Hrdina, mladý český vědec, odjíždí na sklonku 90. let minulého století pracovat do Norska, protože doma ho věda neuživí. V Bergenu, městě "na hraně světa", kde je většinu času tma a prší, je za nekonformního podivína.

Jako mladý výzkumník odjel do Norska ve stejné době pracovat také Pánek. "Jediné, čeho jsem měl dost, byly peníze. Nepamatuji si, že by v pobřežním městě Bergenu konce 90. let měli třeba divadlo. Nebo hudební klub. Měl jsem naivní představu, že každé město musí být jako Praha," vzpomíná dnes.

Podcast s Josefem Pánkem si můžete poslechnout zde:

Tím ale podobnost autorovy cesty s tou, již podnikla jeho literární postava, končí. "Rozhodně to není autobiografie," trvá na svém Pánek. "Text není příběh, použil jsem ho jako nástroj, jak se dostat člověku do hlavy," přibližuje. Těžiště jeho nové knihy nespočívá v ohledávání potemnělé nehostinnosti Bergenu, jejž hrdina nakonec vymění za rozjařenou metropoli. Jádro vyprávění tvoří expedice do vlastního nitra, k níž mladého vědce dožene deprivace okolním prostředím.

Postupně zaslechne své náhle dotírající svědomí a objevuje své vnímání. "Zpytuje sám sebe, zjišťuje, kdo vlastně je," přibližuje autor experimenty, jimž se protagonista vystavuje a zkoumá tak své uvažování. Cesta do neznáma, v tomto případě za prací, podle Pánka nakonec vždy vede především do nitra toho, kdo ji podniká.

"Když se dostáváte až na molekulární úroveň, vidíte interakce molekul a ještě základnějších částic, které tvoří nás a naše myšlení, naše fyzické i duševní tělo, jako vědce vás nutně musí napadnout, co je to vlastně svobodná vůle," rozvíjí Pánek hlavní téma své novely. Ta měla sedm verzí, přičemž první začal psát o samotě v zahraničí už před 13 lety, aby si "zachránil zdravý rozum a neuchlastal se". Podobně jako jeho hrdina.

Jak se do názvu knihy Jsem jejich bůh, v níž hlavní postava poznává sama sebe, dostala nejvyšší bytost, vysvětluje Pánek tím, že každé sebepoznání se vždy nutně dotýká myšlenky boha.

"Když si boha představím jako energii a základní látku, která tvoří náš svět, včetně nás samotných, i podle moderní kvantové mechaniky jsme vzájemně propojení na základní úrovni, kterou si ale úplně neuvědomujeme. Když člověk začne vnímat sám sebe, své emoce, vlastnosti a pocity, ptá se, kde se berou a co je definuje. Samozřejmě je tu dědičnost. Ale čím je daná?" táže se Pánek po první příčině. "Největším tajemstvím jsme ale my lidé sami pro sebe. Víme o sobě hrozně málo," uzavírá.

Vítejte u podcastu Na dotek, hostem Petra Viziny je dnes molekulární genetik a spisovatel Josef Pánek, ukázku z novely Jsem jejich bůh čte Eva Srpová. K poslechu na platformách: Soundcloud, Spreaker, Spotify, Google Podcasty a Apple Podcasty.