Recenze - Nedávná minulost a naše drobná selhání, návraty k rodinné anamnéze, vícero časových pásem - z typických ingrediencí je sestavena nejnovější próza překladatele a autora vynikajících knih pro děti Marka Tomana (1967). Frajer je ale stejně průměrné dílo jako většina ostatních románů, které nám současní čeští literáti předkládají.
Toman má možná nakročeno k něčemu trochu neotřelému: detailní popis jednoho individuálního osudu 17. listopadu 1989 a propojení s událostmi současnými i minulými. Záměr se mu ale bohužel rozklížil pod nánosem nevěrohodných postav a vlastně i ne zcela jasné motivace.
Koncept bez masa
Hlavní hrdina je novinářkou vyzván, aby zavzpomínal, jak prožil počátek sametové revoluce - tehdejší student se sice zúčastnil demonstrace a skončil na Národní třídě, z konfliktu však vyvázl se zdravou kůží, protože "na druhé straně barikády" stál jeho nevlastní bratr, onen "frajer" z titulu knihy.
Toman tohle inspirativní východisko ale nedokáže vytěžit; vrací se sice do minulosti, k okamžikům, kdy se z chlapců stávají bratři (oba pocházejí z neúplných rodin), avšak základní rozdíl v povahovém nastavení je pouze vnějškový a nic dalšího nevysvětluje. Zatímco o trochu starší Michal má patku, dře si džíny ve vaně cihlou a v pokojíčku si přes "barevnou hudbu" pouští Abbu, hlavní hrdina je poněkud bezkrevný a neurčitý, v pubertě je pak jeho zájem redukován na touhu dozvědět se, v čem spočívá Michalovo frajerství (rozumějte schopnost komunikovat se ženami).
Po pubertě na vojně se však Michal - jinak dítě režimem perzekvovaného otce - dává k Veřejné bezpečnosti; a tady se začíná zcela vytrácet jakákoliv logika a věrohodnost, a tím pádem i působivost. Někdejší "frajer" je vlastně docela buran, bez vzdělání, v mladém věku se uváže v manželství předem určenému k zániku, vesele kolaboruje, později pochopitelně neunese změnu režimu a postupně se uchlastá.
Nejsme s to se nijak napojit na vztah obou bratrů, jenž zůstává pouze proklamován, stejně jako Michalovo kouzlo a síla osobnosti. Jako by autor měl koncept, jen ho nedokáže naplnit skutečným literárním masem. Jeho dialogy šustí papírem stejně jako dějové veletoče.
Protagonista spěje od studenta-intelektuála, trochu podivínského, ale vlastně pomilováníhodného, v muže středního věku, jemuž zůstává jen otázka, co se to vlastně s "bráchou" stalo. Nemajíce dostatek příležitostí napojit se ani na jednoho z nich, myslím, že nám to nejpozději v polovině knihy začíná být naprosto lhostejné.
Román postavený na principu jakési rekonstrukce toho, co se dělo kdysi, selhává v okamžiku, kdy máme minulost nějakým způsobem usouvztažnit se současností. Všechny figury (včetně Michalova otce Oldy, sympatického domácího kutila, a hrdinovy matky, doktorky se specializací na alkoholismus) se nějak drolí, nic v jejich osudech není jisté - ne že by mělo nutně být, ale jsou to postavy tak likvidní, že s nimi při dobré vůli těžko jít.
Od rebela k trosce
Ústředním problémem je ale Michal, respektive jeho potenciálně napínavý přerod z rebela (byť v Tomanově pojetí nijak zvlášť nevybočuje) v trosku. Celý na pozadí drakonické režimní změny není bohužel opřen o žádný konkrétní materiál. Chceme číst o frajerovi, ale v textu ho nenacházíme. Jeho pád nás snadno zanechá lhostejnými…
Sledování individuálního osudu deformovaného velkými dějinami je jednou z (pochopitelných) obsesí současných českých prozaiků. Stejně posedle ale spousta z nich dělá tytéž chyby - série příliš velkých dějových náhod (které nutně působí jako neobratnost), podivně vykreslené "osudové" ženy hlavních hrdinů (naprosto jalová Alena, která se chová zcela nevyzpytatelně, a bezživotně "Hnala se ke mně, a zároveň ode mě zdrhala"), klišé ztracených existencí, banální jazyk.
Hlavní hrdina navíc ze zavedeného domácího rámce nevybočuje: vzdělanec protloukající se, jak se dá, rozhárané citové vztahy, nezakotvený, se skutečně realizuje jen v divokém, osvobodivém tanci za zvuku tu diskotékové, tu moderní hudby na festivalu. I promyšlené motivy (rytmizace děje hudbou) ale zůstávají v rovině bohulibých záměrů…
Jakási "splývavost" z takových postav rozhodně nečiní strhující figury, jejichž všednodennost bychom chtěli sdílet, neboť se neustále vtírá pocit, že už jsme tohle všechno jaksi kdysi - a možná lépe - někde četli. Což je bohužel kardinální problém mnoha českých próz bez ohledu na ambice.
Marek Toman: Frajer. Argo, Praha 2011. 193 stran. 279 korun.
