Rozhovor - Pokus o revoluci a největší turné ve své historii odstartují Monkey Business dnes v Olomouci. Navíc při něm budou jako první česká kapela rozdávat fanouškům zdarma nové album s názvem Objects of Desire and Other Complications. "To je podle mě fér," říká zakladatel skupiny Roman Holý.
Ani samotné koncerty nebudou ledajaké. Česká funková stálice plánuje vyvolat na pódiu revoluci ve stylu banánových republik, kterou povedou generál a zpěvák Matěj Ruppert a jeho první dáma Tonya Graves. Ale že půjde o změny čisté a mírové, symbolizují průsvitné nástroje, na které bude kapela hrát.
S Aktuálně.cz hovořili a příslušnou míru stylizace neochvějně drželi kapelník a klávesista Roman Holý, baskytarista Pavel Mrázek a kytarista Olda Krejčoves.
Monkey Business slibují: "V sedmi vyvolených městech proběhne diktátorský převrat a nastolení nových pořádků, který všem nebohým divákům pravděpodobně změní život od základů." Jak těm slibům dostojíte?
Pavel: Nevím, budeme se snažit, snad to nezvoráme. Budeme hrát šestnáctiny v šestnáctinovejch hodnotách, osminy v osminovejch. A budeme se tvářit jako hvězdy.
Roman: Tohle jsou naše typický žvásty a ironie, to se nedá brát vážně. Celý je to myšlený tak, že jakýsi diktátor se svojí první dámou a zbytkem pohůnků - to jsou Monkey Businnes - obsadí město a udělají politický převrat. Slibují novou budoucnost, tak jako každý politik a diktátor. Pointa je v tom, že ten převrat nebude negativní, ale pozitivní...
...a všechno bude průhledné.
Roman: Přesně tak.
V roli diktátorského páru se představí duo Matěj Ruppert a Tonya Graves. Kdo z nich bude krutější?
Pavel: Vždycky to bývá ženská...
Roman: Myslím si, že krutější bude stoprocentně Tonya. Jak to bývá v realitě, tak to bude i na pódiu.Vzpomeň si na paní Ceausecuovou.
Proč právě téma politického převratu?
Pavel: Mělo se dělat velký turné a chtěli jsme tomu dát nějaký rámec, design, aby to mělo koncept a takhle to vzniklo. Nechtěli jsme, aby to bylo jen tak, že přijede 160 náklaďáků, který budou vážit dvě stě tisíc tun. Chtěli jsme tomu dát něco navíc.
Roman: Především půjde o to skvěle si zahrát se silným zvukem a rozpumpovat lidi, aby z toho měli zážitek. A bude to navíc zarámovaný ještě něčím, co my normálně neděláme, protože na to nemáme prachy.
Ke koncertu patří kostýmy za 180 tisíc korun. Je pro vás výtvarná stránka hodně důležitá?
Pavel: Jo jo. My jsme na sobě měli vždycky schválně největší hnusy, ponožky v sandálech a vojetý slipy. Teď jsme dostali peníze, tak jsme si řekli, že uděláme hezkou designovou věc.
Přesouváte se do velkých hal, děláte velkolepější věci. Budou Monkey Business do budoucna velkolepější?
Pavel: Jestli přijde padesát lidí (Roman ťuká na dřevo), tak to velkolepý nebude. Dostali jsme sponzorskou nabídku, která obnášela to, že půjdeme do větších prostor. Jinak jsme spíš koncertní kapela do klubů, máme rádi kontakt s divákem. Tohle nám ale zase umožní vyzkoušet si nějakou větší věc.
Takže se do klubů rádi vrátíte?
Roman: Velice rádi a velice brzo.
Koncerty budou skoro tříhodinové. To je docela hodně na zdejší poměry.
Pavel: Takhle dlouho u nás nikdo nehraje. Nás z principu sere, že když jdeš na Brand New Heavies, tak hrajou hodinu a čtvrt - nebo Red Hot Chili Peppers jenom tři čtvrtě hodiny. A to je fakt tragický vzhledem k tomu, kolik na ně stojí lístky. Třeba Brand New Heavies, nabušený frajeři, si hodinu předtím leštili polobotky a žehlili puky, a pak tam byli takhle krátce.
Roman: Když přijdeš na nás, tak za mírné vstupné dostaneš dvou a půl hodinovej koncert, cédečko a ještě tě třeba někdo z kapely vo..ká (smích).
Dávat desku zadarmo ke koncertu je u nás novinka, že?
Roman: Normálně tohle žádná firma neudělá. Ale my máme na Sony tak dobrý vztahy, že na to přistoupili. U mimopražských koncertů budou mít fanoušci koncert i cédéčko za necelý tři stovky, což je podle mě velice dobrý a fér. A firma je tak velkorysá, že nás nechá rozházet během šňůry osm až deset tisíc kusů. To bysme tady prodávali...hmmm...to bysme v dnešní době možná vůbec neprodali! Do distribuce jde ale deska samozřejmě taky.
Koncerty by tedy měly být vyprodané...
Roman: Vyprodaný vzhledem k místům konání těžko, ale hlavně kvůli tomu to děláme. Jedno s druhým samozřejmě souvisí.
Pavel: Taky chceme, aby se deska dostala k lidem celá, aby ji nemuseli někde stahovat.
Roman: Když se na ní podíváš, jsou tu informace, texty, český překlady. Všichni máme dost fixou popsanejch cédéček, který se ti válej někde po zemi.
Jaká nová deska je? U té předchozí jste přitvrdili.
Roman: Řeknu ti peripetii vzniku té desky. Dostal jsem se do stádia, kdy jsem začal spolupracovat s Pavlem Fajtem a s okruhem lidí, který jsou vlastně dost těžká avantgarda. A mně to bavilo, hlavně přístup. A říkám: Kluci, pojďte udělat divnou avantgardní desku, že nikdo nebude chápat, co se děje. Ale musí to bejt samozřejmě pořád naše muzika; to byl můj prvotní plán. Nádherný bylo, že kluci se o tom bavili, a přišel bubeník s basistou a Matějem a říkali: A víš, co by bylo nejlepší? Kdyby to byla úplně čirá, nádherná popová deska. Takže se celej ten plán zase otočil a snažili jsme se udělat deset fláků jako od Kaťáků. Hezká melodie, skvělej rytmus, super zvuk, dobrej text. Prostě to, o co se snaží všichni lidi na světě, ale málokomu se to podaří. Zadání bylo jasný: Udělat deset špičkovejch popovejch písniček, který budou mít nápad a jiskru.
Takže od té avantgardy se to pak hodně posunulo.
Roman: Ono to tam stejně pořád je.
Olda: Z toho se utéct nedá. Když někdo skládá, tak je prostě stejnej, ať se tlačí, kam chce.
Od začátku zpíváte anglicky. Jak se vám daří v zahraničí?
Olda: Zatím se nenašel nikdo, kdo by to celý vymyslel a vzal na sebe.
Pavel: Musí se o to někdo postarat. Vzít to a protlačit.
Roman: Třeba Londýn si hlídá svoje newcomery a aby se jim tam cpal někdo z Polska, Bulharska nebo z Česka... To je dost těžký. Ale zase máme stovky, možná i tisíce lokálních fanoušků v různejch zemích. Teď jsem se třeba dozvěděl o skupině lidí v Americe, která nás bere jako kultovní věc. Vůbec nechápou, odkud jsme se vzali, studujou naše texty a jsou z toho úplně nadšený. Budeme taky vydávat desky v Argentině, což je sice krůček do neznáma, ale zaplaťpámbů za to. Občas hrajeme i v tom Londýně, i když samozřejmě hlavně pro krajany. To jsou takový drobný úspěchy, který tě zahřejou. Ale dokud někdo nevezme desku a nenasype do toho peníze, tak se o žádných úspěchu hovořit nedá.
Vaše novinka se jmenuje Objects of Desire and Other Complications. Co vás k tomu názvu přivedlo?
Pavel: Luis Buňuel a jeho film Tajemný předmět touhy. Je to o starým chlapíkovi, co se seznámí s mladou holkou, která mu nikdy nedá. Pořád chce vědět kdy, a ona mu řekne pozejtří. Pozejtří na to jde, a roštěnka má kožený kalhoty a on se k ní zase nemůže dostat.
Roman: To je jeden z nejlepších filmů, který znám.
Pavel: Přeneseně - těch tužeb jsou mraky. A každá nesplněná touha přináší komplikace. Proto je tolik lidí frustrovanejch; že nemají peníze, zdraví nebo nevypadají sexy. Kdyby žádný touhy nebyly, tak by nebyly třeba ani žádný války, ale taky žádnej vývoj.
Je to nosná myšlenka desky?
Roman: My máme vždycky takový základní téma. Minule to bylo o lidským egu, který nás na jednu stranu zabíjí, ale bez něhož by ses nikdy nikam nehnul.
Pavel: Je to v podstatě jen další variace toho, kdy řešíme člověka a sami sebe.
Roman: Vždycky se snažíme, aby to vydalo třeba na hodinku v hospodě s kámošem. Řekneš si: Objekty touhy a jiné komplikace. Myslím si, že je to téma ne na minutu, ale že o tom můžeš žvanit celej večer.
Na předchozích deskách se objevily zahraniční hvězdy jako pozounista Fred Wesley nebo třeba bývalý zpěvák Deep Purple Glen Hughes...
Roman: Na tuhle desku jsme záměrně nikoho nezařadili, někdy se totiž ozývaly hlasy, kdože jsou vlastně Monkey Bussines, když tam pořád hrajou nějaký nájemný hráči? Lidi jsou tady tak nepřející, že nikdo nenapsal: To jsou ale frajeři, ty kluci, že zlákali na desku takový hvězdy. Nikdo nás nepochválil za to, že jsme tu shnilou českou díru okysličili pořádnýma jménama.Od tý doby se chválíme zásadně sami (smích). Tentokrát jsme vytvořili takovou sevřenou věc; jen to, co je v nás. Ale do budoucna uvažujeme o celý řadě hostů. Plníme si tím dětský sny a máme tak důvod k napití.
