Praha - Nejprestižnější tuzemské ocenění pro spisovatele letos získá Milan Kundera. Spekulace o laureátovi Státní ceny za literaturu pro rok 2007 nyní potvrdilo ministerstvo kultury. Ceremoniál se koná 25. října.
Oficiální zdůvodnění zní "za první domácí vydání románu Nesnesitelná lehkost bytí s přihlédnutím k dosavadní prozaické a esejistické tvorbě".
Druhou státní cenu, za překlad, dostane Antonín Přidal. Moderátor a autor divadelních her překládal a překládá z angličtiny a španělštiny. Přetlumočil Shakespearova i Lorkova dramata, stejně tak je znám kongeniálním překladem knih Leo Rostena o panu Kaplanovi, který se ne a ne naučit anglicky. Na kontě má i Lodgeovy Hostující profesory.
Už v úterý ministerstvo popáté udělí Ceny MK v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury. Ty dostanou režisér dramatik a prozaik Jan Antonín Pitínský, dirigent Jiří Kout a malíř a sochař Karel Malich.
Zpráva o Kunderovi už minulý týden unikla z Obce spisovatelů. Ale i tak ministerstvo oznámilo jméno médiím v nezvyklém předstihu - podle iDnes proto, aby se novináři stihli připravit. Vzhledem ke Kunderovi perfekcionismu je to logické.
Brněnský rodák, kterému bylo v dubnu 78 let, žije od roku 1975 ve Francii. Skoro nikdo nezná jeho pařížskou adresu, s nikým se nestýká, na zvonku má prý cizí jméno. Jeho fotografie z posledních let nebyly pořízeny, neposkytuje zásadně rozhovory novinářům.
Zemi opouštěl po sporu s Václavem Havlem o českém údělu, po roce 1989 se do vlasti fyzicky nevrátil; objeví-li se tu, pak na zapřenou, prý snad dokonce maskován.
Udělení ceny lze určitě chápat jako podanou ruku i atraktivní gesto. Pořád ale platí, že světově nejúspěšnější a nejpřekládanější autor českého původu si nehodlá pro cenu ve čtvrtek přijet.
"Nebudeme znovu pátrat, proč se pro takový chlad rozhodl, k ničemu takovému úvahy stejně nevedly, pravé důvody zná jen spisovatel a není povinen je nikomu vysvětlovat. Poznamenejme jen, že spíše skrytý způsob života volí i v zemích, kde žije, a že tedy zřejmě nejde o nějakou čechofobii, ale o hlubší nechuť plnit roli celebrity, která má být každému k dispozici, opovrhovanému mediálnímu světu především," napsal Jiří Peňás v Týdnu.
V zahraničí ostatně váhají, jestli je to autor ještě český, nebo už francouzský, potažmo francouzský autor českého původu. Počínaje románem Pomalost z roku 1993 píše výhradně francouzsky a jeho díla jsou překládána do desítek jazyků, nikoli však do češtiny.
Kundera má za to, že své nové romány by nejlépe převedl do mateřštiny zase jen on. Na takovou práci ale nemá čas ani chuť, zároveň ji odmítá svěřit překladateli.
Čeští čtenáři tak mají k dispozici jen omezené množství Kunderových prací: Žert, Směšné lásky, Nesmrtelnost, Valčík na rozloučenou a drama Jakub a jeho pán. V poslední době je doplnily eseje Můj Janáček, Zneuznané dědictví Cervantesovo, Kastrující stín svatého Garty a Nechovejte se tu jako doma, příteli.
Státní cenu za literaturu udílí porota jmenovaná pro každý ročník buď za mimořádný literární výkon v uplynulém roce, či za celkovou tvorbu; někdy kombinuje obé. To je Kunderův případ.
Hlavním důvodem je lňské první ofiviální vydání Nesnesitelné lehkosti bytí. Román sice Kundera napsal v českém jazyce, ale vyšel poprvé ve francouzském překladu v roce 1984 v Paříži; v roce 1985 a 1989 ho pak česky v Kanadě vydalo Sixty-Eight Publishers, torontské nakladatelství manželů Škvoreckých.
Část nákladu se pak po revoluci dostala i do Československa. Ale oficiálně vyšel román se slavným bonmotem o "kýči jako absolutním popření hovna" až roku 2006 a vedl si jako bestseller.
Čtenářům pořád zůstávají nedostupné romány Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění, stejně jako novější Pomalost, Totožnost a Nevědomost.
Totožnost se nicméně stala kořistí "překladatelských pirátů". Fanoušci už nechtěli čekat a v neautorizované verzi ji umístili na internet; stejně tak je na webu možné najít Nesnesitelnou lehkost bytí. V případě autora, který nechce být přivlastňován, vykládán a doplňován, je to ironie takřka kunderovská.
Kundera má za to, že právě román může nabídnout nejkomplexnější pohled na svět.
Román podle něj odhaluje to, co před námi skrývá povrch dějin: neskončí u "story" a nesměřuje k trivializaci jako média a film. Byl to on, kdo v této souvislosti přišel v knize Nesmrtelnost s termínem imagologie, vláda mediálních obrazů.
