Neuvěřitelných 100 tisíc čtenářů, kteří si dosud každý díl "Aristokratky" koupili, ví, že vypravěčem je ve skutečnosti Evžen Boček, kastelán moravského zámku Milotice. Bizarnost situací, do kterých se majitelé i personál chátrajícího zámku dostávají, lehce ospravedlňuje zasazení do bláznivých 90. let minulého století. Konkrétně do konce léta 1997, kdy tragicky zemřela britská princezna Diana.
To sehrálo roli při odhalení dvou zpackaných loupeží a jednoho obrazu, jež léta visel bez povšimnutí v pokoji a ze kterého se vyklubalo pravé dílo slavného Rembrandta van Rijna. V tom momentu se završil předchozí díl nazvaný Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka.
Skoro uprostřed věty tu začíná i páté pokračování. Mariina americká matka Vivian, zkroušená smrtí svého idolu Lady Di, propadá závislosti na uklidňujících prášcích. Marie se energicky chopí šance, jak to změnit: kladně odpovídá na pozvání nizozemské královny Beatrix, která chce Kostkům veřejně poděkovat za navrácení Rembrandtova obrazu do nizozemských státních sbírek, odkud byl za druhé světové války odcizen.
Kurátorka paní Tichá
Pravdou ale je, že do královského paláce v Haagu Marie jede především proto, aby vyřešila osobní problém se svým snoubencem. To pohání od začátku divokou cestu, kterou podniká na protest svému otci.
Hrabě František Antonín Kostka je maniakální šetřílek, který vzteky prská, když si jen vzpomene, že musel "ze slušnosti" vrátit dílo, jež by mu přineslo majlant, kdyby je včas objevil a kdyby se mu podařilo ho někde bokem střelit.
Přípravy dosti neuvěřitelné výpravy jakž takž rozumné dcery a její matky, poblázněné Američanky, která ani netuší, kde Nizozemsko leží, zažívají turbulence ve chvíli, kdy si hospodyně a uklízečka v jedné osobě prosadí, že pojede také. Paní Tichá je starší energická žena s blízkým vztahem k alkoholu a špatně padnoucí zubní protézou. Marie se rozhodne, že ji představí jako kurátorku zámeckých sbírek, neboť je to ona, kdo slavný obraz celé roky oprašoval. A také jej překřtil z oficiálního Portrétu služebné na Bordel v kuchyni.
Bočkova kniha je zpočátku zdlouhavá a slovní humor se po čtyřech dílech zdá už opotřebovaný. Když však trojice žen skutečně opustí zámek a nejprve zakotví v Praze u movitého advokáta, jenž je Kostkům kvůli jedné delikátní záležitosti zavázán, vyprávění dostává novou dynamiku. Čtenář díky vynalézavým okolnostem začíná doufat, že audience u královny nakonec může skončit i jinak než trapasem.
S přívalem nových komických situací se Bočkovi najednou pod rukama rozvíjí překvapivý příběh, jež parafrázuje hollywoodské slaďáky. Čtenář si s nadhledem pozorovatele vyčerpaného smíchem vychutnává velkolepé přijetí malé neotesané trojice na královském dvoře. To se jen nedopatřením a díky jazykové bariéře, jež přikryje všecky trapasy paní Tiché, stane oslnivou mezinárodní návštěvou, o které místní média píší v superlativech. Především o půvabné Marii.
Velkou roli v tom sehrají skutečné zděděné brilianty, jež staví Kostkovu omšelost do jiné situace, a Mariina nově objevená výřečnost. I pátý díl končí uprostřed věty. Ve chvíli, kdy Marie vzplane láskou k urostlému a nechutně bohatému důstojníkovi královského letectva, ji hotelový pikolík doručí šestnáctistránkový fax od českého snoubence plný vřelosti, lásky a zřejmě i zdůvodnění, které možná leccos mění.
Mám to v hlavě
"Další díl - Aristokratka pod palbou lásky - mám už víceméně hotový. V hlavě! Takže ho teď zbývá napsat, což do příštího roku snad zvládnu," říká Evžen Boček, který se za osm let psaní této série posunul od krátkých humorných epizod ze zámeckého prostředí k humoristické novele, jejíž děj komponuje do několika částí. "Při psaní každého dílu mám v hlavě už minimálně jeden, ale spíš dva díly, které by měly následovat," vysvětluje Boček.
Na dotaz Aktuálně.cz, jestli byl někdy sám na audienci, když tak věrně popisuje ceremoniální protokol, odpovídá záporně. "Já chodím akorát ‚na kobereček‘. Jestli ten popis vypadá zasvěceně, tak mě to samozřejmě těší, ale nikde jsem to cíleně nevyhledával. Asi ve mně uvízlo něco z historické beletrie."
Čerstvě třiapadesátiletý autor ve své četbě překvapivě dává přednost velkým a vážným autorům 19. století, z humoristických knih má vedle Švejka od Jaroslava Haška v oblibě povídky Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí.
Z českých klasiků humoristické literatury je Boček stylově blízký Miloslavu Švandrlíkovi, jehož cenu udělovanou Městskou částí Praha 11 a Obcí spisovatelů také před sedmi lety získal - stejně jako loni Ivan Kraus a dříve Zdeněk Svěrák nebo Rudolf Křesťan.
Popularita Bočkových knih přinesla i divadelní zpracování Aristokratky, kterou v režii Arnošta Goldflama uvedlo pražské Divadlo na Jezerce s Annou Polívkovou v hlavní roli. Minulý rok měl pak premiéru film Poslední aristokratka režiséra Jiřího Vejdělka, který vidělo téměř 480 tisíc diváků.
Komedie se natáčela i na "Bočkově" zámku v Miloticích. Popularita Aristokratky se ale prý v návštěvnosti nijak neodrazila. "Na zámku se pracuje a žije furt stejně. Občas někdo přijde s knížkou na podpis. A záměrné propojování zámku a Aristokratky určitě neděláme. Ono se to dělá tak nějak samo," dodává Evžen Boček.
Kniha vyšla s dalšími 15 tituly v rámci Velkého knižního čtvrtku, jehož je Aktuálně.cz mediálním partnerem.
Evžen Boček: Aristokratka u královského dvora
Nakladatelství Druhé město 2020, 180 stran, 279 korun.
