Recenze - Popkultura v České republice je poslední dobou neuvěřitelně posedlá dnešními třicátníky a jejich životním tápáním. Není čemu divit, bezdětné Husákovy děti jsou nejlepší konzumenti - mají peníze a nebojí se je utratit. A tak na ně cílí televize (seriál Přešlapy) i filmoví producenti (Zoufalci).
Do této horečky přichází zpoza oceánu nové album kapely Weezer, které ve vší nahotě ukazuje zoufalství generace, která si chce užívat, i když by už na to neměla mít nárok. Raditude ale nechce být generační manifest, spíše hédonistická oslava dobrých časů. Výsledek nakonec připomíná klinickou studii zastydlého puberťáctví, jež nepotřebuje vysvětlivky.
Star Trek zkřížený s YouTube
Mozek kapely - kytarista a zpěvák Rivers Cuomo - se vždy stylizoval do role obyčejného kluka z předměstí, který trpí nezdravou popkulturní obsesí. Nejsem žádná rocková hvězda, vzkazoval tím svým posluchačům: Jsem stejný jako vy.
Když Weezer natáčeli klip Porn & Beans k loňskému "červenému" albu, pozvali si do něj podivíny z řad internetových YouTube fenoménů. Weezer se v přehlídce ztracenců, kteří touží po pozornosti světa, museli cítit jako mezi svými - přestože jejich kariéra se z obligátních patnácti minut přehoupla do patnácti let.
Jinak ale byla minulá deska vážnější - Cuomo se oženil, jeho žena mu porodila dceru a chvíli to vypadalo, že začal přemýšlet o svém životě. V lednu příštího roku mu bude čtyřicet, což jsou narozeniny, které zamávají i s největším drsňákem. Jak se na ně Cuomo připravuje? Natočil desku o nonstop večírcích, balení holek a o tom, jak je skvělé být slavný.
Coververze bez originálu
Když Weezer nastoupili v roce 1994 s bezejmenným - tzv. modrým - albem, vládl rockovému éteru grunge. Kvartet z Los Angeles nahradil bezútěšnost Cobainova světonázoru lehkými popovými popěvky, u kterých se mnozí divili, že to nejsou coververze. Byly tak průzračně jednoduché, až se zdálo nemožné, že by je před nimi ještě nikdo nenatočil; totéž se ostatně říkalo i o jejich vzorech Pixies.
Hity (a jejich klipy) Undone - The Sweater Song a Buddy Holly udělaly z kapely rychle hvězdu. Po počátečních kritických reakcí se nakonec uznání dočkalo i druhé album Pinkerton, které je dnes považováno za jeden z klíčových počinů emo-rocku.
V této dekádě Weezer natočili lepší (Maladroit) i horší desky (Make Believe), pořád si ale udržovali pozici respektované kapely. Stali se nedílnou součástí kulturní éry v níž je "in" být fanouškem Star Treku a trávit volný čas sledováním YouTube. A co více - Cuomo udělal z brýlí s tlustou obroučkou, svetru a sníženého sebevědomí módní doplněk.
Večírkové monstrum
Album začíná rozvernou hitovkou (If You're Wondering If I Want You To) I Want You To, ve které je Cuomovi znovu patnáct a chtěl by jedné holce říct jistou věc, ale neví jak na to. Rozhledu a inteligence patnáctiletého kluka se pak ale nějak nemůže zbavit po celý zbytek desky.
V I'm Your Daddy (v produkci popového hitmakera Dr. Luka - spolupracovníka Miley Cyrus nebo Katy Perry) obdivuje krásné holky na večírku, v Let It All Hang Out jde pařit s kámoši a v Put Me Back Together lká nad ztracenou láskou. Když vás při poslechu refrénu "I'm alone/ In my room/" automaticky napadne dokončení verše: "I don't know what to do", dojde vám, že něco je špatně.
Třeba to, že Cuomo skladbu natočil s pop-punkovými hitmakery All American Rejects. Nejspíše díky nim chtěl získat zpět posluchače do dvaceti let, které ztratil minulou dospělejší deskou.
Weezer ale klesají ještě hlouběji - a to ve skladbách, v nichž Cuomo spojuje svůj skoro-čtyřicátnický eskapismus s ultra-hédonismem současného hip hopu. V Trippin' Down the Freeway si jen vypůjčuje ze slovníku rapperů, Can't Stop Partying je ale už rovnou rap-rockový crossover.
Hostuje v něm hiphopová star Lil Wayne, který se nechce vzdát svého snu stát se první černou rockovou hvězdou (vydání jeho rockového alba Rebirth se odkládá už půl roku.)
"Jsem tady se svojí partou / a jsem hrozně hustej / jestli mě hledáš / tak jsem ve VIP," rapuje Cuomo bez náznaku ironie stylem bělocha, který miluje černošské komedie a myslí si, že opakování hlášek v černém slangu se stane jedním z nich.
Jestli se vám v ten okamžik zdá, že právě Weezer dosáhli svého dna, tak počkejte na sedmou skladbu Love Is The Answer. V ní do sitarů a aranží ve stylu bollywoodských popěvků káže světu, že "přijde den, kdy všichni překonáme bolest / a do té doby / hlavně klídek / láska je odpověď".
Vnitřní puberťák vrací úder
Někoho krize středního věku zasáhne obzvláště těžko a Rivers Cuomo je nejspíše další obětí. S Raditude se snažil probudit svého vnitřního puberťáka a zažít s ním ještě trochu srandy. Místo toho ale vykopal uhrovitou mutující zombie, která za vrchol zábavy považuje krkání a házení rajčat po autech.
Jestli vám - jako mě - bylo při poslechu "modrého" debutu Weezer kolem sedmnácti, v devatenácti jste poslouchali emočně rozervaný Pinkerton a pak si z dalších desek vyždibovali power-popové hitovky typu Hash Pipe nebo Holiday, pak s Raditude se vám zjeví tíživá perspektiva krize středního věku, při které začne člověk teprve dělat vážně divné věci. Třicátnické excesy z Přešlapů či Zoufalců jsou proti tomu vlastně pohodička.
Těsně po vydání desky ohlásil Cuomo, že Weezer si na nějakou dobu dávají pauzu. Nic dospělejšího opravdu udělat nemohl.
Weezer: Raditude. CD, 33 minut. Vydal Universal Music, 2009.
