Kovařovicovy kvartety připomínají muže, kterému hráči utekli a založili filharmonii

Boris Klepal
18. 8. 2019 11:15
Uvedl světovou premiéru Dvořákovy Rusalky a Sukova Asraela, postavil operu Národního divadla na pevné základy, intenzivně skládal, nakonec se na něj ale takřka zapomnělo.
Stamicovo kvarteto existuje od roku 1985.
Stamicovo kvarteto existuje od roku 1985. | Foto: Jiří Skupien

Až teď Supraphon vydal první kompletní nahrávku smyčcových kvartetů Karla Kovařovice, který žil v letech 1862 až 1920. Pořídilo ji Stamicovo kvarteto v kostele U Jákobova žebříku, stojícím v pražských Kobylisích.

Foto: ČTK

Kovařovicovy kvartety posluchače vracejí na přelom 19. a 20. století, kdy se formovala podoba vrcholných českých hudebních institucí. A také ilustrují, jak tenká je hranice mezi geniálním, nadčasovým autorem a výborným skladatelem, kterého čas odsune do stínu známějších jmen.

Stamicovo kvarteto, jež existuje od roku 1985, má v diskografii už několik pozoruhodných kompletů. Není nic divného na tom, když český komorní ansámbl hraje hudbu Antonína Dvořáka - ale komplet jeho kvartetů každý nenatočí.

Kompletních nahrávek kvartetních děl se kromě obligátních monolitů české hudby Smetany, Janáčka a Martinů dočkali díky Stamicovcům také Josef Bohuslav Foerster, Alois Hába a Jan Klusák. Komplet smyčcových kvartetů Karla Kovařovice tak zapadá do systematické práce tělesa na neotřelých projektech. U Kovařovice to bylo možná ještě obtížnější - nejen proto, že hráči z dochovaných rukopisů museli sami připravit i notový materiál.

Pokud se dnes jméno Karla Kovařovice vůbec zmíní, tak především v souvislosti s jeho rolí "zlého muže", který v Národním divadle 12 let odmítal uvést Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Obvykle se ale zapomíná dodat, že právě Kovařovic vybudoval operu Národního divadla jako dobře fungující instituci, která uváděla osvědčená i aktuální díla a obstála v tehdejším divadelním světě.

Skutečnost, že Kovařovic rovněž úspěšně skládal, už zůstává úplně stranou. Stamicovo kvarteto se tak ujalo díla autora, o kterém už dnes vlastně nikdo neví.

Karel Kovařovic v mládí.
Karel Kovařovic v mládí. | Foto: ČTK

Kovařovice lze označit za zakladatele moderní české dirigentské tradice a prvního špičkového šéfa opery Národního divadla - předtím býval členem jejího orchestru.

Do funkce nastupoval roku 1900 s renomé úspěšného skladatele, dirigenta i organizátora, nemluvě o tom, že hrál na harfu i klarinet a dobová kritika ho oceňovala jako výborného klavíristu.

Velká očekávání do schopného kolegy vkládal také orchestr. Kovařovic mu však jako šéf začal pořádně zatápět - důsledně zkoušel, netrpěl šlendrián a bývalé spoluhráče honil do práce jako psy. Orchestr si začal stěžovat na nesnesitelné pracovní podmínky a roku 1901 vstoupil do stávky.

Takřka 120 let stará situace připomíná nedávnou vzpouru operních souborů Národního divadla a Státní opery proti nástupu norského manažera Pera Boye Hansena do funkce uměleckého ředitele. Rozdíl je v tom, že za Kovařovicových časů zaměstnanci nevyhrožovali předem a nechali nového šéfa opery nastoupit - stávku spustili až potom.

Kovařovic si s nimi zase nedopisoval přes média a nechal odejít všechny, kdo zůstat nechtěli. Během tří týdnů sestavil nový orchestr, s nímž uvedl Figarovu svatbu na hudební úrovni, kterou nemohli odmítnout ani jeho odpůrci.

Stamicovo kvarteto pořídilo první nahrávku smyčcových kvartetů Karla Kovařovice. | Video: Supraphon

Členové orchestru, kteří odešli, se stali základem samostatné České filharmonie. Z dnešní perspektivy a současným jazykem by se dalo říci, že to byla "win-win situace", i když dobová atmosféra pořádně houstla a nikdo nemohl tušit, jak daleko jednou Česká filharmonie na své umělecké cestě dojde.

Epizoda z minulosti charakteristicky vykresluje Kovařovicovu osobnost schopného a nekompromisního hudebníka, pro kterého byly na prvním místě výkony a služba divadlu. Kromě české operní tradice uváděl domácí i zahraniční novinky. Byť našel zálibu ve francouzské hudbě, jejíž eleganci reflektoval i vlastní tvorbou, v repertoáru Národního divadla se to nijak zvlášť neprojevovalo.

Z dirigentů mu byl pravděpodobně nejbližší Gustav Mahler - od hudebních schopností a neúnavného workoholismu až po umění tvrdošíjně si stát za svým a nadělat si spoustu zlé krve.

Proti tomu, jak nekompromisní byl Kovařovic šéf i dirigent, stojí jeho hudba v jistém protikladu. Jak dokázal být přísný k hudebníkům, tak šel jako autor vstříc publiku, které ve svých skladbách nevystavoval experimentům ani novotám. Pro jeho tvůrčí počiny to platí bez výjimky: od prvních, které vznikaly před rokem 1880, až po ty závěrečné.

Stamicovo kvarteto.
Stamicovo kvarteto. | Foto: Jiří Skupien

Kovařovic - ještě v předšéfovském období - u publika uspěl komickými operami Ženichové a Cesta oknem, oblíbené byly i jeho balety Hašiš a Pohádka o nalezeném štěstí.

Poněkud uplakaná opera Psohlavci na námět románu Aloise Jiráska mu vynesla nejen vítězství v operní soutěži v roce 1897, stal se z ní na mnoho let obrovský kasovní trhák. Kombinace příběhu lidového hrdiny a vesnického sentimentu na publikum skvěle zabírala, stejně jako citáty lidových písní v čele s evergreenem Zelení hájové.

Nyní natočené smyčcové kvartety Karla Kovařovice jsou z tohoto hlediska podstatně oduševnělejší. Jejich elegance se především v pomalejších částech nese na lehce melancholické vlně: platí to jak pro Kvartet č. 1 D dur z roku 1879, tak pro Kvartet č. 2 a moll z roku 1887 i nedokončený Kvartet č. 3 G dur z roku 1894.

Zřetelný je vliv Antonína Dvořáka, jemuž Kovařovic věnoval svůj druhý kvartet. Mezi elegantně plynoucí hudbou a melancholií vzniká napětí, které posluchače drží v pozornosti.

Pořadí Kovařovicových kvartetů na albu vydaném Supraphonem není chronologické. Na prvním místě se nachází prostřední a nejzdařilejší Kvartet č. 2, který za autorova života úspěšně uvedl i vídeňský sál Musikverein. Jsou v něm koncentrovány Kovařovicovy nemalé skladatelské schopnosti, věnování Antonínu Dvořákovi jako by jej navíc pohánělo k mimořádné zodpovědnosti.

Stamicovo kvarteto na archivním snímku z Anežského kláštera roku 1987, dva roky poté, co vzniklo.
Stamicovo kvarteto na archivním snímku z Anežského kláštera roku 1987, dva roky poté, co vzniklo. | Foto: ČTK

Zadumanou zpěvnost první věty střídá v prudkém kontrastu rychlé a rytmicky dráždivé scherzo.

Variace třetí věty jako by se náladou odvolávaly na úvodní část, kterou zároveň prosvětlují. Přitom ale poukazují na nápaditost, s jakou Kovařovic tvaruje výchozí hudební téma. Čtvrtá věta po opatrném začátku graduje k optimistickému závěru.

Smyčcový kvartet č. 1 z roku 1879 zase překvapí vyspělostí tvůrce, kterému tehdy ještě nebylo ani 17 let. Proti druhému kvartetu jsou tu cítit nespoutanější nápady a více opatrnosti při zpracování. Hudba neplyne tak samozřejmě a je otázka, nakolik jejímu dobrému vyznění pomáhá interpretace Stamicova kvarteta - výsledek je povedený, i když hudebník Kovařovicovy nátury by v partituře zřejmě ještě škrtal a retušoval.

Karel Kovařovic / Stamicovo kvarteto: Smyčcové kvartety

Karel Kovařovic / Stamicovo kvarteto: Smyčcové kvartety

Supraphon 2019

Závěrečnou skladbu kompletu představuje Smyčcový kvartet G dur, který Kovařovic nedokončil. O důvodech lze pouze spekulovat, rozhodně se však nejedná o nevydařené dílo.

Především jeho třetí mollová věta uzavírá album jako teskný epilog. Už z ní je zřetelné, že Kovařovic byl schopným autorem své doby. Z veškeré jeho tvorby, včetně oper, má právě kvartetní dílo největší předpoklad, aby koncertně žilo i dnes.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Turín poprvé prohrál. Doma nestačil na nováčka z Lecce

Fotbalisté FC Turín ve třetím kole italské ligy nestačili na domácím hřišti na nováčka z Lecce a po porážce 1:2 poprvé v sezoně ztratili body. Jediným týmem se stoprocentní bilancí zůstal v Serii A Inter Milán, na jehož hřišti se v úterý představí pražská Slavia při vstupu do Ligy mistrů.

Hosté z Lecce přijeli do Turína k dohrávce se skóre 0:5 po prvních dvou kolech a jejich čekání na gól ukončil ve 35. minutě brazilský útočník Diego Farias dorážkou vlastní střely vyražené brankářem. Po změn stran vyrovnal z penalty za faul Andrea Belotti, ale čtvrt hodiny před koncem Marco Mancosu další pohotovou dorážkou po zákroku gólmana Salvatoreho Sirigua rozhodl o tříbodovém zisku pro outsidera.

před 5 hodinami

Útok na ropná zařízení je odvetou Jemenců za agresi Saúdů, tvrdí íránský prezident

Útok na saúdskoarabská ropná zařízení byl odplatou Jemenců za agresi Saúdské Arábie, uvedl íránský prezident Hasan Rúhání. Informovala o tom agentura Reuters. K víkendovému útoku se sice přihlásili jemenští povstalci, Rijád ale vyjádřil pochybnosti, že úder byl veden z Jemenu, a Spojené státy tvrdí, že za akcí je Teherán. "Jemenci uplatňují své zákonné právo na obranu… útoky byly odvetným opatřením za dlouholetou agresi vůči Jemenu," uvedl Rúhání na tiskové konferenci v Ankaře, kde dnes s prezidenty Turecka a Ruska Recepem Tayyipem Erdoganem a Vladimirem Putinem jednal o syrské krizi.

Zdroj: ČTK
před 5 hodinami

Volejbalisté dostali na ME lekci od polských mistrů světa

Čeští volejbalisté ve třetím zápase na evropském šampionátu dostali lekci od úřadujících mistrů světa Poláků. Při rozlučce s Rotterdamem od druhého setu nedostali šanci a prohráli 18:25, 12:25 a 15:25. O postup do osmifinále budou Češi po dni volna bojovat již v Amsterodamu proti domácímu Nizozemsku a Černé Hoře.

Poláci vyhráli poslední dva světové šampionáty, ale na evropskou medaili čekají od roku 2011, kdy získali ve Vídni bronz. Proti českému výběru si připsali třetí vítězství na tomto ME ze tří zápasů.

Svěřenci Michala Nekoly mají bilanci jedné výhry a dvou porážek, a pokud chtějí postoupit do play off, potřebují skončit v šestičlenné skupině do čtvrtého místa.

Další zprávy