Rozhovor - Rakouská skupina Sofa Surfers začínala v polovině 90. let v podstatě coby elektronická formace. Dnes už to dávno neplatí, jejich hudba může připomenout post-punk nebo trip hop, ale v poslední době stojí hlavně na ostrých kytarách.
Ty jdou překvapivě dobře dohromady se soulovým zpěvem tanečníka a choreografa Mani Obeyi, který se poprvé u Sofa Surfers objevil na eponymním albu z roku 2005. Zbrusu nové album Blindside skupina pokřtí v pátek v pražském Paláci Akropolis.
Sofa Surfers patří od svých začátků mezi největší propagátory provázání zvuku, vizuálních efektů a multimédií. Jejich show jsou kompaktní celky, ve kterých se snoubí obraz a hudba - to platí i dnes, přestože jí místo ševelení elektroniky vévodí temné a neklidné riffy.
Vaše novinka se jmenuje Blindside a na obalu je něco jako stylizované oko, nebo možná reproduktor...
Obrázek na obalu je foto z moskevské podzemky: je to záběr lampy focený od podlahy ke stropu. Udělal ho Timo Nowotny při práci na svém novém dokumentu. Název Blindside se objevuje v textech našeho zpěváka; vlastně jde o dost známou situaci, která se často přihodí například v autě, když se někdo blíží ze „slepé strany" a nemůžeš ho vidět. Celé dohromady je to vlastně opravdu o pohledu - jak vstupuješ do světa, jak ho chápeš. Kam se díváš. A nejde jen o to, když cestuješ, ale opravdu o každodenní rutinu a situace.
Novinku dělí od posledního alba téměř pět let, což je v dnešní době celkem dlouhá pauza. Bylo to tak plánované?
Pracovali jsme na tomhle albu v podstatě dva roky. Samo nahrávání trvalo pouhé dva týdny, ale spoustu času zabere psaní skladeb, zkoušky, hledání toho správného riffu... Ovšem během těch pěti let jsme pracovali na mnoha jiných projektech, sólových albech, na našem filmu a dalších soundtracích pro film a divadlo. Jsme teď opravdu hodně vytíženi.
Proč jste se vlastně rozhodli pokřtít nové album v Praze?
Náš film Life in Loops - a Megacities rmx feat. Sofa Surfers měl mezinárodní premiéru v roce 2006 na festivalu v Karlových Varech. Premiéra byla velmi úspěšná, dokonce jsme získali cenu za Nejlepší dokument. Navíc jsme ve stejném roce hráli dvakrát v Praze a publikum vypadalo, že si to vyloženě užívá. A tak si myslíme, že je tu ta správná karma pro křest našeho alba.
Vaše nové album je hodně ostré a rockové. Od elektronických začátků jste urazili kus cesty. Jde o přirozený vývoj? A napadlo by vás v polovině devadesátých let, že se budete jednou na pódiu svíjet u kytary?
Nevím jestli lze zrovna v našem případě mluvit o svíjení u kytary, ale i když občas jo. Kdepak, pro nás jde jen o další krok vpřed. Rádi vyvíjíme náš zvuk a hlavně se snažíme se neopakovat. Jinak by nás to nebavilo, musí to být pořád vzrušující. Sami ale o Blindside nemluvíme jako o rockovém albu, byť má bezesporu hodně rockových prvků. Je to v podstatě jen další bádání nebo průzkum.
Vlastně se to poslední dobou stává docela často, že dříve čistě elektronické skupiny nebo projekty najednou začnou používat řekněme tradičnější nástroje, možná i jednodušší aranže. Může to být i tím, že se časem naučí třeba víc hrát?
Nemyslím si, že je to tak prosté, a rozhodně nejde jen o jednodušší aranže. Můžu mluvit jen za nás: Sofa Surfers vlastně nikdy nebyli čistě elektronickou formací nebo projektem, vždycky šlo o kapelu s přesahem, a to zejména na koncertech.
Jak byste vlastně svůj současný styl nazvali?
Nechal bych to na novinářích, je to pro ně dobrá příležitost...
Hodně využíváte projekce a dalších vizuální efekty. Chystáte na nové turné nějaká překvapení v tomto směru?
Určitě, vždycky, když hrajeme nové písně, máme k nim úplně nový program; kompletní show. Hodně se věnujeme obrazům, jsme v tomhle dost precizní, protože hudba vždy vytváří obrazy. Když zavřeš oči, objevují se barvy nebo obrazce. Věnujeme se tomu dlouhá léta a určitě v tom budeme pokračovat. Taky přenášíme všechny naše texty na plátno.
Často se zabýváte filmovou hudbou. Je nějaká filmová hudba, u které si řeknete "sakra, tohle jsem měl přece složit já"?
Daleko zajímavější než filmová hudba je pro nás mít větší vliv ve střižně. Přesně proto fungoval film Life in Loops tak dobře - a byli jsme velmi šťastní, že jsme mohli podobně pracovat na dalším snímku. Jmenuje se Trains of Thoughts a jde o audiovizuální esej, která ukazuje a porovnává systémy metra po celém světě. Je to zkoumání světa uvnitř jiného světa, právě tak jako tu hrají roli pocity okouzlení, obsese, strach a témata jako přežití, kontrola nebo ticho; tím vším se film zaobírá.
Jiným skladatelům určitě nezávidíme, důležitější je správně načasovat vtah mezi hudbou a obrazy. Některé filmy jsou v tom pravdu dobré, například Babel nebo Dr. Strangelove. Vždycky, když můžeme pracovat co nejblíže filmařům, je to lepší. Až budeme mít zajištěný další projekt, určitě chceme dělat střih a hudbu současně.
