Praha - Čest uvést XXIX. pražský mezinárodní festival měla Irena Budweiserová. Je trochu záhada, proč tomu tak bylo, protože i když se o ní tvrdí, že patří k nejlepším českým jazzovým zpěvačkám, předvedla na koncertě převážně hudbu bluesovou a gospelovou, která je sice příbuzná, ale jazz to v žádném případě není.
Silná stránka Budweiserové je v plném hlasu, který zní nejlépe ve vysokých polohách, aniž by i přes jejich náročnost ztrácel zajímavou barvu. Její hlas nepostrádá dramatičnost, se kterou nachází skvělé uplatnění v muzikálech. Slabší už je to se zpěvaččinou angličtinou, nad čímž by posluchač nejspíše přimhouřil oči, kdyby však Budweiserová nevyplňovala pauzy mezi jednotlivými songy výstupy, ve kterých mluví o "Gouspelech". Vzhledem k tomu, že gospely tvoří značnou část jejího repertoáru, bylo by záhodno zjistit si správnou výslovnost.
Budweiserová se při koncertu také snažila o hru na perkuse, ale kdyby se podobným pokusům vyhnula, bylo by to zdaleka to nejlepší, co by mohla udělat.
Naprosto přesvědčivý byl výkon Jaroslava Šindlera (skvělý interpret vyučující na konzervatoři Jaroslava Ježka), který zpěvačku doprovázel na elektrickou kytaru. Na španělskou hrál s Budweiserovou Miroslav Linka, mladý interpret se zajímavým hudebním cítěním. Jeho hra není zcela tradiční, a přestože uhrát podobný koncert s tímto druhem kytary je prakticky nemožné, zvuk, který Linka poskytuje posluchači, je velice uspokojivý. Vít Fiala za kontrabasem taktéž předvedl kvalitní výkon a trio se tak stalo nejjazzovějším prvkem koncertu.
Ve druhé části večera pořadatelé představili videokazetu Legendy jazzu II., na kterých se objevují slavní světoví interpreti, kteří se v průběhu trvání festivalu objevili na pražských pódiích. Kazeta obsahuje nahrávky nejlepších jazzmanů světa pořízené většinou ještě Československou televizí a rozhodně stojí za shlédnutí. Jako bonus kazeta obsahuje i část záznamu vystoupení Luise Armstronga z roku 1965 a Raye Charlese z roku 1982, kteří sice nebyli v Praze v rámci festivalu, ale rozhodně si zaslouží objevit se v podobném projektu. Trochu zamrzí, že médium se dá pořídit jen ve formátu VHS, které je dnes již poněkud zastaralé.
Program festivalu slibuje velice zajímavou podívanou a zdá se z něj, že první večer je asi jeho nejslabší částí. Pokud byl záměr dramaturgie v gradaci programu, dá se pokládat za splněný maximálně.
