebrali spousty detailů ze světa Punti, od podoby přidružených produktů a reklam po to, jak se příběhy měnily se střídáním scenáristek, které samotní malí čtenáři znali pod jmény teta Madla či teta Blanka, ve skutečnosti Marie Voříšková a Blanka Svačinová. A v obsáhlých poznámkách uvádějí spoustu cenného zahraničního kontextu.
Ale s podobnou péčí uspořádali tematicky i výbor z komiksů a opatřili jej komentářem, který umožní užít si četbu i jinak než jen rozzářenýma dětskýma očima. Ty příběhy ovšem svým půvabem samy dokládají, proč Punťa slovy autorů "přežil vlastní smrt". Protože "nepřestává bavit - a tak žije dál".
