New York - V sedmdesáti letech takřka hyperaktivní skladatel Philip Glass pokládaný za čelního představitele hudebního minimalismu (on sám tu škatulku nesnáší) sáhl pro téma své nové opery do nejpalčivějšího období dějin Spojených Států.
Název Appomattox odkazuje k vesničce ve Virginii - místu poslední bitvy, v níž vedl vojska Konfederace generál Robert E. Lee. Zde byl v dubnu 1865 poražen armádou Unie vedenou dalším význačným vojevůdcem Ulyssesem S. Grantem. Tím byla de facto ukončena čtyři roky zuřící občanská válka.
Role obou generálů byly poněkud neobvykle svěřeny barytonům, čímž chtěl Glass přispět k větší srozumitelnosti textů, aniž by musel sáhnout po titulkovacím zařízení. Kromě originální komponované hudby v kusu zazní i dobová píseň Tenting on the Old Camp Ground.
Glass proslul i jako skaldatel filmové hudby, z poseldní doby třeba pro Hodiny. Jeho inspirace pro více než dvacítku oper se pohybuje od vize Einsteina na pláži po Gándhího. Tentokrát tvrdí, že jde o téma výrazně osobní. Pro přesvědčivé vyznění čerpal i ze svých vzpomínek na dětství během 2. světové války a dospívání v rasově segregovaném Baltimoru.
Appomattox s libretem britského dramatika Christophera Hamptona má dnes světovou premiéru v San Franciscu; čeká se na ni pochopitelně nedočkavě jako na největší operní událost Spojených států minimálně letošního podzimu.
Glass se v rozhovorech nijak netají obdivem jak pro Granta, tak pro Leea. "V dnešním veřejném životě sotva najdeme muže a ženy takových kvalit. Existuje mylný obraz Granta jako nějakého alkoholika. Ve skutečnosti to byl muž nezlomné vytrvalosti a morální odvahy."
Poznamenal také, že mnohé problémy, které válka přinesla, přetrvaly v různých formách dodnes. "Kdybych měli takové lidi nyní, svět by nebyl v takovém zmatku. Mluvím o globální situaci nejen o Americe."
Úvodní i závěrečné scény opery obstarávají ženské sbory - coby portrét válečného světa i reminiscencí na útlá léta. Ty vložil už do projektu Different Trains.
"Ženský zpěv zprostředkovává kontext celé události," říká o nové opeře. Za války prý vyrůstal coby čtyřletý chlapec ve světě plném žen. Muži byli pryč, bojovali.
"Vyrůstal jsem v domě, který vedly ženy, vládly mu ženy - a byly to hysterické ženy. Žil jsem v židovské rodině a komunitě, která neměla ponětí, co se děje."
