reklama
 
 

Recenze: New Order si rochní v retru. Pomalu se stávají nudným recyklátem

6. 10. 2015
Desáté studiové album britských legend New Order je zároveň první deskou bez zakládajícího člena Petera Hooka a značí návrat k tanečnějšímu stylu. Ať už jde o marketingový tah, umělecký záměr, nedostatek invence či sentiment, průkopníci ostrovního synthpopu jsou více retro než kdy dříve. Více v recenzi Jana Mazury.

Recenze – Hybná taneční muzika postavená na směsi kláves, poprockových kytar a uměle znějících beatů začíná být podobnější počáteční, až pětatřicet let staré tvorbě. Je tentokrát podstatně vychýlená směrem k elektronické složce, přináší řádově méně živého muzikantství než například Lost Sirens, předchozí studiová deska z roku 2013. Ačkoli nenabízí špatný materiál, dokazuje, že skupina se z pohodlí svého zažitého stylu do budoucna už zřejmě nikam nepohne.

Ani skalní příznivec chladných syntetických podkladů nemůže popřít, že na Music Complete nejvíce vyniká těch pár písní, v nichž strojově přesné počítačové základy ustoupí přeci jen trochu do pozadí, jako v singlu Restless či vydařené Nothing but a Fool. Pozoruhodné jsou také dvě věci v polovině nahrávky, obě s humorným podtónem. Tutti Frutti odlehčí pár slizce podaných italských slov a Stray Dog pro změnu dlouhý naoko vážný recitativ Iggyho Popa. Zbytek skladeb relativně splývá.

Album mimochodem obohacují ještě další dva hostující vokalisté, Ella Jackson z La Roux a Brandon Flowers, frontman The Killers.

Příjemným překvapením na popovou kapelu jsou dlouhé stopáže písní, jimž ovšem na kvalitě ubírají slabší a klišovité texty. Práce se slovy nicméně nikdy nepatřila k silné stránce New Order. Za zmínku stojí ještě originální obal jako tradičně od Petera Savilleho, designéra a rovněž bývalého šéfa vydavatelství Factory Records, jehož byla tato manchesterská pětice hlavní hvězdou.

Aby ale kritika nevyzněla příliš přísně: většina songů nepostrádá nápad a patří rozhodně k tomu lepšímu z pozdějšího období tvorby skupiny. Škoda pouze je, že elektronické základy – dnes i v minulosti stěžejní element její tvorby – znějí již poněkud vyčpěle. Nemůžeme se ubránit pocitu, že vše by šlo udělat s výrazněji soudobým „šmrncem“ a přitom se zachováním věrnosti vlastnímu stylu či zvuku.

I přes jeho zastaralost se ho kapela stále drží, což, jak víme, lze chápat různě. Naštěstí stále tak nějak funguje, ale těžko odhadovat, jak dlouho to potrvá. U dlouho fungujících formací, které se očividně nechystají vykročit ze svého stínu, totiž s každou další deskou hrozí, že už bude znít pouze jako vlastní recyklát. Snad to příště nebude případ právě New Order.

Hodnocení: 65 %

New Order - Restless | Video: YouTube

autor: Jan Mazura | 6. 10. 2015

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama