Zapomeňte na Cimrmany, zapomeňte na Čepelku jako nejlepšího tamního představitele ženských rolí. Jeho knihy bývají jiné, často s kriminální zápletkou nebo tematizující smrt. Nebývá v nich mnoho k popukání. "Miloň je skvělý konzument humoru, jako herec dovede publikum rozesmát, ale humorný příběh od něj nečekejte," říká o něm kolega Zdeněk Svěrák.
Ani Pokrývač není jiný. Také v něm sice někdo zemře, ale nejde o úkladný mord, který by bylo třeba vyšetřovat. Je to smrt blízká i trochu vzdálená, snad proto - alespoň pro čtenáře - relativně milosrdná.
Podstatou příběhu není přemítání o posledních věcech, ale o tom, jak člověku láme páteř těžká doba, kde leží hranice kolaborace a co je jen pochopitelná snaha vyhnout se problémům.
Inženýr Řezníček, hlavní postava, nad tím vším přemýšlí poté, co kývne na nabídku stát se takzvaným pokrývačem. Neleze po střechách, jen ze sebe podpisem pod dílo zakázaného autora naoko udělal spisovatele. Za normalizace se tomu říkalo pokrývač - člověk pokryl skutečného autora, jenž publikovat nesměl.
Čepelka to zažil na vlastní kůži dokonce v obou gardech - když sám nesměl, pokrývali ho jiní, když mohl, pokrýval jiné. Šílené? Přesně tak, doba taková byla.
Inženýr Řezníček se stane "autorem" hry premiérované v oblastním divadle ve městě Cholín. Brzy ho napadne, že by sám mohl něco napsat. Snad i proto, že mu dělá dobře, když z dělnického prostředí přejde do toho kulturního. Také ženy to k němu najednou vábí, i když Čepelka přesně nevysvětlí, co se stane, že je pokrývač najednou musí přímo odhánět.
Pravda: ne vždy musí a ne vždy chce. Je to spíš taková divoká erotická fabulace, mrazivě skutečné možnosti naopak pokrývači skýtá podpis anticharty. On, který ve skutečnosti zatím nic nenapsal, si tou křivou signaturou může otevřít mnohé budoucí dveře. Udělá to?
Miloň Čepelka je mistrem malých formátů, třeba básní haiku. Jeho prózám nějaká ta vražda svědčí, dodá příběhu dynamiku. Pokrývači místy schází, příběh trvá, vyvíjí se a najednou skončí. Naštěstí je tu něco jiného, co uvedené překrývá a knize doslova kraluje: Čepelkovo výjimečné laškování s jazykem.
Pokud jsme řekli, že humor v novele nenalezneme, na jazykové rovině to neplatí. Všemožné piškuntálie se slovní zásobou, dvojsmysly či slovosledem jsou tou nejpevnější nosnou konstrukcí, na které text bezpečně trůní.
Čepelka do hry postmoderně nechává vstupovat vypravěče, prózu prošpikoval odkazy na dobové šlágry i bláboly, často skryté a rozluštitelné jen pozornými pamětníky.
Máme v rukou suverénní vypravěčství s touhou sdělit zřetelný příběh. Pokrývač je prostě klasická kniha, taková, po které se čtenáři v mlžném lese současné bezsyžetové literatury občas zasteskne. Už nemusí.
Kniha
Miloň Čepelka: Pokrývač - Obrazy ze života ing. Řezníčka
Nakladatelství Čas 2021, 136 stran, 249 korun.