"Už dlouho jsme chtěli nasadit titul, který by byl blízký mladšímu divákovi či generaci středoškoláků," říká šéfka olomoucké opery Veronika Kos Loulová. Podle ní má Moravské divadlo nyní v repertoáru akorát Miniopery od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, které jsou však určeny těm nejmenším.
Naopak nová inscenace Jeníčka a Mařenky, která bude mít premiéry tento pátek 17. a sobotu 18. ledna, potřebuje o něco starší diváky schopné udržet pozornost. "Je dlouhá hodinu a čtyřicet minut, ale zároveň je ten příběh tak notorický známý, že se na něm dají vytvářet metafory či podobné příběhy, které zažíváme každý den. Rozhodli jsme se proto, že jde o dobrý půdorys, na kterém lze dobře stavět," vysvětluje volbu repertoáru Loulová.
Režie Elišky Říhové má být v tomto případě založena na symbolech či obrazech. "Jeníček a Mařenka zpívají o tom, že od sebe musejí odrážet hlad, což velmi přesně vizualizuje hra squash. Stále od sebe odrážíte míček, který se vrací a nikdy se ho nemůžete úplně zbavit. To je naše hlavní metafora," objasňuje režisérka.
V příběhu vystupují zdvojené postavy. Lákadlem, které strhne protagonisty, nejsou perník a cukrovinky, nýbrž obrazovky se silným vizuálním obrazem a animacemi. "Se scénografem jsme chtěli, aby celý prostor, kde se opera odehrává, byl minimalistický, a aby tam přitom stál les i chaloupka. Celý děj je zasazený do lesa, ale jde o prostor, který nám umožňuje vytvářet další metafory," přibližuje režisérka.
Operu hudebně nastudoval šéfdirigent souboru Petr Šumník. V inscenaci se představí sólisté Moravského divadla Olomouc: tatínka ztvární Daniel Kfelíř a Martin Štolba, role maminky připadla Heleně Beránkové a Eleně Prášilové Gazdíkové. Jeníčka zpívá Anna Moriová, v roli Mařenky se střídají Kristýna Kůstková a Kateřina Popová. Klíčovou postavu Ježibaby alternují Jakub Rousek a Luis Carlos Hernández Luque.
Na pódiu vystoupí také dětský pěvecký sbor. "V tomto případě jde o nenahraditelnou složku, Humperdinck dětskému sboru věnoval celé finále, to je nejnádhernější," doplňuje šéfdirigent Petr Šumník. Podle něj se hudebníci museli vypořádat také s netradičními zvukovými složkami, jako byl hlas kukačky, kterou nakonec nahradila speciální flétna.