Recenze – Kanadský filmový režisér a scenárista David Cronenberg má své místo kdesi na okraji hvězdného nebe současné světové kinematografie. Hlavní díl viny je nutno připsat specifickému charakteru jeho filmové tvorby, která až donedávna (zhruba do Dějin násilí) nikterak nevycházela vstříc většinovému divákovi.
Cronenbergovy snímky (mj. Scanners, Videodrome, Mrtvá zóna, Moucha, Crash, eXistenZ) byly vždy trochu „divné“ – temné, násilné, syrové až odpudivé, místy takřka zvrácené, žánrově blízké hororu či sci-fi, ale skoro pokaždé s nějakou přidanou hodnotou v podobě filozofického, politického nebo jiného podtextu. A mnohé z těchto rysů jsou příznačné i pro Cronenbergův literární debut, jímž se stal román Consumed. Režisérova knižní prvotina, kterou vydal teprve loni ve svých dvaasedmdesáti letech, nyní vychází v Argu v českém překladu Roberta Tschorna, a to pod názvem Konzumárium.
Namísto spisovatele filmařem
Nechybělo přitom málo a mladý David Cronenberg se vydal na spisovatelskou dráhu po vzoru svého otce. Jak totiž prozradil ve svém rozhovoru s Laurentem Tirardem, který je součástí knihy Lekce filmu (česky vyšla v roce 2014), prvořadé pro něho bylo odjakživa psaní a literaturu dodnes pokládá za umění filmu nadřazené. Proto je mu blízká scenáristika – jen člověk schopný napsat scénář se podle něho může stát plnohodnotným filmařem.
Není tudíž velkým překvapením, že Cronenbergovu prvnímu románu lze přinejmenším po řemeslné stránce máloco vytknout. Jednotlivé díly poměrně složité dějové mozaiky do sebe zprvu hladce zapadají, román pracující s detektivní zápletkou nepostrádá kýžené napětí, autorovi se daří vcelku dlouho a nápaditě si pohrávat se čtenářským očekáváním. Nakonec ovšem působí zápletka trochu překombinovaně – a jako by si toho byl Cronenberg sám vědom, raději děj románu nečekaně utíná otevřeným a značně neuspokojivým koncem.
Autor svou prózu zalidnil množstvím více či méně bizarních postav, které toho přitom mají mnoho společného. Třeba zálibu ve fotografování a moderních technologiích vůbec – sám Cronenberg ve zmíněném rozhovoru přiznal, že jej mechanika vždy fascinovala. Přitom však ve své knize neváhá pranýřovat přetechnizovanost naší éry, „odtělesněnost“ mezilidských vztahů a nebezpečí přílišné důvěry ve virtuální svět médií a internetu.
Dvojice ústředních hrdinů pak do tohoto obrazu skvěle zapadá – Nathan a Naomi se živí jako fotožurnalisté a technické parametry jejich vybavení jsou v knize častým tématem. Ostatně nebýt telefonních hovorů, esemesek, e-mailů a skypování, museli by si vystačit s řídkými schůzkami v hotelových pokojích během svých osamělých pracovních cest. Na čtenáře Konzumária tak čekají dvě paralelně se odvíjející dějové linie, spjaté však případem podivné smrtí francouzské filozofky a spisovatelky Célestine Arosteguyové a zmizení jejího manžela.
Román jako kvintesence autorových filmů
K typicky „cronenbergovským“ motivům lze dále přičíst otevřené erotické scény okořeněné násilím a nejrůznějšími perverzemi, netradiční lékařské zákroky a zdravotní neduhy (slyšeli jste někdy o Peyronieově chorobě či apotemnofilii?) nebo prozkoumávání temných zákoutí lidské mysli a sexuality. Autorova hlavní profese se pak odráží v množství filmových odkazů a především v důrazu kladeném na obraz, byť spjatý spíše s fotografickým médiem.
Příznačné je i stěžejní téma románu, vyjádřené již samotným titulem, tedy kritika konzumu, potažmo kapitalismu vůbec. Tu zde ztělesňuje právě ona dvojice francouzských filozofů a spisovatelů, manželé Arosteguyovi, se svou filozofií evolučního konzumerismu vyjádřitelnou hesly „kdo po ničem netouží, je mrtvý“ a „touha po výrobku, po spotřebním zboží, je lepší než žádná“. Na první pohled aktuální filozofické téma ovšem v Cronenbergově próze postupně zabředá do přízemní sféry ideologie a konspirace.
Přítomný román pro jeho spřízněnost s autorovou filmařskou poetikou ocení zejména fanoušci klasických Cronenbergových snímků. Ti už totiž přivykli častému dojmu, který si člověk ze setkání s jeho tvorbou odnáší a v němž se mísí opojení dramatickým spádem a/nebo bizarními atrakcemi s lehkou zmateností a špetkou znechucení. Podobné pocity nakonec vyprovázejí i čtenáře Konzumária, nevšední prózy oscilující mezi thrillerem, detektivkou a filozoficko-politickým pamfletem, které bohužel neprospívá přehnaně vykonstruovaná zápletka ani náhlý a rozpačitý závěr.
David Cronenberg: Konzumárium, přel. Robert Tschorn, Argo, Praha, 2015, 280 stran.
