Los Angeles - Michael Jackson byl prohlášen za mrtvého čtyři minuty před půl třetí odpoledne 25. června 2009, o osmnáct minut později o jeho skonu informovala první agentura.
Mediální šílenství, které Krále popu provázelo celý život, nabralo po jeho smrti gigantických rozměrů; de facto neutichlo dodnes a první výročí smrti ho naopak znovu přiživilo.
Mediální pokrytí Jacksonovy smrti překonalo i dosud největší událost stejného typu - smrt papeže Jana Pavla II. v roce 2005. V 21. století na sebe upoutala větší pozornost jen volba Baracka Obamy.
Zájem o Jacksona se samozřejmě odrazil i v prodejích produktů s jeho "značkou" - kdo by nechtěl mít doma cenný suvenýr, ukázat emoce a symbolicky se vykoupit z vlastní smrtelnosti. Půl roku stačilo, aby se zpěvák stal nejlépe vydělávající celebritou loňského roku. Podle odhadů časopisu Billboard se zisky rovnají sumě miliardy dolarů.
Stroj na peníze
Největší položky pocházejí z prodeje jeho nahrávek - bezmála půl miliardy dolarů. Už týden po smrti hlásila firma Sony, že má ze světa objednávky na osm milionů CD nosičů. V červenci pak Jackson ovládl žebříčky stylem, který připomínal jeho dominanci v 80. letech a na začátku let devadesátých.
Výběry hitů The Essential a Number Ones se staly nejprodávanějšími deskami ve Velké Británii, respektive v USA, jiný výběr King Of Pop ovládl pořadí po celé Evropě. Jackson se tak nakonec stal nejprodávanějším interpretem roku 2009. Ve světě se za rok prodalo 35 milionů kompaktů a dalších 40 milionů skladeb v digitálním formátu na internetu.
Rekordní zápis do statistik přinesla říjnová premiéra jeho filmu This Is It: celosvětový výdělek 260 milionů udělal ze snímku historicky nejúspěšnější koncertní záznam. Snímek navíc dokázal umazat 35 milionů dolarů, které Jacksonovi dědicové dlužili za padesát neuskutečněných koncertů plánovaných na červenec 2009 (právě při zkouškách na ně zpěvák zemřel).
Další příjmy přišly z licencování skladeb, autorských poplatků a také ze smlouvy na dalších deset alb, za kterou Jacksonova rodina získala 250 milionů dolarů.
Někteří odborníci ale pochybují, zda se Sony podobně velkorysá nabídka vyplatí. Jacksonovo dědictví je především v jeho starých hitech; i na letošní vánoční trh je už naplánován další hitový výběr i reprezentativní remasterované verze jeho trháků Off The Wall a Bad.
V listopadu se také patrně dočkáme první desky dosud nevydaného materiálu, kterého prý po Jacksonovi zbylo několik desítek hodin. Mrtvé rapové hvězdy Tupac Shakur a Notorious B.I.G. dokazují, že díky archivům se dá „žít" i půldruhé dekády po smrti. Na rozdíl od nich ale byla Jacksonova kariéra v čase smrti v hlubokém útlumu.
Wacko Jacko odchází, přichází Nesmrtelný Majkl
Když v roce 1977 zemřel Elvis Presley, prohlásil novinář Lester Bangs, že svět už nikdy nepozná žádnou podobnou globální hudební celebritu. Mýlil se. Jacksonova hudba v 80. a 90. letech magnetizovala celý svět takovou silou, že jeho odkazu nemohla uškodit ani poslední dekáda, jejíž druhou polovinu Jackson strávil v izolaci na svém ranči v Santa Barbaře.
Po obvinění z pedofilie a sérii bizarních událostí, jako bylo „představení" syna v okně berlínského hotelu, dala angloamerická média zpěvákovi přezdívku Wacko Jacko (Blázen Jacko). Přestože zpěvák během několika hodin vyprodal padesátkrát londýnské Wembley, našlo se dost pochybovačů, kteří připomínali že Jackson je už dvě dekády za vrcholem. Na jeho comebackovou sérii, která to mohla vyvrátit, už ale nedošlo.
Smrt ale zcela proměnila vnímání Jacksonovy osobnosti. Bylo to vidět už den poté, kdy první stránky zdobily jeho fotografie z nejbáječnějšího období, éry alba Thriller. Zlomyslný výsměch nad bohatým excentrikem vystřídal obdiv nad jeho hudbou. Projevila se v tom i lítost nad člověkem, který prožil život pod obrovským tlakem slávy.
"Kdyby zítra zemřela Madonna, smutek veřejnosti by byl jiný," cituje Billboard publicistku Sarah Churchwell. "Zatímco Madonna je médii i lidmi vnímána jako silná osobnost, Jackson byl nejčastěji zobrazován jako oběť." V tom byl jeho osud podobný dalším tragickým postavám z panteonu celebrit, princezně Dianě nebo Marilyn Monroe.
Výraznou roli v „humanizaci" Jacksona odvedly jeho tři děti. Svět jim poprvé viděl do tváře na pohřbu. Veřejnost konečně mohla spatřit, že to jsou normální bytostmi a jejich projev na Grammy přidal podivínskému otci posmrtně další body.
I díky nim získal Jackson po smrti zpět image výjimečného hudebního génia, který pomohl prosadit videoklipy a pokusil se spojit černou a bílou hudbu; žebříčkové triumfy reedic mu pak symbolicky navrátily pozici Krále popu ze začátku devadesátých let.
Věčný chlapec
Jeho smrt ale opravdu uzavřela jednu velkou kapitolu v dějinách popu. Nelze než parafrázovat Bangsův výrok a říct, že svět už nikdy nepozná stejnou hvězdu. V éře roztříštěného vkusu, kdy informace putují spoustou alternativních kanálů, zábavní průmysl není ani schopen vytvořit stejnou superstar s globální všudypřítomností.
Jackson navíc nebyl jen hodně slavný zpěvák, ale osamělý podivín a excentrik, který pojmenoval své sídlo Neverland podle vlasti věčného chlapce Petera Pana a zvolil si život mimo čas, ve světě únikových fantasií.
Celkem pochopitelně tak neměl pouze „obyčejné" hudební příznivce, ale často vyvolával stejně intenzivní mánii fanoušků, kteří skrze něj toužili zažít "pozemskou transcedenci". Fanoušků, kteří toužili být někým jiným, být jako on.
Ti, kteří na něj stále nemohou zapomenout, si po celém světě připomenou první výročí Jacksonovy smrti. Někde si oslavy organizují sami, jinde s nimi přišli firmy i vykukové, kteří na nich hodlají vydělat. V jeho rodišti Gary v Indianě odhalí sochu, v newyorském muzeu voskových figurín Madame Tussaud můžou navštívit výstavu.
Kdo se bude chtít podívat na jeho hrob v Los Angeles, musí se spokojit s výhledem na honosné mauzoleum, které zůstane pro veřejnost zavřené; povolené navíc nebudou balónky ani svíčky. V Tokiu si ale fanoušci mohou zaplatit tisíc dolarů, aby strávili noc v expozici Jacksonova putovního muzea Neverland Collection.
Žádná oficiální akce spojená s Jacksonovou pozůstalostí se ale konat nebude. Bratru Jermainovi nevyšly už dva pokusy o vzpomínkový koncert, jedinou akcí spojenou s rodinou bude benefice Forever Michael, kterou v Beverly Hills pořádá zpěvákův otec Joe; s ním ale Michael neměl v dospělosti příliš dobré vztahy.
Smrt jako důkaz lidskosti
Dědictví včetně autorských práv na hity jako Billy Jean nebo Beat It skončilo v rukou Jacksonovy matky Katherine a jeho tří dětí (byť řízení ještě není u konce). Kromě výnosů to ale také znamená, že se musí potýkat s půlmiliardovým dluhem, jenž po sobě zanechal svým rozmařilým stylem (několik měsíců neplatil za elektřinu, dlužil například i právníkovi). Podle deníku Wall Street Journal se z něho zatím podařilo splatit 200 milionů.
Michaelova matka je také autorkou vzpomínkové knihy Never Can Say Good Bye: The Katherine Jackson Story, jež v USA vyšla těsně před výročím smrti. Stopadesátistránková publikace se spoustou obrázků je jednou z mnoha knih. Rekordmanem byl Ian Halperin, který skandalózní portrét Unmasked: The Final Years of Michael Jackson vydal necelé tři týdny po zpěvákově smrti.
Zajímavějším počinem je sbírka esejů The Resistable Demise Of Michael Jackson, kterou sestavil Mark Fisher. V jednom z nich si Alex Williams všímá mediální bubliny, v níž zpěvák prožil většinu života.
Jeho existenci ve světě bulvárů připodobňuje k dobrodružství Carolovy Alenky v říší za zrcadlem, kde platí bizarní pravidla vymykající se naší logice. „Jacksonův život nelze oddělit od jeho mediální identity. ...Bělil si kůži nebo trpěl vrozenou chorobou, zneužíval děti, nebo je ochraňoval, byl skutečně gay?" ptá se.
Na žádnou z těchto otázek se odpověď podle něj nikdy nedozvíme, protože mediální supi kolem něj spletli neprostupnou síť vymyšlených historek, které Jackson nemohl vyvrátit, ani kdyby chtěl. „Zpěvákova smrt tak byla vysvobozením z tohoto světa falešných iluzí a finálním důkazem že v něm přese všechno zbyla nějaká lidskost."
