Recenze - Na čtvrtém studiovém albu Big se ale Macy Gray snaží, aby neznělo jako předchozí nahrávky.
Silou nakřáplého vokálu by mohla lámat skály, a přece by si ho neobrousila. Jenže to nestačí, jak je jasné z poslechu desek The Id a The Trouble With Being Myself. Zpěvačce a herečce Macy Gray (1967) na nich chybí stálé autorské zázemí, které by ji dar v hrdle pomohlo dobře nasměrovat.
Po úspěchu písně I Try z debutu How Life Is se začala utápět v přearanžovaných sentimentálních baladách, které do omrzení spoléhaly na orchestr a sbory, i když hudba sama za moc nestála.
Na Big se tomu za pomoci producentů will.i.ama z Black Eyed Peas a Ronyho Faira (šéf labelu Geffen dříve spolupracoval s Christinou Aguilerou či The Pussycat Dolls) snaží uniknout. Noví spolupracovníci jí doporučili omlazovací kůru a moderní zvuk ve společnosti hostující Natalie Cole, Fergie a Justina Timberlakea.
Úvodní Finally Made Me Happy, první singl z nové desky, stejně jako následující Shoo Be Doo a pak What I Gotta Do i Glad You´re Here neurazí, ale pořád nepřekvapí. Klávesy, žestě a doprovodné vokály se doplňují v muzikálové pompéznosti, zpěvačka v těch sladkostech jen zkouší kudrllinky a ukazuje, co všechno svým hlasem zvládne. Ve všech třinácti skladbách se vokálních přemetů vzdává nerada, přece jen je to její značka - ale jsou tu zajímavější místa než nenáročný jemný soul.
Například taneční Okay se přibližuje současné podobě r´n´b, Ghetto Love překvapí špinavým downtempovým nádechem, Get Out charakterizují nezvykle tvrdé kytary a v Treat Me Like Your Money, největším hitu alba, dostal prostor rap will.i.ama. Macy Gray přijímá nové impulsy vstřícně a sluší jí.
Po čtyřech letech, kdy jako sólová zpěvačka mlčela a hlas nabízela jiným kolegům, je Big úspěšným comebackem. Ještě ze sebe nedostala zaběhnuté modely - snad aby nezaskočila posluchače, kterým pořád v hlavě zní I Try - ale má chuť objevit něco nového. S takovým potenciálem by byla velká škoda přešlapovat na místě.
Macy Gray: Big. CD, 47 mininut. Vydala firma Universal Music, 2007.
