Recenze - Alanis Morissette si odjakživa libovala v zahuštěných názvech svých desek. Název nového alba pochází z písně Moratorium, která je uprostřed desky: „Vyhlašuji moratoriem na věci kolem vztahů/ Vyhlašuji přestávku od lopoty milostných poměrů/ potřebuji odvzdušnit od květů komplikací/ vyhlašuji úplný oddychový čas od všech závazků!"
Je to signál, že zpěvačka hodně přibrousila pohled na život. A nejen v této písni. Přitom si ještě před čtyřmi roky na So-Called Chaos tak libovala, jak je šťastně zamilovaná. Nicméně máme-li veřit znalcům jejího díla, dalo se to čekat.
Víc než banální slova
Zpívá především o svém životě a nebojí se v písních vytahovat příkré soudy - takže po tom, co se zhruba před třemi roky rozešela se svým přítelem Ryanem Reynoldsem, měla o čem skládat.
Není to nicméně takhle jednoduché, protože přímé vyřizování si účtů a hlavně vylévání emocí s bývalým partnerem je moc prvoplánové. Zpěvačka to vyřešila klasicky, pomocí dvojsmyslných poselství. Odstartovala desku písní Citizen Of The Planet, v níž se stylizuje do role jakési mluvčí celé Země. Slova mnoha písní, která jsou původně láním bývalému milenci, tím posunuje do jiného kontextu - „do nadnárodní podoby".
Najednou můžeme vnímat na singlu Underneath obraz partnerské hádky v kuchyni jako symbolický obraz planety zmítané nesmyslnými spory, hádkami a boji. Nejde to aplikovat na každou píseň, zvlášť ke konci alba osobní problémy a sebelítost převálcují všechen symbolismus, ale je to účinné.
V poslední písni Incompete si už zcela „sebeodhalená" zpěvačka slibuje, že jednoho dne bude plna víry, jistá a bez strachu. Moc tomu nevěříme, zvlášť když jedním dechem konstatuje, že „celý život jsem upoceně spěchala, abych dopsala řádku", a sama tak dává najevo, že lepší už to asi nebude; ale docela a ní a s její psycholéčbou cítíme.
I když to nejsou závažná poselství, je potěšující, že pořád ještě existují zpěváci, kteří se nebojí být osobní; říkat o sobě věci, které se jiní snaží co nejvíc ututlat, a používat k tomu slovník, který nečítá obvyklých osm set banálních slov.
Půdorys se nemění
Od chvíle, kdy se rozneslo, že producentem alba bude Guy Sigsworth, čekala veřejnost, že přinejmenším hudebně půjde o odvážný elektronický experiment. Sigsworth dělal s Madonnou a hlavně vytvořil pár nezapomenutelných šíleností pro Björk. Výsledek ale je až překvapivě při zdi.
Alanis se dočkala elektronických smyček, samplů a syntetických beatů, ale zachovala obvyklý půdorys svých písní, jakož i další prvky, které ji provázely na všech předchozích deskách. Je to prostě návrat slavné Kanďanky do 90. let, jen s elektronickým soundem místo pop rockového doprovodu. Něco podobného udělal před dvěma roky Paul Simon na albu Surprise, když nechal své písně elektronicky ilustrovat Brianem Enem.
Sigsworthovou úlohou bylo hlavně hledání zajímavých zvuků, které v podobě smyček ještě víc posilují rytmickou strukturu některých skladeb. Málokdy se ale dostaneme k protoolsovému organizovanému chaosu, který proslavil Sigsworthovu práci na Vespertine od Björk.
Objevuje se jen místy jako náladotvorný prvek, třeba když v základu In Praise Of The Vulnerable Man slyšíme v prostoru nesouvisející zvuky připomínající pozpátku hrající magnetofonový pásek, nebo v úvodu písně Moratorium. Flavors Of Entanglement jsou mnohem častěji blíž Madonně a její sigsworthovské skladbě What It Feels For A Girl.
Shovívavý pohled
Faktem je, že Alanis přišla s elektronikou s křížkem po funuse; v době, kdy všichni cítí, že zavedla celou scénu do slepé uličky. A navíc je jí zbytečně moc. Když uprostřed alba zpívá v Not As We jen za doprovodu klavíru, jímá nás blažený pocit, že syntetická hmota byla aspoň na chvíli nahrazena luxusním přírodním materiálem. Trochu proto vyleká Sigsworthův výrok, že spolupráce se vydařila tak, že dají v nejbližší budoucnosti dohromady dalších devět skladeb.
Je třeba rozlišovat mezi deskami, které se dobře poslouchají, a deskami, které rozšiřují bariéry. Flowers Of Entanglement je lehce nadprůměrná deska spíš z první kategorie, nerozšiřuje ani zpěvaččin svět.
Je to setkání s dávnou kamarádkou, která změnila účes a styl oblékání a myslí si, že se tím změnila i uvnitř. A vy se na to shovívavě díváte, protože jste rádi, že v podstatě zůstala taková jako předtím.
Alanis Morissette: Flavors Of Entanglement. CD, 46 minut. Vydala firma Warner Music, 2008.
