Přestože Rjúnosuke Akutagawa (1892 - 1927) patří k japonským spisovatelům z největších a jeho jméno zdobí prestižní japonskou literární cenu, většina jeho díla bohužel českým čtenářům zůstává neznámá. Je to škoda, tento autor totiž patří k překladatelsky vděčným. Akutagawovu překladateli nehrozí běhy na dlouhé tratě mnohastránkových románů, naopak si může vybírat z cca sto padesáti vydaných povídek, hrát si s jejich osobitými styly a vybrušovat jejich překlady k dokonalosti, zrovna tak, jak to dělal i autor při psaní originálů.

Znovuobjevování autora

Čas od času se překladatel - nadšenec přece jen najde, a právě letošní rok se v tomto smyslu vydařil: Jan Levora svým výborem Tělo ženy dokázal po víc než půlstaletém "monopolu" překladů Vlasty Hilské otevřít Akutagawovým povídkám novou cestu mezi české čtenáře. Jeho překlad na Hilskou výborně navázal a doplňuje ji.

Podobně jako kdysi Hilská podává i Levora v deseti povídkách průřez Akutagawovou tvorbou. Volí ale jinou strategii a zaměřuje se na druhou půli jeho dráhy - "současnější" a "civilnější". Levora vybral povídky, jejichž děj sahá nejdál k počátkům moderního Japonska což omezuje výskyt exotických reálií a víc zpřístupňuje dílo dnešnímu českému čtenáři.

Sobectví a umění

Tematicky povídky zapadají do dvou kategorií, pro Akutagawu typických. Jednu tvoří meditace o destruktivních, sobeckých stránkách lidské povahy, druhou úvahy o umění (pro Akutagawu velmi vážně braná životní cesta za prostředky, které toto sobectví překonávají). Čtenář má možnost sledovat Akutagawův tvůrčí zápas od počátečních dob po poslední roky před plánovanou sebevraždou.

Překlad je brilantně vyveden v současné, živé řeči, která zprostředkovává čtenářům finesy originálních povídek, aniž by výsledek tratil na čtivosti. I díky tomuto čtenářskému požitku je Tělo ženy kniha na svém místě.

Rjúnosuke Akutagawa: Tělo ženy a jiné povídky. Vybral a přeložil Jan Levora, vydalo nakladatelství Mladá Fronta, 2005