Kam patří v novém světě. Penzionem pro svobodné dámy v románu otřese až konec války

Markéta Musilová Markéta Musilová
23. 11. 2021 11:59
V roce 1945, kdy ulice anglických měst lemují nevyspravené nebo zdevastované budovy, vybombardované pozemky jsou zavalené sutí a domy připomínají ohromné zuby, ze kterých někdo vyvrtal kaz, se odehrává v češtině nedávno vydaný román skotské spisovatelky Muriel Sparkové. „Všichni slušní lidé byli chudí, alespoň se to obecně předpokládalo, a ti nejlepší byli chudí duchem,“ píše.
Na ilustračním snímku z roku 1939 jsou londýnské ženy sloužící jako pomocná vojenská síla.
Na ilustračním snímku z roku 1939 jsou londýnské ženy sloužící jako pomocná vojenská síla. | Foto: ČTK/Sueddeutsche Zeitung Photo/SZ Photo

Ano, všichni slušní lidé byli chudí, ale pokud jde o slušnost, někteří byli slušnější než obyvatelky klubu May of Teck. Tento dům jako jeden z mála přečkal válku v relativně nedotčeném stavu - od roku 1940 mu jen třikrát vysklili okna - a dál plnil účel, s nímž jej kdysi založila královna Mary: poskytovat "peněžní výpomoc a sociální ochranu dámám bez prostředků ve věku ne vyšším než třicet let, jež jsou nuceny se odloučiti od rodičů kvůli pracovnímu uplatnění v Londýně".

Muriel Sparková, která žila v letech 1918 až 2006, byla jednou z největších osobností poválečného britského románu. Bohužel byla také až příliš nenápadná, většinu života stála ve stínu průbojnějších kolegů, nadto v převážně protestantské zemi konvertovala k římskokatolickému vyznání a nijak zvlášť nestála o literární ceny ani slávu.

I proto se o její existenci většina čtenářů dozvěděla až zásluhou filmové adaptace Nejlepších let slečny Jean Brodieové, která byla roku 1969 v hlavní roli s Maggie Smithovou natočena podle zřejmě nejznámějšího románu Sparkové. 

Pro seznámení s tvorbou nadmíru talentované spisovatelky, obdařené specifickým a ne tak často vídaným smyslem pro humor i nadsázku, není lepší volby. Útlá novela o stárnoucí učitelce, jejím nezaslouženém pádu a suitě věrných žaček je v mnoha ohledech symptomatická. Pod zdánlivě nenápadnou slupkou zuří tichá bitva: tradice a pokroku, minulosti a přítomnosti. Nenaplněné ambice se sváří s potlačovanou touhou a na povrch vybublávají skutečné povahové stránky aktérů.

Nejlepší léta slečny Jean Brodieové vyšly česky před třemi roky. A nyní vydané Dívky bez prostředků, autorčin v pořadí sedmý román, se jim v mnohém podobají. Sparková přesunula děj z rodného Edinburghu do Londýna a rozprostřela jej od konce 2. světové války do 60. let.

Klíčovou roli tu hraje jakýsi penzion pro svobodné dámy May of Teck, který ve městě zbídačeném leteckými nálety, přídělovým systémem, po vší té churchillovské "krvi, potu a slzách" a hubených letech představuje oázu klidu a míru.

Muriel Sparková na snímku z roku 1985.
Muriel Sparková na snímku z roku 1985. | Foto: ČTK/AP

Válka se chýlí ke konci, dům ustál letecké útoky - třebaže podle jedné z obyvatelek na zahradě pořád zůstává nevybuchlá bomba - a vše bude už jen dobré. Londýn a celá Británie procitají z "nejtemnější hodiny" do sluncem zalitých jásavých zítřků.

Minimálně tak to vnímají rozjaření lidé v ulicích a s nimi i pestrá směsice obyvatelek May of Teck. Třeba při vyhlášení konce války, kdy na balkoně Buckinghamského paláce královská rodina kyne extatickým davům, kdy se "mnoho divných paží ovíjelo kolem divných těl, utvořilo se mnoho vztahů, některé nastálo, a s odpovídajícím devítiměsíčním odstupem se narodilo mnoho experimentálně rozmanitých dětí s půvabnými odstíny pleti i pěkných etnických kombinací".

Jeden den se lidé mohou nechat strhnout euforií, po vystřízlivění se ale pomalu vkrádá do mysli otázka, "kde v nových pořádcích leží jejich individuální místo".

Klub May of Teck představuje zmenšenou utopii ideálního světa, který si oproti venkovnímu chaosu stále uchovává hierarchii. Odpovídá tomu i ubytovací pořádek, odstupňovaný dle finančních možností i zásluh žen, a vztah k okolí. Na jednu stranu je překvapivě benevolentní a dívky si mohou do domu vodit návštěvy včetně pánů, byť jen do přijímacího salonu nebo na večeři, na druhou stranu jsou pod neustálým, byť laskavým dozorem tří nejstarších žen, které tu bydlí už od první světové války.

Jediná nestřežená úniková cesta, světlík na toaletách, byla po incidentu s nezvaným hostem zazděna a May of Teck je tak sice navenek idylickým, přesto symbolickým vězením, tvrdošíjně hájícím staré pořádky.

Druhá světová válka představovala v britských dějinách zásadní předěl, ekonomický i společenský. Mnohé ze staletí fungujících pořádků přestaly platit a věci, které byly před pár lety nemyslitelné, se pomalu ocitaly na denním pořádku.

Blížil se pád britského impéria, konec iluze o velmoci, nad níž slunce nezapadá, a především postupné stírání hranic mezi společenskými třídami i boření genderových stereotypů. I následnice trůnu, která v té době nemohla tušit, že bezstarostný poválečný život pro ni nebude mít dlouhého trvání, jde v tomto ohledu příkladem. Jezdí se sanitkou, opravuje motory, nosí kalhoty a zamiluje se do relativně obyčejného muže, kterého její rodina nevítá zrovna s otevřenou náručí.

Rovněž dívky v May of Teck jdou vlastní cestou, symbolicky i zazděným otvorem ve stropě koupelny: některé se jím protahují ven s cílem nadechnout se čerstvého vzduchu a rozhlédnout po okolních střechách, jiné proto, aby tudy utekly za milencem a třeba zábavnějším životem.

Podobně jako v Nejlepších letech slečny Jean Brodieové stojí i Dívky bez prostředků na detailech, jemných náznacích a autorčině jazykovém mistrovství, oscilujícím od Jane Austenové až po Oscara Wildea nebo George Bernarda Shawa. Některé scény nebo dialogy si tak klidně lze představit na jevišti. 

Próza nemá ústřední hrdinku, přeskakuje z postavy na postavu, z konce války do 60. let a zpět. Tehdy také příběh začíná. Jedna z obyvatelek domu se dozví o tragické smrti misionáře Nicholase Farringtona, kterého na jaře 1945 s ženami z May of Teck pojil blízký vztah.

Smrt zažehne vzpomínky - na atmosféru té doby a především na jednotlivé obyvatelky klubu: tři staré panny, které domu dodávaly na důstojnosti. Na Annie, která vlastnila naprosto úžasné taftové šaty od návrhářky Elsy Schiaparelliové a půjčovala je za tolik potřebné oděvní lístky nebo zbytky nedostatkového mýdla. Na lehce korpulentní Jane, jíž jediné šaty nepadly a která si poněkud bizarně přivydělávala psaním děkovných dopisů slavným spisovatelům, kdy za ručně psanou odpověď literárních bardů dostávala dobře zaplaceno. Na Selinu, místní krásku a misionářovu milenku, a především na farářskou dceru Joanne, již všichni milovali - nikoliv proto, že je učila krasomluvě, ale proto, jaká byla.

Ač se jedné ze starých panen Greggie za její stokrát omletou historku o nevybuchlé bombě na zahradě všichni smějí, ukáže se, že měla pravdu. 27. července 1945 bomba vybuchne a ženám v May of Teck převrátí životy naruby.

Obal knihy Dívky bez prostředků.
Obal knihy Dívky bez prostředků. | Foto: Maraton

Exploze má i symbolický rozměr: dojde k ní těsně před svržením jaderné bomby na Hirošimu a Nagasaki, navíc na posledním nedotčeném místě široko daleko. Jen to potvrzuje Joannin neodbytný pocit, že s koncem války nic neskončilo, že nikde není bezpečno a že svět je peklo, na které je každá utopie krátká. 

I dosud bohorovný Farrington pod vlivem tragédie prozře. Při snaze zachránit dívky, které výbuch uvězní v posledním patře a marně se pokoušejí protáhnout úzkým světlíkem, pozná jejich pravou tvář. A prožitá hrůza jej nasměruje k Bohu - podobně jako autorka knihy konvertuje ke katolicismu a coby misionář odjede pomáhat potřebným na druhý konec světa.

Dívky bez prostředků lze považovat za válečný román, válka v něm však představuje pouhou kulisu. Hlavní roli hraje Muriel Sparková, její pozorovatelský talent, břitkost, sarkasmus a anglický smysl pro humor, které z díla na mnoha místech činí dokonalou komedii mravů.

Podobně jako u Nejlepších let slečny Jean Brodieové je třeba vyzdvihnout vynikající překlad Martina Pokorného, který kvality textu ještě umocňuje. Dívky bez prostředků jsou sice malé rozsahem, ale velké vším tím, co říkají. Tato nenápadná próza by určitě neměla zapadnout. Bez debaty patří k tomu nejlepšímu z poválečné anglické literatury.

Kniha

Muriel Sparková: Dívky bez prostředků
(Přeložil Martin Pokorný)
Nakladatelství Maraton 2021, 160 stran, 228 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 5 hodinami

Neapol přišla o výhru v Sassuolu a vede už pouze o bod před Milánem

Fotbalisté Neapole přišli v závěru utkání 15. kola o výhru v Sassuolu a po remíze 2:2 vedou už pouze o bod před AC Milán, který zvítězil 3:0 v Janově. O další bod zpět je třetí mistrovský Inter, jenž porazil 2:0 Spezii a připsal si třetí vítězství za sebou.

Neapoli získali po přestávce Fabián Ruiz a Dries Mertens dvougólové vedení, ale Sassuolu se podařilo srovnat. V 89. minutě skóroval na 2:2 hlavou Gian Marco Ferrari. Domácí se dokonce v nastaveném čase radovali z třetího gólu, ten ale nebyl po konzultaci s videm uznán kvůli útočnému faulu.

Svůj první start v základní sestavě Milána ozdobil dvěma góly Junior Messias, jenž už minulý týden rozhodl o výhře nad Atléticem Madrid v Lize mistrů. Skóre otevřel v 10. minutě precizně provedeným přímým kopem veterán Zlatan Ibrahimovic a nastartoval Milán k výhře nad týmem, který vede slavná postava "rossoneri" Andrej Ševčenko. Vítěz LM a Serie A s Milánem se tak ani v třetím zápase na lavičce sestupem ohroženého Janova nedočkal vítězství.

Inter vyhrál pod pod trenérem Simonem Inzaghim v Serii A poprvé tři zápasy po sobě. Mistra na San Siru ve 36. minutě poslal do vedení Gagliardini. Krátce po změně stran domácí Correa ještě trefil břevno, ale v 58. minutě už přidal pojistku favorita Martínez proměněnou penaltou po ruce Hristova.

Pátý AS Řím podlehl v Boloni 0:1 a klopýtnul po sérii dvou ligových výher. Utkání rozhodl ve 35. minutě Svanberg.

Italská fotbalová liga - 15. kolo:

Boloňa - AS Řím 1:0 (35. Svanberg), Inter Milán - Spezia 2:0 (36. Gagliardini, 58. Martínez z pen.), FC Janov - AC Milán 0:3 (45.+1 a 61. Messias, 10. Ibrahimovic), Sassuolo - Neapol 2:2 (71. Scamacca, 89. Ferrari - 51. Ruiz, 59. Mertens).

Tabulka:

1. Neapol 15 11 3 1 32:9 36
2. AC Milán 15 11 2 2 33:18 35
3. Inter Milán 15 10 4 1 36:15 34
4. Bergamo 15 9 4 2 32:17 31
5. AS Řím 15 8 1 6 24:16 25
6. Fiorentina 15 8 0 7 24:20 24
7. Juventus Turín 15 7 3 5 20:16 24
8. Boloňa 15 7 3 5 21:24 24
9. Lazio Řím 14 6 3 5 25:25 21
10. Hellas Verona 15 5 5 5 28:25 20
11. Sassuolo 15 5 4 6 24:23 19
12. Empoli 14 6 1 7 21:26 19
13. FC Turín 14 5 2 7 17:14 17
14. Udine 14 3 6 5 16:20 15
15. Sampdoria Janov 15 4 3 8 21:29 15
16. Benátky 15 4 3 8 12:25 15
17. Spezia 15 3 2 10 15:34 11
18. FC Janov 15 1 7 7 17:29 10
19. Cagliari 15 1 6 8 16:29 9
20. Salernitana 15 2 2 11 11:31 8
před 5 hodinami

Real díky Benzemovi zdolal Bilbao a vede ligu o sedm bodů

Fotbalisté Realu Madrid v dohrávce devátého kola španělské ligy doma porazili Bilbao 1:0 gólem Karima Benzemy. "Bílý balet" vede neúplnou tabulku o sedm bodů před městským rivalem a obhájcem titulu Atléticem, který má zápas k dobru.

Francouzský útočník Benzema se pohotově trefil ve 40. minutě po Modričově nepovedené střele. Pro nejlepšího kanonýra soutěže to byla 12. branka v sezoně. Bilbao si na Santiago Bernabéu vytvořilo řadu velkých šancí, ale nevyzrálo na madridského brankáře Courtoise. Real tak zvítězil v pátém ligovém utkání po sobě.

před 6 hodinami

Na opoziční mítink v Kyjevě přišly stovky lidí, žádaly demisi prezidenta a volby

Stovky lidí přišly ve středu večer na opoziční demonstraci na kyjevském náměstí Nezávislosti, zvaném Majdan. Demonstranti požadovali předčasné parlamentní volby, aby vznikla nová vláda, odstoupení prezidenta Volodymyra Zelenského a odvolání šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka, uvedla agentura Unian.

Deník Ukrajinska pravda odhadl, že na začátek mítinku přišlo asi 2000 lidí, na které dohlíželo asi 4500 policistů. Každou minutou ale počet demonstrantů narůstal.

Kvůli bezpečnostním opatřením byla omezena doprava v centru hlavního města. Policie především částečně zahradila přístupové cesty k vládní čtvrti. Stovky policistů chránily sídlo prezidentské kanceláře. Na její dveře demonstranti házeli drobné mince, což vysvětlovali jako peněžní sbírku, aby Zelenskyj a Jermak mohli odcestovat do Ruska.

Na transparentech nechyběla obvinění Zelenského z vlastizrady či výzvy k odeslání Jermaka na Sibiř. Organizátoři varovali účastníky před počínáním, které by mohlo vyprovokovat konflikt s policii. K žádným potyčkám nedošlo, uvádí na svém webu Ukrainska pravda.

Zdroj: ČTK
Další zprávy