Praha - Mým cílem je zničit veškerou konvenční hudbu, prohlašuje Masami Akita alias Merzbow. Na své misi se hlukový extremista z Japonska zastaví toto úterý v pražském Divadle Archa, kde vystoupí v rámci Festivalu Stimul.
V ohrožení budou především bubínky posluchačů - na jeho koncertech se hladina decibelů obyčejně pohybuje v oblastech, v nichž hrozí poškození sluchu. Že to už přestává být hudba? "Pokud noise znamená nepříjemný zvuk, tak potom je pro mě noisem pop-music."
Masochisti a fetišisti
Jeho fanoušci risk ztráty sluchu rádi podstoupí. Merzbow je nejvýraznějším představitelem japonské hlukové hudby; ikonou undergroundové scény, která si libuje v bolestivých hrátkách s elektronickými pazvuky. Poslouchat jeho nahrávky znamená vstoupit dobrovolně do vztahu submisivní oddanosti.
Ostatně Merzbow o sado-masochismu ledacos ví. Napsal na toto téma knihu a také se detailně věnoval technice rituálního erotického svazování - bondáže. Jeho hudba má podobné účinky: fajnšmekrům poskytuje aurální slast skrze bolest.
Merzbow nedělá ze svých posluchačů jen masochisty, ale také fetišisty. Jeho pracovní tempo je typicky japonské. Z tokijského studia ve svém bytě chrlí průměrně jedno album měsíčně, které pak vychází po celém světě v limitovaných edicích. Nejspíše ani sám přesně neví, kolik desek už za svoji kariéru natočil.
Emblematickým projektem je Merzbox - mamutí kolekce padesáti CD nosičů vydaná v roce 2000. Pro největší fanoušky je pak zde limitovaná verze alba Noise Embryo. Jeho obal tvoří automobil Mercedes 230, v jehož přehrávači je CD nosič napevno připevněný a spustí se otočením klíčku v zapalování.
Zvukové odpadky
Jakkoliv se může někomu zdát noise jako anti-hudba, je vlastně jen do krajností dotaženou ideou rockové hudby jako hlučné provokace pod heslem "Když je to nahlas, jsi starej". Hlukoví hudebníci se však zároveň pohybují na hranicích konceptuálního umění. Jejich pradědové jsou italští futuristé, kteří na počátku minulého století snili o dokonalých hudebních nástrojích, které budou umět napodobit krásné zvuky továrny.
Naplněním jejich snů je industriální hudba za sedmdesátých let (Throbbing Gristle, Cabaret Voltaire, Boyd Rice), jež se kromě neobvyklých zvuků vyžívala také v šokézních taktikách, ke kterým patřil i flirt s nacismem.
Japonští hlukaři v osmdesátých letech vysvlékli noise z laciných politických provokací a začali dělat hluk pro hluk samotný. Akita vědomě navazuje na surrealismus a dadaismus, ostatně jeho umělecký pseudonym odkazuje na dílo Merzbau aneb Katedrála erotické mizérie Kurta Schwitterse.
Zatímco německý dadaista postavil v třicátých letech svoji bytovou instalaci z odpadků, Merzbow ve své tvorbě používá zvuky, jež ostatní považují za nevhodné. V rozhovorech se nechává slyšet, že prozkoumává "podvědomí hudby" a že jeho nahrávky jsou ekvivalentem pornografie, jež také vystavuje na odiv potlačované, avšak nikdy nepotlačitelné touhy.
Angažovaný hluk
V novém miléniu se Merzbow začal angažovat v boji za ochranu zvířat. Stal se veganem a přitom chovatelem vzácných černých slepic a vydává desky jako Dolphin Solar, na nichž poukazuje na vyvražďování delfínů v japonských mořích.
V očích některých svých souputníků díky ekologickým agitkám i mediální proslulosti klesl na úroveň popových idolů, ovšem mluvit o "vyměknutí" by bylo hodně nepatřičné. Pořád produkuje maximálně zhuštěný agresivní noise, který jeho posluchačům způsobuje pískání v uších.
Ještě než Merzbow v Praze otevře svůj laptop s přelepkou "Meat Is Murder", vyslechne si publikum v Divadle Archa domácí hlukové legendy Napalmed, kteří mají ve své diskografii také split album s Merzbow nazvané Crash Of The Titans.
Na večeru zahrají i gramofonisté Birds Build Nests Underground, kteří zde pokřtí své nové album Cold Dreams. Třetím "předskokanem" bude umělecká skupina Rafani, která si speciálně pro Festival Stimul připravila hlukové vystoupení.
