Londýn, Praha - „Jejich je jen kouř a světla, celý zbytek je můj," komentoval Roger Waters vždycky aktivity svých spoluhráčů, kteří pod hlavičkou Pink Floyd hráli na koncertech písně z dob, než se slavná skupina rozpadla.
Nejvíc svá slova směřoval na skladby z dvojalba The Wall, jednoho z nejambicióznějších projektů v dějinách rocku o mladíkovi, který kolem sebe ze strachu před světem postaví zeď. I když se na hudební stránce projektu významně podílel kytarista David Gilmour, příběh a celý koncept je právě Watersovým dílem.
Zanedlouho to hodlá světu znovu připomenout tím, že vyrazí s albem na světové turné The Wall Live, které se zastaví 15. dubna 2011 i v české metropoli. Letos šestašedesátiletý Waters zůstává věrný svým velkým ambicím a nepřipouští si, že by The Wall už nebyla aktuální, naopak.
Osvětlit naši situaci
"Možná je v příběhu o jednom člověku skryto něco, v čem je možné spatřovat alegorii toho, jak se národy chovají jeden k druhému. Jinak řečeno, mohl by ten příběh být rozvinut tak, aby byl širší a univerzálnější, než jak jsme jej představili v roce 1980 a já pak v roce 1990 v Berlíně?" říká.
Nová produkce má „osvětlit naši současnou nepříznivou světovou situaci" a je věnována všem obětem bojů a nepokojů v posledních letech. Waters vyzval veřejnost, aby lidé posílali fotografie svých blízkých, které ztratili v různých konfliktech, a ty by se pak promítaly na zeď v průběhu show.
Zpěvák, skladatel a baskytarista zahájí světové turné 15. září koncertem v Torontu a ukončí je takřka za rok několika vystoupeními v Německu; poslední koncert je plánován na 18. června 2011 v Düsseldorfu.
Letošní část šňůry Waters odehraje převážně ve Spojených státech, kde se prý lístky vyprodaly během několika hodin. V březnu 2011 zahájí evropskou část v Portugalsku, poté zavítá do Španělska, Itálie, Nizozemska, Maďarska, Polska, Ruska, skandinávských zemí, ale i na domovské britské ostrovy, do Belgie, Francie a Švýcarska.
Waters se do Prahy vrátí téměř na den přesně po čtyřech letech; naposledy zde vystoupil v dubnu 2007. Tehdy byl program založen hlavně na další klasické floydovské desce The Dark Side Of The Moon.
Nahlodaní dinosauři
Album The Wall zůstane v historii pop music navždy zapsané jako vrchol i labutí píseň art rocku. Je symbolické, že Pink Floyd jako jedni z hlavních představitelů tohoto stylu se nad projektem osudově pohádali a rozešli.
Skupina byla tehdy nahlodaná punkovou scénou a přirovnáváním k dinosaurům, ale i Watersovou uměleckou i manažerskou umanutostí - nebo diktátorstvím, jak to nazýval zbytek skupiny.
Album, které vzniklo v roce 1979, bylo kvůli náročnosti jako komponovaný celek naživo prezentováno jen párkrát v letech 1980 a 1981. Sám Waters ho pak předvedl na koncertu v červenci 1990 k prvnímu výročí pádu berlínské zdi.
Hlavní postavou příběhu je Pink, rocková hvězda, která čelí rozpadu skupiny v průběhu turné. Částečně autobiografický projekt reflektuje ztrátu otce, ochranitelskou matku, dětství, dospívání, tyranské učitele, nevěrnou manželku i stupidní fanoušky. Stejně tak jsou tu postřehy z moderního života i bizarní halucinace ústředního hrdiny. Hudba se pohybuje od agrese ke křehkým písním.
Ve vyvrcholení příběhu se Pink postaví svým mučitelům a „zeď izolace" se rozpadne, ale záhy se začne zvolna zdvihat jiná. Zeď byla skutečně vystavěna ze stovek papírových cihel i před diváky, nechyběly ani tři obří loutky, zřícení bombardovacího letadla a kruhové plátno, na němž se promítaly animace Geralda Scarfa, jenž stojí i za stejnojmenným filmem z roku 1982.
Pro nadcházející turné připravil animátor nové projekce i další trakce, pochopitelně nebude chybět ani 70metrová zeď a spousta techniky - i Waters má rád ty "kouře a světla".
Po Watersově odchodu pokračovali Pink Floyd pod původním názvem. Nahráli alba A Momentary Lapse of Reason (1987) a The Division Bell (1994) a navzdory Watersovu obviňování i koncertovali. Umanutý baskytarista objížděl svět se svými sólovými projekty.
Dohromady se Pink Floyd dali jen v roce 2005 - pro charitativní koncertní akci Live 8. Jinak ale rozhádanou kapelu nespojila ani smrt Syda Barretta, zpěváka a kytaristy, jež symbolizoval první, psychedelické období skupiny sycené LSD a dětskou fantazií.
Největší událost roku
Při plánování současného turné prý dostal Waters od amerických pořadatelů nabídku k jednorázovému obnovení skupiny. Kupodivu ji neodmítl, nicméně BBC řekl, že Gilmour jako jeho největší oponent by stejně nesouhlasil a nemá ani cenu se ho ptát.
Skupina by se ovšem na pódiu nesešla ani v nejkreativnějším, ani v nejslavnějším složení David Gilmour, Roger Waters, Nick Mason a Richard Wright. Posledně jmenovaný klávesista a druhý zakládající člen Pink Floyd zemřel v září 2008.
I když pro hodně fanoušků už se po The Wall v populární hudbě nic důležitého nestalo, Watersova Zeď se skoro určitě nestane událostí číslo jedna v oblasti rockové hudby roku 2011, jak píší organizátoři.
Spíš to bude spořádaná návštěva multimediálního a výpravného muzea populární hudby - čemuž odpovídají i ceny vstupenek od 1690 do 2990 korun.
Nicméně s původním autorem v tom aspoň bude víc autenticity než v českých i zahraničních revival projektech, které se Zdí několikrát v Česku vystoupily. To už pak není vzpomínka na žánr rockové opery nebo rockového divadla, ale rocková retro estráda.
