Jako u mnoha dalších děl minulého desetiletí můžeme jednoduše použít škatulku postmodernismu. Jenže s Hellboyem to zas tak jednoduché není. Mignola v něm skutečně navazuje na nejrozmanitější směry a žánry, tušit se dají duchařské příběhy devatenáctého století i stopy gotického románu.
Nejvíce ale Hellboy zůstává Mikem Mignolou, který jej nejen stvořil, ale ve svých knihách také vychoval.
Mignola a Hellboy jsou neodlučitelní
Mignola zastupuje zřídkavou skupinu autorů, kdy je s komiksem spojeno pouze jediné jméno. Na Hellboyovi sice pracovali i jiní lidé, ale vždy za bedlivého dozoru samotného autora. Autor je čtyřicátník žijící v USA, před Hellboyem pracoval například pro DC comics, kde psal a kreslil mimo jiné i Batmana. Tehdy se pomalu ale jistě tvořil jeho nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v roce 1993 právě v "Pekelníčka".
Kresba se může zdát poněkud hranatá, místy hrubá, ale na druhý pohled je jasně vidět, jak dobře se v tomto případě snáší kombinace příběhu a obrazu. Mignolovu linku bychom s trochou nadsázky mohli nazvat gotickou. Alan Moore, slavný komiksový tvůrce, o kresbě napsal, že je jako stvořená pro ztvárnění scén osvětlených plameny požárů, a dokonale tak shrnul celkovou atmosféru celého komiksu.
Monstra a příšery
Mignola o sobě říká, že miluje kreslení monster. Studie ze závěrečných stránek jeho komiksů o tom nejen svědčí, ale také podávají důkaz, že monstra jsou to, co Mignola doopravdy umí. A protože sám hlavní hrdina je "pěkné" monstrum, je jasné, že každý panel vzniká s láskou. Je to poněkud bizarní, ale k pochopení stačí nahlédnutí do jakéhokoli sešitu. Při pohledu na červeného ďasa s upilovanými rohy, kopytem, dlouhým ocasem a kamennou rukou pochopíte, proč se série stala jednou z nejpopulárnějších v uplynulé dekádě.
Podle scénáře tohoto rozměrného opusu, jímž se za zhruba deset let Hellboy stal, vyvolal rudého démona ze samotných pekel v roce 1945 kněz Rasputin, toho času ve službách Adolfa Hitlera a jeho tajného projektu Ragna Rok, jenž mu měl pomoci zvrátit výsledek války. Na zemi měl být přiveden zvěstovatel apokalypsy a soudného dne. Místo něj se objevilo pekelné dítě. A k tomu se nezhmotnilo v táboře nacistů, ale u spojenců. Hellboy vyrůstal na americké vojenské základně pod přísným dohledem vědců a vyrostl z něj nejslavnější a nejúspěšnější vyšetřovatel paranormálních jevů na světě.
Mytologie zpracovaná komisem
Mignola vytvořil zvláštní svět, v němž se zajímavým způsobem proplétají mytologie i nové mýty různých národů, boj dobra se zlem je veden po celém světě a Hellboy musí být všude, aby po mnoha utržených ranách zasadil svou tajemnou kamennou rukou rozhodující úder. Sympatické na něm je, že zpravidla nevítězí pomocí své nezdolné chytrosti a síly, leč mnohdy pouhou náhodou a s velkým štěstím.
A právě jeho kamenná ruka je středobodem nově vydané povídkové knihy Pravá ruka zkázy. Mignola o příběhu píše, že jej napsal asi po pěti letech psaní hellboyovských příběhů, kdy už se jej lidé pomalu přestávali ptát, proč má rarach tak neobvyklou končetinu.
Pravá ruka zkázy
Proto stvořil dva nepříliš typické příběhy, ve kterých se Hellboy musí, ač nerad, zamyslet nad svým původem a svým místem na zemi. Mignola opět vychází z historických událostí i legend, které splétá do osobitých příběhů. Hellboy je jako skládanka, která se každou povídkou více a více doplňuje. Skvěle se čtou všechny, jen po čase mohou začít splývat v jednu, což je možná i autorovým záměrem.
Hellboy poprvé v češtině vyšel už v roce 1997 a od té doby se i díky překladateli Janovi Kantůrkovi těší popularitě, kterou ještě vystupňoval dobře natočený žánrový film Hellboy (2004), s Karlem Rodenem v jedné z hlavních rolí. Filmu se podařilo velmi věrně zachytit přízračnou atmosféru celého komiksu, jehož ukázky si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
