reklama
 
 

Wernischova zrnka písku plují nad Chadimovými smyčkami

15. 5. 2012 17:53
Foto: Aktuálně.cz
Recenze nového alba 100 minimalistických básní od MCH Tria

Recenze - Staronový projekt Mikoláše Chadimy, MCH Trio, jemuž na značce Guerilla (až dosud Chadima vydával jinde) vyšlo debutové CD 100 minimalistických básní, je ctností z nouze, nebo jinými slovy dítě doby. Má se čile k světu, je samostatné, ale z jeho projevů je jasné, že je celý tatínek.

Skladatel, saxofonista, kytarista a zpěvák Mikoláš Chadima je již třicet let frontmanem svého MCH Bandu, který založil po rozpuštění slavné značky Extempotre v roce 1982. Poslední sestava MCH Bandu je pětičlenná, taková sestava je ale občas pro pořadatele příliš drahá. Co s tím v době, kdy prodeje nahrávek jdou do kopru a koncertují i ti, kdo dokázali dlouhá desetiletí úspěšně oslovovat posluchačskou veřejnost jen prostřednictvím alb. Chadima navíc koncertuje rád a často, i když asi ne tak často, jak by rád - restituční kauza, jejíž hlavní postavou byla jeho manželka Marta, mu úspěšně zbrzdila vcelku slušně rozjetou profesionální kariéru. Najednou bylo zkrátka třeba být u soudů a ne v sálech.

Krizí rozdělený band

A současná zdánlivá ekonomické krize navzdory tomu, že se do mentality lidí promítá výrazněji než do jejich peněženek, kapelnímu provozu také nepřispívá. Řešení? Rozdělit soubor na dvě tria (rytmická sekce vs. klávesy + pozoun, leccos se ale „za pochodu" mění a v Moskvě dvoučlenné trio letos zjara koncertovalo s místními muzikanty) s frontmanem v čele a přednatočenými smyčkami navíc. A aby takový halfplayback nebyl jen estrádním vykrádáním hitů, které kdysi natočili živí hudebníci, vznikl pro dvojtvářné MCH Trio nový repertoár. Jeho studiový záznam je Chadimovým nejlepším albem od deset let starého CD Tagesnotizen se zhudebněnými věžeňskými zápisky východoněmeckého disidenta Jürgena Fuchse.

Skladatel Chadima se ve svém Bandu hudebně definitivně našel na 2LP Es reut mich f…, které bylo napsáno již někdy v roce 1988: jeho hudba je melancholická a trochu potemnělá, proti kolovrátkovému androši ale pracuje se subtilnějšími náladami, klenutějšími melodiemi a složitějšími metry. Předtím v MCH Bandu doznívaly ohlasy alternativního rocku sedmdesátých let a v šamansky industriálním programu 198FourWell?! zněly vedle hudebních nástrojů a hluků i přednatočené magnetofonové smyčky. Tehdy je Chadima, jak kdesi patrně s trochou nadsázky řekl, používal proto, aby kapela měla rychle sbaleno a mohla včas prchnout, začnou-li se kolem dějiště jejích často nepovolených koncertů stahovat policajti. Některé z těchto smyček nyní hraje i MCH Trio.

Symbióza s Wernischem

Jeho album 100 minimalistických básní obsahuje šest zhudebněných textů Chadimova dvorního dodavatele slov, básníka Ivana Wernische. Wernischovy básně byly na začátku osmdesátých let přesně tím, co Mikoláš Chadima potřeboval, aby plně rozvinul svou autorskou poetiku.

S lehkým pousmáním střídají křehkou lyriku i bravurní pastiš s explicitní epikou zavlhlého hnusu, vždycky v nich ale nádherně skřípou staré panty a města obydlená živými obrazy vyrudlých lidí, z nichž někteří se jmenují Bedřich a vrtí palci na břichu, města, která přetékají okrašlovacími spolky i zaprášenými sklepeními napěchovanými rozličnou veteší.

„Na stole bílý list a obálka a žlutý list ze stromu nade mnou. A na tom bílém i na tom žlutém můj stesk, má zoufalost, má naděje," nachází Wernisch svět v zrnku písku a paralely v detailech vnitřních a vnějších krajin. „Zapadá slunce a na ulici chodci se zářivými obličeji se míjejí s lidmi temných tváří," vypráví na stejné téma hned následující zhudebněná báseň. Ne všechny krajiny jsou ale takto orientálně kontemplativní: jinde se v nich vyskytuje, sníh, nádraží, chrám, děti, bába i viselec. „Konečně dočkal se muž svého provazu. Už jen příčel; přes rybník koulejí sudy, děti se kloužou, bába táhne otep. Fouká mi pod kabát."

MCH Trio se od kompletního MCH Bandu samozřejmě liší co do kompoziční stránky: smyčky jsou repetitivní a tvoří pevný, neměnný základ, nad nímž se odehrávají sóla, vokální party a nejspíš i improvizace. Písně na CD 100 minimalistických básní - nejkratší má necelých šest, nejdelší něco přes třináct minut - jsou proto spíše zvukovými bloky, i když bloky mnoha fazet.

V úvodním Větru zazní orchestrální samply a důrazné bicí, o píseň dál již bicí jen lehce, loungeově zdůrazňují rytmus. Syn člověka proplétá několik kytar s digitálními zvonky, Krajina na konci zimy pracuje s fragmenty ruchů poskládaných kolem znepokojivě tichého bručení pozounu. Rockový nápřah má pouze Jednou jen kousek od nádraží, titulní píseň 100 minimalistických básní zase meditativní album uzavírá ve veselém duchu. Těch básní není sto, ale snadno si je podle Wernischem naznačeného schématu domyslíte. Báseň Déšť zní: „Prší". Báseň Zvony: „Zvoní". Vrabci: „Štěbetají." Kowalski: „Mě sere." atd.

Emchábandovská znamení

Co zůstává „emchábandovsky" stejné, jsou melodické basové linky (hrané zde undergoundovým veteránem Ivanem Bierhanzlem), vynikající pozoun Jana Jiruchy, frontmanova kytara používaná spíš jako melodický než jako harmonický nástroj a konečně zpěv, místy zdvojený. Mikoláš Chadima má dar zpívat stručné texty tak, že každý z několika řádků zní jako klenutý chór; jeho písně nemají sloky, pouze instrumentální pasáže a refrény, dalo by se říci. A je zajímavé, že ačkoliv Chadima pracuje se slovy největšího českého žijícího básníka, nezhudebňuje je, ale nasazuje do hotových kompozic.

Prozkoumat, jak to nejrůznějším sestavám MCH Tria zní naživo, může být dobrodružstvím o několika pokračováních. A umím si představit, že některá z triových písní ozvláštní koncertní repertoár celého MCH Bandu.

autor: Petr Ferenc | 15. 5. 2012 17:53

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama