reklama
 
 

The Nihilists drtí českou scénu na prach

25. 9. 2006
Recenze - Úskalí druhého alba překonali Mojmir Papalescu and The Nihilists s ladností a grácií pověstných rumunských gymnastek. Uvnitř: CELÁ SKLADBA
Doporučujeme

Rozklíčovat jejich nové album Lewis Neptune není legrace; ty tam jsou doby analogových voodoo deviací. Po divokém vstupu na parket české pop-music před dvěma lety se nyní The Nihilists představují v eklektičnosti a rozmanitosti dospělé a sevřené skupiny, která říká: První album bylo letmé seznámení, teď vám ukážeme, co jsme zač.

Na Lewis Neptune sice najdeme všechny vlivy jako na předcházejícím počinu a mnohé další - včetně netušených (alternativní pokroucený  funk ve 22:07). Rozhodně ale nelze říci, že album zní jako něco, co jste někdy předtím měli možnost slyšet.

Ano, jistě - tenhle klávesový motiv připomíná Kraftwerk, támhletu kytarovou vyhrávku by mohl hrát Rowland S. Howard z The Birthday Party a ve Five Long Knives zpívá Hank trochu jako Bryan Ferry. Jenže celkový dojem jasně ukazuje, že si The Nihilists svou zvukovou mozaiku mohou s klidem podepsat. 

Poslechněte si celou skladbu Honey It´s Country:

Novinka je mnohem lepší než debut, o tom nemůže být sporu. Díky daleko plastičtějšímu zvuku, díky energii znásobené živými bicími, širšímu spektru nástrojů (například špinavě "barový" klarinet v Eighties Bar) a mnoha dalším věcem.

Větší použití kytar dodalo zvuku The Nihilists ohromnou barevnost. Hank je skutečně nešetří, v tom to právě je. Hrát na doraz. Někdy kytara vyje jako vlkodlak (Fear), jindy přede jako kočka (instrumentální Dead Surfer's Twist).

Dalším nesrovnatelným posunem je zpěv. Oba vokalisté odhodili zábrany, pokud tedy nějaké měli, a jejich úspěchem nebo snad vyhraností získaná sebedůvěra dělá divy. Jekot, řev i šepot Sonji La Petite zní daleko jistěji - a co se týče Hanka, ten se v několika momentech dostává téměř k dokonalosti.

Daleko víc také zpívají dohromady, což je jedině dobře. Duet Summer Wine (původně Lee Hazelwood a Nancy Sinatra) patří k vrcholům alba.

Lewis Neptune rozhodně není tak přímočaré a jednoznačné jako Analogue Voodoo; možné je i to, že se část skalních fanoušků odvrátí. Ovšem jasně je vidět, jak skupina své hudbě věří. Natolik, že někdy snad až záměrně potlačuje různými excesy hitovost jednotlivých skladeb, což může vyznít poněkud samoúčelně.

Ale jejich hudba nikdy nebude pro širokou veřejnost, nýbrž hlavně pro ty, kteří si jí užijí takovou, jaké je: nespoutanou, divokou a hlavně nepředvídatelnou.

Lewis Neptune je také daleko víc společným dílem než debut. Prý docházelo při vzniku alba často ke konfrontacím, ale rozhodně ku prospěchu věci. The Nihilists působí na novince jako sevřená pěst, která na Analogue Voodoo nalomila křečovitě nesmyslnou obranu zapšklé české hudební scény a s teď ji rozdrtila na prach.

MoimirPapalescu and The Nihilists:  Lewis Neptune. CD, 50 minut, vydala firma  X Production/ Manipulation Records, 2006.

autor: Michal Pařízek

reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama