Rozhovor - Mercury Rev jsou jednou hvězd letošního ročníku Colours of Ostrava, možná ne tak jasně, ale o to intenzivněji zářících. V ČR ještě nikdy nehráli, ale na alternativně rockové scéně se pohybují již čtvrtstoletí.
Loňské album Snowflake Midnight je jedním z nejlépe hodnocených v historii kapely a jenom potvrzuje jejich renomé vůdčí psychedelické formace dnešní rockové scény. Neuznávají žádné hranice, styly, nebo omezení.
Jejich skladby se během pár minut dokážou proměnit z popového popěvku do zběsilého space rockového vazbení. Mercury Rev zahrají v sobotu 11. července, na otázky Aktuálně.cz odpovídal leader a zakladatel skupiny Jonathan Donahue.
Vaše poslední album Snowflake Midnight je velmi vysoko ceněné. Hodně mě ale překvapilo, že jej mnoho kritik nazývalo velkým návratem Mercury Rev. Měl jsem pocit, že jste nikam neodešli.
Taky si to myslím. Ale to víš, někdy stačí, když se o tobě pár měsíců nemluví a spousta lidí má pocit, že jsi skončil. Navíc většina kritiků určitě nebude fanoušky Mercury Rev, takže se o nás možná ani moc nezajímají, a když pak zjistí, že hrajeme dvacet let, mají pocit, že jsme museli být rozpadlí.
V posledních letech zkouší skupiny různé alternativní způsoby distribuce. Vy jste loni vydali dvě alba a jedno z nich jste dali na svoje stránky ke stažení zdarma. Jak jste s tímto krokem spokojeni?
Tak v první řadě je to správná cesta pro hudebníky, jak zase začít naplno kontrolovat svojí hudbu, jak tvořit svobodně a ne tak, jak se to líbí někomu z nahrávací společnosti. Další věc je, že se to všechno daleko rychleji hýbe, nikdo nemusí nic schvalovat, vše je jen na tobě. Jsme s tímto krokem velmi spokojeni, hlavně díky nadšeným ohlasům našich fanoušků, a v budoucnu ho budeme rozhodně opakovat.
Jistě i díky úspěchu Snowflake Midnight jste v březnu hráli na několika koncertech jako předkapela Coldplay. Jaké to bylo?
Skvělé, hodně nás to bavilo. A snad i Coldplay. Jsou to milí kluci, říkali, že nás prý poslouchají od mládí. Nevím, ale je pravda že sledovali snad každý náš koncert, dokonce často hráli covery našich skladeb. Podle mne to bylo velmi úspěšné a já osobně jsem byl velmi spokojen.
To věřím, každý den hrát před davem ječících holek, to musí být určitě uspokojivé. Nebo ne?
Hahaha, tak o tomhle jsem zrovna nemluvil, ale když se na to ptáš. Samozřejmě je to paráda! Jedna z věcí, proč děláš hudbu, ne? Jen škoda že to přišlo tak pozdě (směje se).
O vaší hudbě se často říká, že zní jako ze snu. Složil jste někdy něco ve snu?
Vlastně se mi to stává velmi často a myslím, že nejenom mě. Prostě se ráno probudíš s melodií, která ti zní v hlavě, sedneš si k piánu a snažíš se jí zachytit. Někdy se to povede více, někdy méně. Ale je pravda, že se mi třeba často zdá o melodiích, hodně mých snů je doprovázeno hudbou.
Vašimi generačními a hudebními souputníky je kapela The Flaming Lips, prošli jste si podobným vývojem, váš spoluhráč Dave Fridmann produkuje jejich alba. Sledujete jejich tvorbu?
Určitě. Jak říkáš, jsme na hodně podobné vlně, dělíme se o společné hudební vášně. Jednu dobu jsem u nich hrál, ale už je to skoro dvacet let. Máme rádi, když se v hudbě využívá představivost. Pochopitelně to každý děláme trochu jinak, občas spolu určitě nesouhlasíme, ale ten přístup je stejný nebo velmi podobný.
Právě spolu s Flaming Lips již čtvrtstoletí držíte prapor psychedelie. V posledních letech to vypadá, že máte stále více pokračovatelů. Sledujete dnešní mladé kapely, jako jsou například Comets on Fire, Black Mountain nebo Sleepy Sun?
Nijak zvlášť ne, ale pokud jde o oblibu psychedelie, tak je to naprosto přirozený vývoj. To se netýká jen hudby, ale mnoha dalších oblastí. Jednou prostě přijde čas na to, kdy se cyklus uzavře a začne se znovu. My máme psychedelickou hudbu rádi, hlavně proto, že v ní není člověk nikdy a ničím omezený. Samozřejmě kromě svých schopností. Ale i to lze dnes nějak vyřešit, hlavní je absolutní svoboda.
V letošním roce máte před sebou v létě dvě premiéry. Poprvé hrajete v Moskvě a také u nás v České republice. Kam se těšíte víc?
To se asi úplně nedá říci, velmi jsem zvědav na obě místa. Ale je pravda, že v Čechách už jsem byl, ale už je to velmi dlouho. V roce 1986. Byl jsem velmi mladý.
V roce 1986? Jak jste se sem tehdy dostal?
Byl jsem tady jako součást doprovodu hokejového týmu, ale vlastně tak trochu na vlastní pěst. Tehdy u vás byla velmi podivná, ale zároveň vzrušující atmosféra. Nebyl jsem tu tak dlouho, abych do toho pronikl hlouběji, ale bylo to ohromně zajímavé. I když trochu divné. Jsem si jistý, že to teď bude úplně jiné. Jsem náruživý fanoušek ledního hokeje, tudíž hodně sleduju i ČR, ale nikdy se mi sem nepodařilo s kapelou dostat. Třeba stihnu i nějaký zápas.
To asi ne, je přece jen léto a hokejová liga má přestávku.
Aha, takže zase nic. Příště musíme prostě přijet v zimě.
