New York - Všeuměl Moby se na devátém studiovém albu pokouší o návrat k tomu, co ho proslavilo. Podle jeho slov je album Last Night oproti předchozím několika deskám znovu taneční a elektronické.
Prý je ta rozhýbanost způsobena častým DJováním, kterému se Moby opět začal intenzivně věnovat. Last Night chápe jako milostný dopis New Yorku a jeho eklektickému přístupu k taneční hudbě.
Osmihodinový noční tah městem, které nikdy nespí, se pokusil zkoncentrovat do jedné hodiny na jedno CD - a teď jde o to, jestli to vyznání lásky bude opětováno.
Reportér CNN se za Mobym vydal do domácího studia, kde nahrál všechna svá alba včetně Play, kterého se od roku 1999 prodalo přes devět milionů kusů.
Na své stále komerčně nejúspěšnější desce vyměnil techno i punk za pop, gospel a samplované vokály. Zafungovalo to stoprocentně: Play neobsahuje skladbu, která by následně nezazněla v některé reklamě.
Jeho další pokusy o naklonování téhle chytré strategie - na deskách 18 a Hotelu - už tolik úspěšné nebyly. Nejen u mainstreamového publika, ale i u těch, kdo mají "Michaela Stipea bez kytary" rádi.
Tentokrát Moby zásadně změnil směr, ale návrat je to jen v čase. Spíš než do undergroundu si to namířil do nablýskaných tanečních klubů a na disco parkety 70. a 80. let. Názory na to, jestli se mu opravdu zastesklo, nebo se tam vrátil pro ztracenou peněženku, se různí.
Vaše poslední album je vlastně konceptuální.
Ano, je - i když jedna z částí mého já se tomu pojmenování brání, protože běžná konceptuální alba mají tendenci být příliš okázalá a sebestředná. Prvotní nápad byl vzít nějakou z osmihodinových nocí tady na dolním Manhattanu a nějak ji zkondenzovat do pětašedesáti minut. Takže je to vlastně takový můj pokus znovu oživit pocit toho, že když jdu někam tady v sousedství, zůstanu tam moc dlouho a dostanu se do nějakého průšvihu.
Takže pořád pěstujete rituál: večer do klubů a ranní návrat plazmo směrem k domovu v paprscích vycházejícího slunce?
Každý den to není nutné, je mi dvaačtyřicet - to je věk, kdy má většina mých přátel rodinu a velmi domácký život. No já si tak dvě tři noci týdně vyjdu ven, abych se vrátil tak kolem páté šesté. V zájmu nějaké důstojnosti bych toho asi měl nechat, ale pořád mě to inspiruje a hodně baví.
Na svém posledním albu Hotel jste toho (úcty)hodně odzpíval. Na poslední desce je vašeho hlasu o poznání méně.
Mno, je to spíš taneční deska. A myslím, že můj hlas je dost limitován. Když dělám disco a taneční desku, potřebuju opravdové zpěváky.
Mohl jste dát prostor slavným přátelům, přesto jsou na desce méně známá jména
Z části je to proto, že celý ten proces je zábavnější. Když pracuji s někým hodně známým, musím jednat s jeho právníkem, manažerem, agentem, zařídit letenky, hotely a studio. Když pozvu nějakého ne tak slavného kamaráda, chvíli pracujeme, pak si dáme špagety, podíváme se na film... a v New Yorku je spousta talentovaných neznámých zpěváků - často talentovanějších, než jsou ty známé tváře.
Disco Lies
Váš nový singl Disco Lies má hodně extravagantní video. Co to proboha je?!
Miluju ten klip, myslím, že je fantastický. Režisérem je můj dlouholetý kamarád Evan Bernard. Dlouho jsme o spekulovali, co by bylo pro písničku nejlepší. A pak, na poslední chvíli, řekl: OK, tak co kdyby tě pronásledovalo obří kuře a la sedmdesátý léta, který by vypadalo jako z nějakého mezinárodního podniku, třeba MFC Moby Fried Chicken - Takže mě ulicemi Mexico City honí obří kuře, které mě na konci zmasakruje, a kolem se vlní striptérky.
Krása. Takže taková vaše typická horečka sobotní noci?
Přesně. Vtipné na tom je, že jsem vegan a aktivista za práva zvířat, a přitom jsem to vůbec nevnímal jako agitku. Kamarádi mě chválili, jaká je to skvělá "prozvířecí" kampaň a já si přitom myslel: Hm, mě to jen přišlo vtipné...
Na vašem webu je záložka mobygratis. O co jde?
Když jsem šel na universitu, chtěl jsem dělat filosofii. Ale protože nejsem zrovna nejchytřejší, šel jsem studovat filosofii na uměleckou školu. A tam jsem potkal spoustu lidí, kteří točili nezávislé filmy. Stěžovali si, že nejtěžší je při výrobě sehnat licenci na hudbu, protože musí jednat s vydavatelstvími a podobně. Žere to čas i hodně peněz. Tak jsem spustil tuhle stránku mobygratis.com, která jednoduše těmhle lidem poskytuje hudbu zdarma. Teď je venku zhruba sedmdesát věcí a kterýkoliv filmař si je může použít.
Asi je to nepoužitý materiál, který se nevešel na desky...
Asi polovina byla vytvořena speciálně pro mobygratis.com; hodně dalších jsou takové nálady, experimentální hudba, která si prostě nenašla cestu na desky.
