Praha - Americký skladatel a klavírista Philip Glass vystoupí ve čtvrtek v pražském Kongresovém centru. Přijede s programem své komorní hudby, při kterém ho doplní violoncellistka Wendy Sutterová, bývalá členka souboru The Bang on a Can All-Stars, a perkusionista Mick Rossi.
V programu zazní klavírní skladby z cyklů Metamorphosis a Etudes, hudba z filmu Naqoyqatsi, část Closing z cyklu Glassworks a skladby pro sólové violoncello z díla Songs and Poems for Cello, které Glass napsal právě pro Wendy Sutter.
Ta navíc hraje na unikátní violoncello, které bylo vyrobeno v roce 1620 v italské Cremoně a v 17. století hrálo v Sixtínské kapli.
Pro české publikum bude zajímavé i srovnání s jinou figurou spojovanou s minimalismem, Michaelem Nymanem. Glass přijíždí sotva pár dní po jeho vystoupení na Colours of Ostrava.
Kolečka uvnitř kola
Letos dvaasedmdesátiletý Glass patří k nejvlivnějším hudebním postavám 20. století - a spolu s dalšími minimalistickými skladateli k těm, kteří „komplikované" vážné hudbě vrátili publikum. Jeho hudbu znají i ti, kteří neslyšeli skladatelovo jméno; z filmů, olympiády, baletů i reklamy.
Glass se narodil a vyrostl v Baltimoru. Při studiích v Paříži se osudově setkal se sitarovým virtuosem Ravim Shankarem, když přepisoval jeho indickou hudbu do západních not. Toto „setkání kultur" se mu stalo inspirací, z níž čerpá dodnes.
Princip souběžných rytmů a melodií, které se rozbíhají a zase sbíhají, mu prý tehdy připadl jako pravé vyjádření světa ("jako ozubená kolečka uvnitř velkého kola").
| Čtěte také: Mám rád spíše Blur než Gorillaz, říká Michael Nyman Jaké byly Colours? Festival se přiblížil absolutnu |
Do New Yorku se vrátil v roce 1967 a založil Philip Glass Ensemble. Slávu mu v roce 1975 přinesla pětihodinová opera Einstein On The Beach režírovaná Robertem Wilsonem - byť sám tvrdí, že minimalismus přestal psát už dva roky předtím a raději o sobě mluví jako o skladateli „hudby s opakujícími se strukturami".
Stejně jako u Nymana má jeho rozpoznatelný rukopis i svou stinnou stránku. Skladatel buddhistického vyznání - jenž svou hudbou vyjadřuje přesvědčení, že všechno pochází z jediného pramene a navzájem souvisí - je někdy pochopitelně obviňován, že se vyvíjí jen velmi lehce. Tvrdší kritici mluví o tom, že jen formálně opakuje sám sebe.
Opera o Disneym
Autor oper, symfonií, skladeb pro svůj ansámbl i sólový klavír se tomu snaží čelit tím, že pro svou hudbu hledá různé funkce. Začal hudbou pro dokumenty Powaqqatsi a Naqoyqatsi Godfreye Reggia, na desce Songs for Liquid Days se podílel s autory chytré pop music; věhlas mu vynesly soundtracky pro filmy Kundun nebo Hodiny.
V Praze doprovázel u klavíru recitujícího Allena Ginsberga, v české metropoli byly k vidění inscenace jeho dvou oper: poeovský Pádu domu Usherů a pak Kráska a zvíře podle filmu Jeana Cocteaua, kterou pro Národní divadlo nastudovali bratři Formanové.
Předloni složil hudbu pro film Woodyho Allena Cassandras Dream. Napsal operu na téma románu JM Coetzeeho, další věnoval Gándhímu. V rámci svého zkoumání světových osobností se loni na podzim dohodl s newyorskou Městskou operou, že pro ni napíše operu o zakladateli filmařského impéria Waltu Disneym.
To všechno je důvodem, proč o jeho stylu, záběru i popularitě koluje láskyplný, výstižně minimalistický vtip: "Ťuk - ťuk - ťuk!" - Kdo je? - "Ťuk - ťuk - ťuk!" - Kdo je? - "Ťuk - ťuk - ťuk!" - Kdo je? - Philip Glass.
