Ale nápad kapitána Jacka Sparrowa a režiséra Gore Verbinského ve výsledku nabízí mnohem víc než atrakci ze zábavního parku, podle níž filmová série vznikla.
Netlačili totiž na pilu a zlanařili producenta z nejpovolanějších: Hala Willnera, který si udělal jméno na nepietních, přitom kompaktních "tribute" deskách věnovaných Theoloniu Monkovi nebo Kurtu Weilovi, kde zpívá Tom Waits a Lou Reed.
Willner prý prohrabal tuny archivů i antikvariáty, než vybral čtyři stovky písní a z nic pak finálních šedesát pro nahrávání; na dvojdisk se jich vešlo třiačtyřicet.
Songy vznikly od středověku až po minulé století. Některé jako pracovní písně námořníků, jiné opěvují nekonečnou velikost oceánů a touhu po domově, v dalších se tradují osudy pirátů všech světových moří.
Hodně jich Willner našel ve sbírkách lidových písní; několik jich je dokonce ze sbírek proslulého sběratele Alana Lomaxe, který v je první polovině minulého století nahrál v autentickém podání starých mořských vlků.
Pak Willner využil svých kontaktů a nalodil velmi různorodou sestavu, od zpěváků věnujících se lidové tvorbě přes alternativní kapely až po hvězdy rockové i popové scény. Nahrávaly čtyři posádky ve čtyřech městech současně: v Londýně, Dublinu, L.A. a Seattlu.
V Londýně své příspěvky nazpívali Nick Cave nebo Bryan Ferry, v Seattlu Bill Frisell či skupina folkrockoví Akron/Family, v Dublinu Gavin Friday a Bono.
Nechybějí Sting, který prý byl nadšen, neboť s touhle hudbou vyrůstal, starý známý Lou Reed, ale ani Lucinda Williamsová, zpěvák Pere Ubu David Thomas, zástupci anglické folkové scény Eliza McCarthyová a Richard Thompson nebo Jarvis Cocker z Pulp.
Spirituály, blues, irské lidovky i téměř punkové odrhovačky ve studiu často zpívali i promýšleli měrou společnou a na pospolité nahrávce je to znát.
Určitě to není puristická folklorní rekonstrukce, ale Willnerovu představu o současné interpretaci a poctě starým písním naplňuje dvojalbum vrchovatě. Většina účastníků skladby kontaminuje svým "domovským" stylem, ale jsou tu i výjimky: jako když elegán Brian Ferry v jednom songu chraptí, aby pak zazpíval duet s hvězdným transsexuálem Anthonym.
Není to ani soundtrack k rodinným Pirátům z Karibiku nebo merchandising (ostatně nemá ani logo filmu) a nevydělá zdaleka tolik. Přestože z dostředivého deppovského efektu série bezpochyby bude těžit a neztrácí se v něm ani hravá pocta romantickému kouzlu těch starých časů.
Ale zároveň staví na lidových melodiích a podává obrazy a příběhy autentičtější i drsnější. Jako když Cave zpívá o ohni tam dole, čímž míní peklo i pohlavní chorobu, Gavin Friday se přidává songem o děvkách z Baltimoru a Eliza Carthyová se naopak těší, až se hoši vrátí z plavby.
Na ploše větší než dvě a půl hodiny se samozřejmě najdou i slabší (většinou ty sladší) kousky, ale album je unikátní díky nečekané přirozenosti, jednoduché instrumentaci a důrazu na původnost materiálu i atmosféry. Své místo tu má každá z písní, díky kterým se třeba dozvíme, že sousloví I'm Bully In The Alley znamená "Jsem tak opilý, že se na loď nedostanu sám".
Druhý díl ukázky, že spojenectví hvězd může fungovat i smysluplným způsobem, vyjde příští rok u příležitosti premiéry třetího filmového pokračování.
Rogue's Gallery: Pirate Ballads, Sea Songs and Chanteys. 2CD, 78 a 80 minut, vydala firma ANTI/ Maximum Underground, 2006.
