Ani po Silvestru se na tom nic nezměnilo: Hudba a texty pražské kapely WWW nejsou poměřitelné s jinou domácí produkcí, síla jejich výrazu je umocněná spojením hudby a výtvarného umění jako výrazného sociálního gesta - a to všechno je zprávou o stavu světa a sobě samých.
"Nikdo neví, že jsem tu, nikdo neví, že jsem, v noci poslouchám oddechování spících, kterým se o mně nezdá sen," zpívá a vypráví Sifon (Ondřej Anděra) text Lubomíra Typlta v úvodní písni Ve stínu lamp.
V Pramenu ústní vody pak k tomu vedoucí dvojice WWW přidává: "Já bydlím na úpatí velké hory, slyším, jak z nebe sněží kamení, až za mnou jednou přijdeš, budeme se třeba bavit, jestli nás to bude bavit, budeme se třeba smát, když myslíš, že je čemu, je mi jako číslici v číselné řadě, jsem krácen, dělen a věčně v mínusu..."
Recitaci doprovází stejně neurotický hudební doprovod, koláž zvuků vystavených na samplech smíchaných s kakofonním klavírem, zvukem pily, Richardem Straussem, motorem pračky při ždímání, budíkem i ethno bubínky. WWW nepíší písničky, vytvářejí zvukové instalace.
Stylem jsou nejblíže k hip hopu, ale lámavé beaty nenásledují s razancí uličního spratka, který snědl moudrost světa a je neúnavným kancem i kaličem zároveň. Jejich tvorbu bychom spíš měli dát do souvislosti se surrealisty, beatniky, českou psychedelií šedesátých a sedmdesátých let i Knížákovým Aktualem nebo DG 307.
Tam, kde se tehdejší hudební underground vymezoval proti establishmentu křesťanskou mystikou, kabalou nebo autory českého baroka, už WWW a jejich generace historické alegorie nepotřebuje. Pocit odosobnění a strach ze ztráty identity je však totožný: S hovnem proti plátnu se tu neběhá, zato jsme součástí apokalyptické počítačové střílečky, kde proti nám stojí tři mutanti a my máme poslední dva náboje.
U Neurobeatu je důležitý moment překvapení. Málokdo po oficiálním konci WWW ve druhé půli devadesátých let věřil v jejich znovuzrození. Díky Sifonovi a Typltovi se to podařilo - kdysi českému hip hopu dávali obrysy, teď mu ukazují cestu, kudy může jít dál.
Neurobeat jako debut WWW vychází na novém labelu Bigg Boss v podobě dualdisku: na audiostraně najdeme dvanáct nových tracků, po otočení placky se můžeme podívat na pamětnická videa Noční můra z roku 1993 nebo Karamel je cukr, co už se neuzdraví.
Jestli ještě zbyly peníze po Vánocích, mít Neurobeat ve fonotéce je nezbytností. Málokdy u nás vyjde deska, která se bez vykrucování dá označit za průkopnickou.
WWW: Neurobeat. DualDisc, 52 min, v roce 2006 vydal Bigg Boss.
