Dle ředitelky knihovny Johanny Rachingerové jde o jeden z nejvýznamnějších přírůstků do archivů instituce. "Jsme si vědomi, že máme odpovědnost zpřístupnit tuto sbírku badatelům a výhledově také veřejnosti," uvedla.
Agentura APA píše, že klíčovou roli ve vyjednávání o nákupu sehrála spolková tajemnice pro kulturu Andrea Mayerová. Ta na získání pozůstalosti začala pracovat hned v roce 2020, kdy se ujala funkce.
Kolekce čítá zhruba 30 tisíc stran a pokrývá prakticky celou Bernhardovu literární činnost. Obsahuje na 150 nezveřejněných textů a část jeho korespondence se spisovateli Peterem Handkem, Eliasem Canettim, Ingeborg Bachmannovou, Heinrichem Böllem či Hedwig Stavianicekovou, což byla Bernhardova životní družka. V posledních měsících před tím, než roku 1984 zemřela, se o ni spisovatel staral.
Podle další agentury DPA dosud Bernhardovu pozůstalost uchovával jeho nevlastní bratr Peter Fabjan. Většinu peněz na nynější akvizici, konkrétně 1,6 milionu eur, poskytlo rakouské ministerstvo kultury, zbytek doplatí knihovna. Sbírku nacenila jí oslovená nezávislá skupina expertů.
Bernhard, jenž žil v letech 1931 až 1989, patřil k nejznámějším rakouským spisovatelům a nejpřekládanějším německojazyčným literátům 20. století. Jeho hry jsou dodnes uváděné po celé Evropě včetně Česka. Proslul texty extrémně kritickými k Rakousku i jeho minulosti, zejména v době nacistické nadvlády, za což si vysloužil pověst autora kálícího do vlastního hnízda. Pranýřoval zemi, jež se pasovala do role první Hitlerovy oběti, zatímco pro autory jako Bernharda či Elfriede Jelinekovou a Petera Handkeho platila spíše za prvního Hitlerova spojence.
Konkrétně Bernhard psal o Rakousku jako o "zabedněném státu plném zabedněných lidí", zesměšňoval "alpskou slabomyslnost přesvědčenou o vlastní výjimečnosti" nebo tvrdil, že "ve Vídni je teď mnohem víc nacistů než v roce osmatřicet".
Podle germanisty Tomáše Dimtera je ve způsobu všech Bernhardových lamentací něco až překvapivě českého. "Ona věčná nespokojenost naprosto se vším. Neustálý postranní výsměch: cynický, přesný, nevyhýbající se ničemu. Nezáleží na tom, jestli v Bernhardových textech jde o Rakousko a jeho představitele, rakouské profesory, nebo rakouské literáty. Jejich literární výpověď je chytlavá a v jistém smyslu univerzální," napsal Dimter v Hospodářských novinách.
Podle tisku se Bernhard dopustil poslední provokace v závěti, kde oznámil "posmrtnou literární emigraci" a zakázal vydávání i šíření svých děl v Rakousku. Nevlastní bratr Fabjan se ale s šéfem Bernhardova nakladatelství Suhrkamp Siegfriedem Unseldem po letech domluvili, že tuto část závěti "ve prospěch díla" zruší.
Nelítostný a destruktivní autorský typ Bernhard, který se narodil v únoru 1931 v Nizozemsku, nedokončil gymnázium. Roku 1949 onemocněl plicní chorobou a dva roky pobýval v sanatoriích. Tam začal psát. Po uzdravení navštěvoval hereckou školu ve Vídni, studia zakončil na salcburském Mozarteu.
Od roku 1957 se živil jako spisovatel, debutoval roku 1963 románem z venkovského prostředí Mráz. K jeho nejhranějším dramatům patří Ritter, Dene, Voss, Divadelník, Minetti nebo Náměstí Hrdinů.
S jistou nadsázkou lze říci, že vše, co kdy napsal, bylo provokující, od her a povídek po romány. "Bernhardovy texty polarizují: čtenáři je buď milují, nebo z hloubi duše nenávidí. Pro někoho představuje jeho spílání a nadávání všemu rakouskému jen přehnanou reakci ukřivděného a zamindrákovaného pisálka, pro jiné jde o brilantní postřehy o povaze člověka a světa," dodávají Hospodářské noviny.
V Česku jeho texty šířilo zejména pražské Divadlo Komedie, které v letech 2002 až 2012 vedl režisér Dušan D. Pařízek. Před třemi roky Národní divadlo uvedlo Bernhardovu hru Oběd u Wittgensteina v režii Daniely Špinar. "Má v obvyklém slova smyslu minimální děj, přesto nás udržuje v napětí, když postupně odkrývá až chorobnou povahu sourozeneckých vztahů," napsalo v recenzi Aktuálně.cz. O rok dříve zařadilo Divadlo Na zábradlí do repertoáru adaptaci proslulého Bernhardova románu Mýcení.
