Praha - Asi největší ikona hudebního aktivismu, Manu Chao, se po šesti letech vrací s novou deskou. Ohlašuje ho symbolicky: zdarma nabízí na internetu ke stažení pilotní singl Rainin In Paradize s výrazným tanečním podkladem a nezbytným sloganem a globální hudbou bojuje proti globalizaci.
Novinka ještě nemá jméno, ale v obchodech se má objevit ještě letos v létě. Pak se uvidí, jestli naváže na komerčně úspěšný titul Estacion: Esperanza, se kterou Manu Chao zaznamenal definitivní průlom nejen v rámci world music.
Podařilo se mu oslovit širší publikum, které sice nesouzní s jeho často příliš radikálními názory, ale nedá dopustit na jeho chytlavé, jakoby dětskou fantasií upředené melodie a chytré křížení řady populárních stylů.
Singl Rainin In Paradize stahujte ZDE
Vlastním jménem Oscar Tramon, nomád s francouzským pasem, je horlivým odpůrcem globalizace a neúnavným propagátorem ekologie s poněkud nonkonformními, nebo spíš extrémními názory. K nim přišel v Paříži, kde se 21. června 1961 jako José Manuel Thomas Arthur Chao narodil. Jeho španělští rodiče sem utekli před Frankem a na malém Manuelovi (zkráceně Manu).
Smysly vstřebávaly směs španělské, francouzské, arabské i latinskoamerické hudby, kterými byla jejich čtvrť prosycena. Rodičovský odpor proti diktaturám budoval postoje a názory, které dnes šíří v textech o imigrantech i světových problémech.
Není divu, že si pro svou skupinu vybral v roce 1987 jméno Mano Negra, Černá ruka - podle jedné z anarchistických protifrancovských skupin z Andalusie. Kapela prožila bouřlivých osm let, během nichž vydala pět alb, odehrála stovky koncertů a svoji pouť zakončila na pověstném "lodním" turné po Jižní a Střední Americe. Zůstaly po nich hity King of Bongo, Patchanka a hlavně Mala Vida.
Pak se Manu Chao na pár let odmlčel, ale už v roce 1995 sestavil Radio Bemba Sound System. Použil do něj muzikanty z Francie, Španělska, Brazílie, Kolumbie, Mexika i Argentiny a hned na prvním albu Clandestino zněla podobně pestrá směs.
Rock, salsa, šanson, reggae, punk i alžírský raï se tu prolnuly naprosto přirozeně; hudba pro třetí tisíciletí, pro kterou slovo
globální není nadávka, ale jediný možný termín.
Skladby Bonga Bong nebo Clandestino se na přelomu tisíciletí hrály snad všude. Druhé album Proxima Estanción: Esperanza (Příští stanice: Naděje) úspěch potvrdilo.
Ale půvab Manu Chaa a jeho "la banda" tkví i v živých vystoupeních. Tady naplno propukne strhující energie chytlavých popěvků zpívaných francouzsky, španělsky, arabsky, portugalsky, anglicky, rusky i v africkém dialektu wolof.
Ti, kdo v roce 2002 zažili na Pražském hradě více než tříhodinovou smršť Manu Chaa a jeho compadres, by to potvrdili. Stejně jako návštěvníci jeho loňského vystoupení na Rock for People, kam dorazil se svou kolonou.
