Recenze - Ač se někdejší rocker a muzikálový zpěvák Petr Kolář dlouhá léta snažil sebevíc, vlastní příznivce nasbíral až na patetickou romantiku svého sólového debutu. Proč tedy měnit účinnou mucholapku, když je na ní fanoušků, respektive fanynek jako much?
Ani druhá Kolářova sólová deska Bez křídel se nerozletěla k ničemu, co by mohlo u náročnějšího posluchače zbystřit pozornost. Kolář sází na standardní (rozuměj kvalitní, ale k uzoufání nudný) rockový zvuk a texty, kterými atakuje zranitelná místa ženských srdcí.
Když k "správňácky milostné" muzice přičteme zpěvákův chraplák a patřičný vzhled rockového Ježíše, vyhlédnutá cílová skupina roztaje definitivně.
"Milý Péťo! Díky za všechno, co děláš pro lidi tím, že zpíváš! Máš skvělý hlas a já Tě viděla na koncertě i v muzikálu. Tvoje nové album je super! Buď dál tak dobrý a skromný! Držím palce, ať jsi konečně i slavíkem," vzkazuje svému oblíbenci jedna z příznivkyň na webových stránkách Kolářova fanklubu.
Když ale odložíme stranou všechny emoce a sympatie k poctivému D´Artagnanovi, uslyšíme jen bezradné šermování plytkou slovní vatou; bez jakéhokoliv názoru uměle vyzpívanou tu níž, tu výš.
Při poslechu zvlášť prázdného textu k písní Jsem sám - "V řekách touhy s tebou plout / cítit tvou něhu i tvůj proud - co víc si přát / co víc si přát / oheň nepřestal plát" - člověka až zamrazí, když si uvědomí, že jeho autorem je šéf uznávaného Precedensu a občasný spisovatel Martin Němec.
Kolář se vůbec obklopuje výraznými persónami českého šoubyznysu. První desku mu produkoval Karel Svoboda, který se zároveň stal autorem raketového hitu Ještě že Tě, lásko, mám, na němž se zpěvák proletěl až k vrcholu hitparádových žebříků. Druhý velký Kolářův hit Den, kdy se vrátí láska se pak stal i znělkou seriálu Pojišťovna štěstí.
Producentský štafetový kolík převzal po zesnulém Svobodovi Karel Mařík známý zejména jako akordeonista a klávesák Daniela Landy. Kolářovi napsal hned polovinu z nových skladeb.
Ani on ale nezabránil náplavě leckdy až komicky vážné romantiky, stylově podtržené kýčovitým bookletem, kde zpěvák tu vzpíná ruce k nebesům líbajíce krucifix, onde zase v bílém tílku nekompromisně ukazuje prstem jako strýček Sam.
Nikdo zřejmě nezpochybňuje Kolářovy hlasové kvality, ale i s nádherným autem se můžete pomalu šourat podél krajnice.
Fanoušci Precendensu a metalového Arakainu - Kolářových předešlých působišť - na zpěváka dost možná vzpomínají se slzou v oku. Dnes mohou na Koláře vyrazit jejich manželky.
I úspěšný muzikálový král Artuš si po svlečení nablýskaného kostýmu uvědomí, že chce potlesk sám pro sebe. A podařilo se: něžný drsňák, co je zoufale "sám jako stín", na trhu chyběl. Chvilku je hodný, chvilku zas trochu rozzlobený kluk, někdy Ježíš zpovídající se z pozemských hříchů.
Někde se ale při té poprockové hře na upřímnost stala chyba. Kdyby byla klišé a hudební nuda stavebním materiálem, mohl zpěvák zrekonstruovat Velkou čínskou zeď.
A když z té vysoké hradby shlédneme na žebříčky prodejnosti, máme dost důvodů si myslet, že česká kotlina si ráda užívá nablýskaného kýče a patetického sebeklamu.
A že úspěšná proměna tancovačkového bigbíťáka ve vypočítavého romantika asi ilustruje ještě víc než smutné zrání části rockové generace a některých jejích posluchačů. Petr Kolář by o tom mohl nazpívat dojemnou písničku...
Petr Kolář: Bez křídel. CD, 51 minut. Vydala firma Universal, 2007.
