Pulp, po kterých zůstaly písně Disco 2000, Common People, This Is Hardcore nebo Sorted for E's & Wizz v době britpopových kapel, splnili svoji úlohu opakovanými a užitečnými výsadky diskotékového sabotéra na kytarové území.
Jenže jak Cocker i Pulp s koncem 90. let pochopili, šťastná doba skončila. V roce 2002 od fanoušků dostali nejhorší výprask, jaký si kapela z vrcholu hitparád může představit - výběrové album Hits bylo úplným propadákem a Cocker se s manželkou a pocitem nespravedlnosti odstěhoval do Paříže.
A vypomáhal v různých projektech, jinak se snad jeho nekoncepční pobíhání nazvat nedá. Hrál s kapelou Relaxed Muscle, přispěl na soundtrack Harry Potter a Ohnivý pohár, na desku pirátských písní Rogue´s Gallery: Pirate Ballads, Sea Songs and Chanteys, opečovával odkaz Serge Gainsbourga a jeho dceři Charlotte napsal texty na album 5.55
Teď se vrací s deskou nazvanou Jarvis. Na ní z pozice kavárenské intelektuála se smyslem pro socialismus a emočně silné písně peskuje Británii za to, jak se chová k slabým, jak je její elita morálně prázdná, co vláda provádí v Iráku a navrch přidává kritiku, jak lidstvo zachází s planetou.
Že se něco chystá, naznačil už v létě, když na MySpace vyvěsil novou píseň Runnig The World, ve které (volně přeloženo) zpívá o tom, že "hajzlové ovládají svět" - a myslí přitom na střední třídu. V revolučním pochodu jí vyhrožuje "teoreticky uznávám vaše právo na existenci, ale jestli se ke mně přiblížíte, zabiju vás".
Komentář ke světovému zmaru v podání Jarvise Cockera si můžeme poslechnout i na desce - jako skrytý track se Running The World přehraje půl hodiny po skončení předchozích třinácti písní.
Hudebně je album Jarvis volným pokračování britpopové vlny, ale bez syntetizátorů, zato upravené do šansonu, country a glam rocku. Cocker využívá chytlavé sbory, které se mu osvědčují i v písních s punkovými základy a dostává se až na území dříve vykolíkované Nickem Cavem, Lou Reedem nebo Leonardem Cohenem.
Ale nakonec je Jarvis Cocker spíš něco jako Morrissey - se svými schopnostmi obstojí bez opory dalších spoluhráčů, ale stín bývalé kapely má pořád za zády. Je ješitný pozér stejně jako zapálený hudebník a dobrý zpěvák, k němuž míří spousta obdivu i výsměchu.
Album Jarvis prý natočil za třináct dní. Ale přetlak v něm byl tak silný, že by to mohl stihnout i za týden. Tak je nové album Jarvise Cockera intenzivní.
Jarvis Cocker: Jarvis. CD, 73 minut. Vydal label Rough Trade, 2006.
