New York - Brooklynská kapela MGMT ohlásila plány na své světové turné, které je v poslední měsíc roku 2010 zavede i do pražského Divadla Archa. Kapela bude propagovat svoje nové album Congratulations, jež vychází po celém světě už příští týden.
Kapela dorazí do Divadla Archa 10. prosince. Předprodeji vstupenek začne 9. dubna v síti Ticketpro.
Autorské duo MGMT Andrew VanWyngarden a Ben Martin Goldwasserve v začátcích vystupovalo s iPody zapojenými do aparatury. Po úspěchu debutového alba Oracular Spectacular ale postavili regulérní pětičlennou koncertní kapelu a jejich vystoupení se nesou v duchu psychedelického rocku šedesátých a sedmdesátých let.
"MGMT vás nepraští přímo mezi oči, místo toho vás pomalu lákají do své zelené mlhy spletné z hypnotických kytar a bzučivých syntezátorů," popsal jejich koncert koncert v Brightonu britský New Musical Express s tím, že MGMT na pódiu svými hity na dvě hodiny přináší "léto lásky generaci, která se narodila se zpožděním několika dekád".
S novým albem Congratulations se ovšem MGMT snaží vysvléci z příliš těsné škatulky hitmakerů. Na druhou desku připravili halucinogenní artpopovou kolekci, ze které původně nechtěli ani vydat žádný singl.
Zatímco tady u své nahrávací společnosti tvrdě narazili, zatím zůstávají ve svém přerodu důslední. Když letos na konci března koncertovali v londýnském klubu Heaven, nevyslyšeli podle deníku Guardian volání fanoušků a odmítli zahrát svůj největší hit Kids.
Už žádné singly a hity
MGMT prý začali druhé album Congratulations natáčet v malé chatrči hluboko v lesích. Dodělali ho ale na Malibu, jehož prosluněné pláže se jeví jako příhodnější místo pro jejich hudbu. Aspoň to tak bylo podle povedeného debutu Oracular Spectacular. Milovníci jejich chytlavých hitů ale budou u druhé desky dost překvapení.
Před dvěma lety se z eklektických MGMT prakticky přes noc stala jedna z nejobdivovanějších kapel současnosti. Jejich hitovému útoku v podobě singlů Time to Pretend, Electric Feel a Kids nedalo odolat.
Debutu Oracular Spectacular se prodalo přes milion kusů, stal se deskou roku podle britského magazínu NME. Rolling Stone album zařadil mezi dvacítku nejlepších nahrávek "nulté" dekády a taky za něj posbírali tři nominace na Grammy.
Na hraně cool a trapnosti
Ben Goldwasser a Andrew Van Wyngarden na desce skvěle vystihli ducha doby, v níž už není nejdůležitějším nástrojem ani elektrická kytara, syntezátor nebo laptopy, ale internetové skladiště Rapidshare. Vtipně a inteligentně vykradli to nejkřiklavější ze stylům jako je prog-rock, novovlnný pop či indie rock; space rock Davida Bowieho se tu prolínal s psychedelií The Beach Boys.
Všechny jejich inspirační zdroje přitom měly jedno společné - postupně byly absolutně trendy a o pár let zase naopak zcela z módy. A MGMT vytěžili z tohoto surfování na hraně cool a trapnosti maximum.
Jejich postoj dobře charakterizuje hit Time To Pretend (Je čas předstírat), ve kterém se zpívá: "Pojďme natočit nějakou muziku, vydělat prachy, najít si manželky mezi modelkama, pak se vydat do Paříže, sjet se na heroinu a vyspat se s pár hvězdama."
Je v tom oslava rock'n'rollového snu ("Chceme žít rychle a umřít mladí"), generační vzpoura ("Co jinýho máme dělat? Najít si práci v úřadě a každý ráno vstávat do práce?") i trocha nostalgie po dětství ("Stýská se mi po hřišti a zvířátkách"). Až začnete přemýšlet, jestli jsou ke svým posluchačům brutálně upřímní, nebo jen vtipně parodují klišé rockových hitů.
Tak či onak, MGMT na svém debutu stvořili fantastický ironický meta-pop, do kterého se dalo zamilovat zcela neironicky.
Omlouváme se za první singl
Při poslechu první poloviny alba Oracular Spectacular mohl leckterý posluchač propadnout euforické naději, že se zrodili noví hitmakeři. Jenže přesně z této pozice se MGMT chtěli vyvléct.
"Z nové desky nevyjde žádný singl," ohlásili v lednu v NME. "Byli bychom rádi, aby lidi poslouchali desku jako celek a sami rozhodli o svých oblíbených skladbách, spíše než aby na ně vyskočily z rádia," dodal Ben Goldwasseer.
Slib porušili a na přání svého vydavatelství vypustili singl Flash Delirium. Nesetkal se ale s velkým ohlasem. "Kde je nějaká melodie?" ptali se recenzenti a čtyřminutová psychedelická jízda v žebříčcích zcela propadla.
MGMT zareagovali na kritiku zcela nečekaně. V rozhovoru pro časopis Spinner se před posluchači za Flash Delirium káli. "Není to ideální první singl, ale říkali jsme si, že by to mohlo lidi nalákat, aby si poslechli celé album. Jsem si jistý, že spoustě z nich to přišlo naprosto ujeté a nečekané. Omlouváme se jim."
Kapela, která se fanouškům za svoji hudbu omlouvá, zní trochu jako špatný vtip a nebo maličko dýchavičný pokus o virální kampaň. Bloggeři jako třeba Hipster Runoff také hned MGMT nemilosrdně sjeli: "Nejspíše se jen snaží zachránit si svoji kůži před svými šéfy."
MGMT totiž vydávají u velké nahrávací společnosti Sony Music, což je samozřejmě internetovým komentátorům trnem v oku. A rozhodně není tajemstvím, že v Sony by se za další platinové album a hity jako Kids vůbec nezlobili. Jenže MGMT měli s druhou deskou jiné plány.
Druhá deska jako komerční sebevražda?
První desku s MGMT natáčel producent Dave Fridmann, který se proslavil spoluprací s klasiky moderního psychedelického rocku Flaming Lips a Mercury Rev. Pro druhou nahrávku ale sestoupili Andrew a Ben o patro níž do undergroundu a pozvali si do studia Pete Kembera, polovinu kosmických rockerů z konce osmdesátých let Spacemen 3.
Dnes už kultovní (a dvě dekády neexistující) Spacemen 3 se hrdě hlásili k heslu "Bereme drogy, abychom mohli dělat hudbu, na kterou bychom brali drogy" a na koncertech vystavovali posluchače sonickému infernu efektovaných kytar.
Kember známý fanouškům pod všeříkající přezdívkou Sonic Boom tedy rozhodně nebyl povolán, aby kapele pomohl s výrobou rádiových hitů, které by se za velké peníze licencovaly pro cool reklamy.
Deska obsahuje i dvanáctiminutovou suitu Siberian Brakes a poctu slavnému producentovi a hudebnímu mysliteli nazvanou prostě Brian Eno. V Song For Dan Treacy se pak MGMT vyznali z obdivu k šéfovi jiné kultovní post-punkové kapely Television Personalities.
Posluchačům navyklým na popové melodie to MGMT rozhodně neulehčují a Congratulations zatím připomíná velkou komerční sebevraždu. Což ostatně potvrzují i první recenze, které se už na desku objevily. "Království za chytlavý refrén!" končí recenzi žurnál The Quietus.
"Je to odvážný, byť někdy neúspěšný pokus rozvinout zvuk kapely," shrnuje Music OMH. Ve Spinu zase desku popisují vtipně jako "sérii zdrogovaných dadaistických grotesek."
Pomrkávat na fanoušky
Album Congratulations už "prosáklo" na internet a MGMT na to chtěli reagovat vyvěšením celé desky na svůj web. To se celkem pochopitelně jejich vydavatelství příliš nelíbilo. Album si tak lze alespoň v kompletní podobě poslechnout na jejich oficiálním webu (www.whoismgmt.com). Zde je k vidění i klip k prvnímu singlu.
Letmý poslech prozradí, že MGMT se na své druhé desce velmi přiblížili art-popovým excentrikům Of Montreal, kteří je kdysi pozvali na turné a pomohli jim prorazit. Také jejich frontman Kevin Barnes se nikdy netajil svojí láskou k popu, nicméně moc dobře ví, že ve věku ironie ho nelze dělat jinak než s neustálým pomrkáváním na fanoušky.
Obal desky Congratulations vytvořil americký výtvarník Anthony Ausgang. Proslavil se desítkami obalů pro punkové a post-punkové kapely, jež svým naivistickým stylem připomínají šestákové komiksy. Jeho oblíbenou postavou je kočičí floutek, který se prochází lidským světem viděným optikou LSD rauše.
Není to nakonec s MGMT podobně? Jejich hudba vychází ze stejné estetiky, se kterou nabízejí mírně zdeformovaný pohled na rádiový pop.
