Praha, Stockholm - Pět tisíc nových členů ve švédské Pirátské straně bojující za "svobodu internetu" - to je asi nejviditelnější změna po pátečním rozsudku nad čtyřmi zakladateli pirátského webu The Pirate Bay, kteří byli odsouzeni za porušování autorských práv k jednoročnímu vězení a vysoké finanční pokutě.
"Věřím, že tohle může sehrát velkou roli při naší kandidatuře v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu," nechal se v slyšet předseda Christian Engström.
To už v Česku - inspirován jeho formací - vznikal přípravný výbor České pirátské strany. Podle jejich webu politické síly, která by prosazovala respekt k elementárnímu právu člověka na svobodné šíření přijaté informace a striktní ochranu soukromí občana jako odraz změněné reality informační společnosti 21. Století.
Čtěte také:
Zakladatelé Pirate Bay odsouzeni, ale stahování nezmizí
Jinak se "přelomový" rozsudek zatím nijak neprojevil. Švédští provozovatelé internetu dokonce odmítají bojkotovat pokračující provoz serveru The Pirate Bay.
Šéfka České protipirátské unie Markéta Prchalová sice považuje rozsudek za významný i pro tuzemské soudy, stejně jako šéf OSA Roman Strejček. Zároveň většina odborníků i právníků přiznává, že rozsudek nebude mít velký preventivní účinek a že aktivitu musí vynaložit policie a soudy.
"Boj proti pirátství je stejně bezzubý jako boj proti jakékoli jiné formě trestné činnosti - vše záleží na důslednosti příslušných státních orgánů," říká právník (a také hudebník) Petr Ostrouchov, který se věnuje právě autorskému právu.
Rok vězení a 30 milionů švédských korun - je to přísný nebo odpovídají trest za provozování The Pirate Bay?
Porušování autorských práv je trestný čin, který může způsobit obrovské škody. Částka 30 milionů podle mne nepředstavuje trest, tedy pokutu do švédského rozpočtu, ale náhradu škody poškozeným producentům a soud k ní dospěl nejspíše na základě nějakých konkrétních kalkulací.
Jinak řečeno: nabízíte-li přes internet uživatelům ke stažení obsah, k němuž nemáte příslušná práva, je to jednak trestný čin a jednak je tím způsobena materiální škoda, závislá na tom, kolik osob si obsah stáhlo a jaký ušlý zisk tím producentům vznikl.
Státy obvykle trestají jednání majetkově poškozující státní rozpočet daleko přísněji než jednání poškozující něčí soukromé zájmy, což považuji za krajně nesprávné a nevyvážené.
Materiální škody způsobené nelegálním sdílením autorskoprávně chráněného obsahu nejsou o nic nižší než materiální škody způsobené vypálením nebo vyloupením továren. S obojím jsou spojeny obrovské investiční náklady, jejichž návratnost je limitována trestnou činností p2p sdílečů nebo žhářů - to je v podstatě jedno.
Tedy shrnu-li to, pak se mi zdá, že byla-li trestnou činností způsobena škoda 30 milionů švédských korun, je trest ročního vězení velmi velmi mírný!
Jaký může mít švédský rozsudek dopad na posuzování šíření nelegálního obsahu v česku? Může přispět k přísnějšímu posuzování případů u nás?
České soudy obvykle nerady přejímají postupy a moudra ze zahraničí a řídí se svým rozumem. Vymahatelnost práv duševního vlastnictví u českých soudů je mizivá, což platí především pro orgány činné v trestním řízení, pro něž jsou principy autorského práva leckdy za hranicí srozumitelnosti - výjimky nechť potvrdí pravidlo.
Může být rozsudek i dalším impulsem k tomu, že budou víc stíháni i jednotliví uživatelé, kteří nelegální obsah nabízejí?
Každý, kdo nabízí jakýmkoli technologickým způsobem chráněný obsah umístěný na svém serveru (nebo jen jeho zlomek) jiným osobám, porušuje autorská práva. Vzhledem k masivnímu rozšíření p2p sítí je namístě stíhat právě takové osoby - je to činnost podobná organizovanému zločinu.
Mohou být podle vás "ohroženy" také další služby? je přece známo, že známý server na sdílení dat Rapidshare nebo jeho české obdoby, jsou plné nelegálních dat.
Neznám konkrétně Rapidshare, ale ke každému "ohrožení" služeb je třeba, aby se se svými nároky přihlásil oprávněný nositel práv.
Budou se lidé po švédském rozsudku více bát stahovat pirátské filmy a hudbu?
Nejsem samozřejmě psycholog, ale snad už se pomalu daří odbourávat přesvědčení, že autorskoprávně chráněný materiál je všech a podnikatele v oblasti zábavního průmyslu je třeba okrádat a ničit. Neznám žádnou jinou oblast, kde by se činnost porušující něčí práva a činnost trestná těšily všeobecnému společenskému uznání a hrdinné aureole.
Jiný pohled
Vinen nevinen, nesmyslný je celý soud, píše publicista Adama Javůrek v HN. Zábavní průmysl nezastraší ani další velké servery, neodradí běžné uživatele od stahování a nedomůže se ani finanční satisfakce za potenciální ušlý zisk, tvrdí.
Zábavní průmysl má podle něho dvě volby. Buď bude trvat na restrikcích, nebo se pokusí přizpůsobit. První směr nemusí být nutně neúspěšný, ale soud s Pirate Bay nic nevyřeší. Větší šance by nahrávací průmysl měl, pokud by v EU prosadil několikrát navrhovaný zákon "třikrát a dost". Tedy kdo bude třikrát přistižen, že si nelegálně stahuje soubory, bude nadobro odstřižen od internetu.
Anebo se zábavní průmysl vydá cestou adaptace. Zaměří se na to, jak si získat běžné uživatele a jak být zajímavější než Pirate Bay. Každopádně prodej hudby a filmů už asi nebude nikdy tak výnosný, ziskovější budou spíš související odvětví jako merchandising, soudí.
Jaká část osob hrdě podporujících porušování autorských práv prostřednictvím internetu by stejně hrdě podporovala organizované krádeže aut? A přitom jsou to obojí činnosti z hlediska působených škod úplně stejně nebezpečné.
Zakladatelé Pirate Bay už předem řekli, že bez ohledu na rozsudek bude server pokračovat v činnosti, třeba v jiné zemi. Není boj proti pirátství trochu bezzubý?
Pokud odsouzený zločinec řekne, že bude ve zločinnosti pokračovat, je na místě napařit mu příště vyšší trest - to je přece klasická recidiva - a zabránit mu tak v trestné činnosti. Boj proti pirátství je stejně bezzubý jako boj proti jakékoli jiné formě trestné činnosti - vše záleží jen na důslednosti příslušných státních orgánů.
Ale na druhé straně: dá se vůbec pirátství zastavit?
Nedá, žádná trestná činnost se nedá zastavit, jen je možné se jí bránit. U internetu je to obtížné z technologických důvodů, a především proto, že je to jediné médium, které nepodléhá žádné veřejnoprávní regulaci - na rozdíl od televizního vysílání, tisku apod. Je tedy na místě o takové regulaci uvažovat - zejména s cílem identifikovat, čeho se kdo v síti dopouští. Zcela jistě to nepovažuji za omezení svobody, jak mnozí, hlavně populističtí politici, jednoduše tvrdí, neboť svoboda každého končí tam, kde začínají práva druhého. Jsou-li na internetu "práva druhého" tak masivně porušována, jak se nyní děje, je regulace a "omezení svobody" těch narušujících osob zcela namístě.
Internet umožnil jednoduché a masové sdílení digitálních dat. Mluví se o tom, že se současný systém autorského práva přežil. Je čas na komplexní změnu přístupu k ochraně autorských práv?
Rozšíří-li se činnost, která poškozuje něčí práva, není vhodné namítat, že se ta práva přežila. Ukažte mi toho odborníka, který to s vážnou tváří tvrdí! Jeden z významných internetových podnikatelů oznámil na semináři, kde jsem přednášel, že autorské právo je "překonaný byznys model".
Podobné názory jsou jen jinak formulovanou vizí, že majetek je třeba znárodnit a dát do dispozice všem - je to přístup nahrávající pouze tě, kdo mají zájem (amatérský či podnikatelský) těžit z duševní činnosti jiných a neposkytovat za to protihodnotu. Úvaha o tom, že autorské právo se přežilo, protože je na internetu masivně porušováno, je zcela stejná jako úvaha o tom, že se přežilo vlastnické právo, protože se hodně kradou auta...
