Budoucí šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov nedávno seděl a poslouchal nahrávky současných českých skladatelů. Svůj podzimní nástup do funkce se rozhodl spojit s ambiciózním krokem, který v porevoluční historii prvního českého orchestru nemá obdoby. Filharmonie objedná čtrnáct nových skladeb od předních tuzemských i zahraničních autorů.
"Je to iniciativa Semjona Byčkova, jedna z hlavních, kterou k orchestru na své pětileté období přináší," vysvětluje David Mareček, generální ředitel České filharmonie. Ta zadané skladby ve světových premiérách postupně uvede do sezony 2022/2023, kdy Byčkovovi skončí funkční období.
"Maestro měl jednoznačnou představu o pěti zahraničních autorech, které oslovíme. Ty české tak dobře neznal. Poslechl si jejich nahrávky, některé skladatele navrhl, jiné doporučila umělecká rada. Výsledkem je průnik, s nímž jsou spokojeni šéfdirigent i orchestr a který pokrývá široké spektrum žánrové i generační," doplňuje Mareček.
Na seznamu je devět českých autorů, které filharmonie seřadila dle věku - od nejstaršího, dvaaosmdesátiletého Jiřího Temla, až po sedmatřicetiletého Slavomíra Hořínky. "Samozřejmě existuje spousta skvělých českých autorů, od kterých teď ještě nic neobjednáváme, nelze oslovit všechny naráz. Bereme to jako první vlnu," naznačuje ředitel Mareček, že by projekt mohl pokračovat.
Podrobnosti se nyní dojednávají, filharmonie nicméně nechce, aby pro ni autoři zkomponovali kratičká díla, jež budou zařazena třeba jako předehry. Ve většině případů má jít o plnohodnotné kompozice na půlku nebo třetinu večera.
Jako první na třech předvánočních koncertech letos v prosinci zazní světová premiéra Vzkříšení světla a naděje od šedesátiletého Jiřího Gemrota. O šestnáct let mladší Miloš Orson Štědroň složí koncert pro dva trombony a orchestr, jejž zahrají Lukáš Moťka a vedoucí skupiny pozounů Robert Kozánek.
Některé objednávky vznikaly ještě za předešlého šéfdirigenta orchestru Jiřího Bělohlávka. Ten se v posledním roce života mimo jiné autobusem vypravil do Mnichova, aby v tamní Bavorské státní opeře spatřil Jižní pól, také světovými médii vychvalovanou operu českého rodáka Miroslava Srnky.
Bělohlávek si dokonce zapůjčil partituru, a přestože konstatoval, že by na ni "neměl kapacitu", jedním dechem navrhl, aby Srnka něco složil přímo pro Českou filharmonii. Když pak Bělohlávek vloni zemřel a na jeho místo byl jmenován Byčkov, objednávku skladby u Srnky, zamýšlené pro sezonu 2020/2021, potvrdil.
Pro filharmonii bude důležité autory co nejdříve spojit s dirigenty, kteří jejich skladby nastudují. Obecně by díla zahraničních komponistů měl provést Semjon Byčkov, těch českých pak Jakub Hrůša a Tomáš Netopil, kteří jsou hlavními hostujícími dirigenty orchestru.
Nastudovat sotva dokončenou partituru je jiné než přistoupit ke skladbě, kde již existují referenční nahrávky. Autor s dirigentem musí dopředu komunikovat a později například být přítomen na zkouškách.
"Chceme také vytvořit skupinu lidí z orchestru, kteří budou autorům k dispozici na konzultace. Aby ty skladby dopadly dobře, aby při akustice Dvořákovy síně Rudolfina správně vyzněly a také aby na orchestr nekladly přehnané nároky. Nebudeme si hrát na těleso, které je v soudobé hudbě doma," upozorňuje ředitel orchestru Mareček.
V tomto ohledu Česká filharmonie skutečně zaostává. Historicky vzato měla k současné hudbě blízko, začátkem minulého století ve světové premiéře uvedla Sinfoniettu Leoše Janáčka, symfonickou báseň Zrání od Josefa Suka nebo věhlasnou Sedmou symfonii Gustava Mahlera. Po sametové revoluci však orchestr udržoval konzervativnější profil, s nadsázkou řečeno spíš jako tělesa ve Vídni než v Berlíně nebo Londýně.
Když Česká filharmonie před deseti lety ve světové premiéře uváděla dílo ve Francii žijícího Čecha Kryštofa Mařatky, hudební časopis His Voice psal přímo o arogantním chování filharmoniků. Na zkouškách prý vyjadřovali odpor ke skladbě i soudobé hudbě obecně, někteří zkoušet odmítali a nevoli pak dávali najevo i během koncertu.
Zhruba ve stejné době po šesti ročnících skončil specializovaný koncertní cyklus nazvaný Pražské premiéry, který u České filharmonie minulou dekádu inicioval bývalý ředitel Václav Riedlbauch.
Od té doby orchestr se současnou českou hudbou přicházel do styku zřídka - za uplynulých deset let ve světové premiéře uvedl jen díla Slavomíra Hořínky, Vladimíra Franze, v těchto dnech mediálně propíraného autora nové české hymny Miloše Boka nebo Jana Ryanta Dřízala.
Kdo bude komponovat pro Českou filharmonii
◼ Zahraniční autoři: Detlev Glanert, Thomas Larcher, Bryce Dessner, Julian Anderson, Thierry Escaich
◼ Čeští autoři: Jiří Teml, Jiří Gemrot, Pavel Zemek Novák, Martin Smolka, Adam Skoumal, Miloš Orsoň Štědroň, Miroslav Srnka, Petr Wajsar, Slavomír Hořínka
V praxi to znamená, že v Česku dorůstá už několikátá generace skladatelů, kterým se nikdy nepoštěstilo komponovat přímo pro Českou filharmonii, zato už mají renomé třeba v Mnichově - to je případ Miroslava Srnky, jenž dostal zakázku od Bavorské státní opery, nebo Ondřeje Adámka, který koncert pro věhlasnou houslistku Isabelle Faustovou složil na objednávku Orchestru bavorského rozhlasu.
Svět soudobé hudby tedy Českou filharmonii spíš míjel. V Praze se koncentruje okolo specializovaného Orchestru Berg, jenž každoročně objednává okolo šesti nových kompozic, dále skladatelského sdružení Konvergence nebo festivalu Contempuls. V Brně funguje Brno Contemporary Orchestra, na východě Čech Hudební fórum Hradec Králové. V Olomouci má renomé tamní přehlídka MusicOlomouc a do Ostravy se lidé pravidelně sjíždějí na hudební i operní bienále pořádaná dirigentem a skladatelem Petrem Kotíkem.
Právě komunitu, která tyto akce navštěvuje, teď chce oslovit ředitel České filharmonie David Mareček. Zároveň by ale se soudobou hudbou rád seznámil i abonenty svého orchestru. "Chtěli bychom uvádět věci, které bude komunita okolo soudobé hudby respektovat, ale nevytváříme pro ně specializovaný festival, zapustíme je do programu. Řečeno s nadsázkou: když zazní během jednoho večera vedle Brahmse a Prokofjeva, existuje větší šance, že na ně přijdou také posluchači České filharmonie," avizuje Mareček.
Přesto si je vědom, že publikum bude alespoň zprvu asi reagovat "spíš hůře než lépe", když na novou hudbu není zvyklé.
Důležitý bude také přístup filharmoniků. Ti by tentokrát nemuseli mít pocit, že něco hrají proti své vůli. Management je prostřednictvím umělecké rady vtáhl do rozhodování o tom, které autory oslovit. Ovlivnit nemohli pouze výběr zahraničních skladatelů, kde se Semjon Byčkov spolehl na vlastní kontakty.
Tento ve Francii žijící ruský dirigent například na evropských jevištích dlouhodobě prosazuje tvorbu předního současného německého autora Detleva Glanerta. Několik skladeb od něj objednal na přelomu tisíciletí, kdy působil u rozhlasového orchestru z Kolína na Rýnem, jednu Glanertovu kompozici také natočil. Nyní jej Byčkov požádal o další pro Českou filharmonii a dokonce na ni sehnal sponzora, který Glanertovu práci zaplatí.
Na další zahraniční objednávky Česká filharmonie našla partnery - nový koncert pro klavíristu Kirilla Gersteina, jejž zkomponuje Rakušan Thomas Larcher, vzniká ve spolupráci českého tělesa a vídeňského sálu Konzerthaus. Skladbu anglického autora Juliana Andersona zase Česká filharmonie zadala společně s BBC Symphony Orchestra, který ji v Londýně uvede ve světové premiéře. Češi tak dílo zahrají v "kontinentální", evropské premiéře.
David Mareček nechce říct, kolik orchestr autorům za jejich práci zaplatí, pouze přikyvuje, že renomovaní zahraniční autoři žádají vyšší částku. V dřívější skladatelské soutěži, která se letos opakuje, Česká filharmonie odměnila vítěze částkou 100 tisíc korun. Je možné, že podobně bude honorovat i devět nyní oslovených autorů.
"Jsme si vědomi, že skladatel je stejně důležité povolání jako dirigent nebo sólista, a nechceme, aby pro nás někdo pracoval pod cenou. Na projekt sháníme partnera, nyní je před podpisem smlouvy. Pokud dohodu uzavřeme, projekt nezatíží rozpočet filharmonie," doplňuje David Mareček.
